I stonání se řídí zákonem

Ještě před čtyřmi lety, před zavedením poplatku za vyšetření a za recept, jsem byl spíše stoupencem finanční spoluúčasti pacienta na léčení a na léky. Dnes, po několika letech „regulace“, jsem už odpůrcem spoluúčasti.

„Regulován“ jsem často. Nevadí mi ani, že už od promoce v roce 1963 přispívám povinně na zdravotní pojištění, jako spíše porušování Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

„Regulování“, jež mi má bránit, abych veřejné zdravotnictví nezneužíval, je urážka. Při placení Julínkových a Šnajdrových poplatků si vždy vzpomenu na vojenského vrchního lékaře Bautze z Haškova Švejka, jak křičel, že Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande („Všichni Češi jsou banda simulantů“).

Ministryně Jurásková v rozhovoru v Právu (19. 2.) trvala na tom, že regulace (tedy i moje) musí pokračovat.

„Pacient musí spoluúčast pocítit, aby ovlivnil své chování při čerpání zdravotní péče. Předpoklady o tom, že zdravotní péče je nadužívána, se potvrdily,“ řekla.

Stejně jako doktor Bautze zná i ona své pappenheimské. Nějak na mě moc tlačí historická paměť.

Vždy jsem tvrdil, že držitelé politické moci nesmějí – aspoň ne za mlčenlivého souhlasu veřejnosti – porušovat zákony, jež sami vydali, a mezinárodní závazky, jež uzavřeli. Pacta sunt servanda, tedy smlouvy se musejí dodržovat. Platí to už dva tisíce let.

To neporušila jen Topolánkova vláda zavedením „regulačních“ poplatků, ale každý, kdo prosazoval „plíživou“ finanční spoluúčast pacienta před jejich zavedení i po něm, a v květnu 2008 i Ústavní soud, když nezrušil zákon, který poplatky zavedl.

V roce 1990 se Federální shromáždění, při přijímání Listiny základních práv a svobod, rozdělilo u zdravotnictví a vzdělání na dvě poloviny. O pár hlasů prošlo bezplatné zdravotnictví, pár hlasů zato chybělo u studia.

Proto je bezplatné jen na školách základních a středních a na vysokých jen podle možností společnosti. Ti, kteří dnes trvají na rozšiřování spoluúčasti pacienta, musejí získat třípětinovou většinu v obou komorách parlamentu a změnit větu v Listině o bezplatné zdravotní péči.

Takovou spoluúčast lze přijmout, bude-li odstupňována podle sociální situace pacienta, finanční náročnosti péče a podle toho, zda to je péče „nadstandardní“. Bude těžké získat souhlas s novým zněním Listiny a také zákona.

A odpůrci poplatků by se při ochraně pacienta před vydřiduchy měli více opírat o ústavu a zákony, nejen o sociální argumenty. Občané si pak ve volbách vyberou.

Ohodnoťte tento článek!