Není to tak dávno, co se vedla veřejná diskuse o sjednocení dvou sazeb DPH do jedné. Čas trhl oponou a máme zde vládu, která chce mít sazby DPH hned tři. O tom, co je lepší a efektivnější řešení pro stát i pro ekonomiku, nepochybuje nikdo, kdo si kdy k daním čuchnul. Čím více sazeb daně, tím více příležitostí ke švindlování a podvodům, tím složitější administrativa u plátce i u správce daně a tím také problematičtější výběr.
A tak když dnes Andrej Babiš hlasuje pro sazby 21, 15 a 10 procent, není to rozhodování manažera firmy pro to nejlepší možné řešení, ale hlasování politika, který plní volební sliby bez ohledu na jejich stupiditu.
Pokles DPH, byť menší, než si představoval ministr financí Babiš, který chtěl snížit o jeden procentní bod i základní jednadvacetiprocentní a sníženou patnáctiprocentní sazbu, nakonec koalicí neprošel stejně jako zařazení novin a časopisů ke knihám, z nichž se má platit jen deset procent DPH. Výpadek příjmů tak bude určitě nižší než ministerstvem financí avizovaných šestnáct miliard korun, ale přesto to bude výpadek mnohamiliardový, a hlavně úplně zbytečný. Maloobchodní prodeje začínají slušně růst i při současném daňovém zatížení a meziroční nárůst výběru DPH o více než patnáct procent v prvním kvartále je úctyhodný. Promítnutí změn daní do cen na pultech se konat nebude a jen se navýší marže obchodníků. S výjimkou regulovaných cen léků, kde nemocnice ušetří něco ke dvěma miliardám korun. Což je jen další nalití peněz do oné několikrát pojmenované černé díry českého zdravotnictví, která byla ještě současnou vládní koalicí aktivně rozšiřována, když se definitivně zrušily veškeré regulační poplatky, na něž si občané dávno zvykli, ostatně stejně, jako si celý trh zvykl na vyšší DPH. Přitom žádné valné politické body to vládě nepřinese a z hlediska podpory růstu i rozpočtové stability je to nebetyčná hloupost. Žel takových ještě v nejbližších letech zažijeme více než dost.
Daň z přidané hodnoty je základním pilířem našeho daňového systému, a tak je třeba při jejích úpravách vždy zvažovat, jak její změny souvisejí s ostatními daněmi. Je skutečností, že snížená sazba DPH, tedy ta patnáctiprocentní, patří v Evropě k vyšším a tak vysokou ji nemá žádný z našich sousedů. Nicméně nelze přehlížet, že na druhé straně příjmovou daň u nás velká část populace vůbec neplatí, protože jsou velmi vysoké daňové slevy jak pro poplatníka, tak na vyživované děti. A vyšší DPH je tedy fakticky jedinou cestou, jak od této velmi rozsáhlé skupiny lidí vůbec něco na daních vybrat. A to zatím ještě nemluvíme o lidovci prosazovaném masivním navyšování daňových odpočtů na další děti, které má tahle vláda v programu. Je zjevné, že v příštím období tak bude zase přenášeno vyšší daňové břemeno na již tak dosti zatížené lidi se středními a nadprůměrnými platy a na firmy, protože ty daně bude třeba někde vybrat. A až zase přijde zvenčí nějaký nepříjemný šok a ekonomika začne zpomalovat, budou daňové příjmy klesat rychleji, než by klesaly v případě zachování statu quo. Nedávná historie jasně ukazuje, že příjmy z přímých daní a pojistného v případě poklesu ekonomiky padají násobnou rychlostí oproti výnosům DPH. A o tom, jaké daně škodí růstu ekonomiky, pak ani není nutné příliš diskutovat.
Je čím dál jasnější, že této vládě chybí hlubší pochopení toho, v jaké situaci česká ekonomika je. O nějaké vizi, kam ji během volebního období posunout, se pak mluvit už vůbec nedá. Zatím jen sledujeme, že se ruší prakticky vše, co minulé vlády prosadily, ale není to nahrazováno žádným smysluplným vládním opatřením. Ruší se třeba druhý pilíř penzijního připojištění a valorizace penzí se vrátí tam, kde byla. Na neudržitelnosti a nespravedlnosti penzijního systému to nic nemění. Co s ním dál? Vznikla zase komise.
Regulační poplatky, které měly přenést část nákladů na zdravotní péči na občany a vést k nějakému omezování spotřeby zdravotnických služeb, byly zrušeny bez náhrady. Spotřeba se regulovat nebude a nedostatek peněz se vyřeší snížením DPH pro nemocnice a dosypáním peněz z rozpočtu. Tak by se dalo pokračovat donekonečna. Tohle má být ten slibovaný fungující stát?