Hodný, zlý a normální

Titulní obrázek

Zlý Julínek odvolal hodného Klenera. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek je v očích lidu špatný jaksi z definice (je to politik, navíc takový divný). Šéf hematologického ústavu Pavel Klener je dobrý také jaksi z definice (skvělý pan doktor, zachraňuje životy). Ale předsudečné uvažování obvykle svádí na scestí…

– v tomto příběhu jsou špatní bohužel oba.

Tomáš Julínek má v principu pravdu. Pokud ředitel hlasitě a veřejně sabotuje šéfa, nelze se divit, že přijde o sesli. Klener s tím jistě počítal; stejně jako asi doufal, že hlasitý odpor ministerské záměry zbrzdí. Nepočítal ale s tím, že Julínek je svého druhu autista: nevnímá svět okolo, nevysvětluje, nepřesvědčuje. Prostě rozhoduje – přesvědčen o své pravdě.

Pavel Klener byl ministrem zdravotnictví (za Občanské fórum) v letech 1989 – 90 – v době, kdy byl Julínek sekundář u svaté Anny v Brně. Lze chápat, že nemá chuť provádět ministrovy nápady, považuje-li je za špatné. Dělá ale vážnou a neomluvitelnou chybu, když mezi řádky straší leukemické pacienty zhoršením péče. I kdyby měl pravdu, děsit nesmí. Pacient musí lékaři a nemocnici věřit – to je půlka úspěšné léčby.

Nad povrchní nálepky hodný-zlý bychom se rádi povznesli, jenže ono to nejde: o smyslu sloučení „Klenerova“ ústavu s Všeobecnou fakultní nemocnicí se ministr neobtěžoval příliš informovat. Ano, ústav stojí na dvoře fakultní nemocnice, nějaké úspory sloučení jistě přinese – ale stojí to za to?

Celý komentář si můžete přečíst na serveru Hospodářských novin iHNED nebo ZDE.

Petr Kamberský, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!