Ivan Hoffman: Stesk za poplatky

O poplatcích ve zdravotnictví už bylo řečeno vše, zbývá se domluvit, jak na ně budeme vzpomínat.

Pokud jde o jejich regulační funkci, ta se podle některých nemocnic naplnila, podle jiných nikoli. S koncem poplatků se totiž někde pacienti chovají stejně, jako když je platili, jinde nemocnice tvrdí, že pacienti začínají systém zneužívat. Je slyšet jak názory, že bylo načase poplatky zrušit, tak zcela opačná vyjádření, že byla škoda přijít o peníze, když už si pacienti zvykli otevírat peněženku.

Stesk za poplatky od pacientů přitom nedává smysl, pokud o vybranou částku snížily pojišťovny platby nemocnicím. Nemocnice přijdou o peníze, které před zavedením poplatků neměly, ale není důvod jim na oplátku nepřidat peníze, které do zavedení poplatků měly. Systém se vrací do situace, která zde byla před pokusem minulých vlád plíživě zprivatizovat veřejné zdravotnictví a z péče o nemocné udělat zdravotnický byznys. Spíše než o jednotlivé poplatky, které platili pacienti v hotovosti navíc k tomu, co od nich do zdravotního systému vybírá stát z daní a zdravotního pojištění, šlo od začátku o princip: politici nikdy nevysvětlili, proč si máme doplácet na to, co si platíme.

Zrušení poplatků je nejjednodušším důkazem jejich zbytečnosti. Lékařská péče bez nich bude tatáž, jako když si pacient připlácel. Problémy, které je třeba ve zdravotnictví řešit, jako je přetížení lékařů či neprůhledné hospodaření, jsou stále stejné, bez ohledu na to, jestli se poplatky zavedou, či zruší. Zdravotnickou reformu prostě nelze provést ponižujícím luxováním drobných z pacientovy peněženky.
Význam rušení poplatků je symbolický. Je tečkou za pokusem ohrozit zdraví lidu.

Ohodnoťte tento článek!