Jak bude na nový rok aneb tajemství třiceti korun odhaleno

Titulní obrázek

Je druhý leden roku 2008. Televizní štáby a reportéři médií se tísní v čekárně praktického lékaře, jehož registrovaným pacientem je pan ministr Julínek. Pan ministr vchází do čekárny a usedá na omšelou, dřevěnou lavici. Dveře ordinace se otevírají a do čekárny vchází sestra…

Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz

„Tak pojďte dál pane Julínku“ zve ministra do ordinace. Dveře do ordinace zůstávají dnes otevřeny. Sestra si sedá za svůj pracovní stůl, vyndává kasičku a pokladní bloček.

„Tak ode dneška to máme za třicet korun pane ministře“. Pan ministr za tichého vrčení digitálních kamer bere do ruky peněženku a platí vyžádaný regulační poplatek. Jako hodný pacient má připraveny mince přesně v požadované částce. Sestra přijímá poplatek a vydává stvrzenku.

Ministr bere stvrzenku do pravé ruky, poté se otočí k novinářům a stvrzenku jim ukazuje. Prostor se rozzáří blesky fotoaparátů. Tak už je to tady.

Veliká reforma, která konečně vyřeší letité problémy našeho zdravotnictví začala. Stvrzenku si od pana ministra osobně přejímá ředitelka Zdravotnického muzea při NLK a vkládá ji do speciálních desek Bude to jeden z nejvzácnějších exponátů. Poté až bude mít muzeum konečně vlastní výstavní prostory, bude umístěna hned u vchodu.

Večer na jedné komerční televizi vysílají reportážní pořad s názvem „Vyřešená záhada třiceti korun“.

Reportér začíná slovy: „Pátrali jsme, proč byla výše regulačního poplatku stanovena právě na třicet korun. Nikdo z odpovědných funkcionářů se s námi na toto téma však nechtěl bavit. Nade vším vládlo jakési podivné tajemno. Ale náš reportér přišel záhadě na kloub. Můžeme vám nyní prozradit, jak to bylo.“

Kamera nyní snímá záda finančního experta Julínkova štábu. Jeho hlas je digitálně pozměněn kvůli ztížení identifikace.

“…řešili jsme jeden závažný problém. Lékaři jsou s platbami za svoji práci nespokojeni a my, i když to oficiálně popíráme, víme, že oprávněně a je nám jasné, že jim začíná docházet trpělivost. Náš úkol byl však zcela jasný. Lékařům nepřidávat, protože naopak musíme snížit celkové výdaje na zdravotnictví ale zároveň je nějak uspokojit. Dobře fungující zdravotnictví je přeci velmi významný volební trumf. Tak nás napadla geniální myšlenka. Stanovíme takovou částku, aby to nebyla žádná

jednotlivá mince a výška tohoto poplatku byla pro každého přijatelná.

Třicet korun je ta správná hodnota. Lidé si už zvykli platit padesátikorunou a nebudou se přece před sestrou ztrapňovat tím, že by čekali na dvacet korun nazpátek, když je sestra třeba zrovna nemá.

„To je dobrý, to nechte.“ Toto geniální řešení dokáže, že lidé budou chodit k lékařům méně, takže celkově ušetříme, ale sami lékaři si přilepší, byť za cenu šedé ekonomiky. Ale žádná dobrá věc přece není zadarmo..“

Ve zpravodajské relaci veřejnoprávní televize hodnotí situaci známý expert na ekonomiku ve zdravotnictví Ing. Bing. “..praxe v okolních zemích zcela pregnantně dokázala, že snížení návštěvnosti lékařů cestou regulačního poplatku nefunguje.

Návštěvnost se sníží jenom v období bezprostředně navazujícím po zavedení poplatku, poté se pozvolna vrátí

na svoji původní úroveň. Tyto informace měli tvůrci reformy k dispozici, takže nevěřím, že pravým účelem poplatků je regulace návštěvnosti.

Náš tým vypracoval postup, který by skutečně velmi významně snížil počet návštěv pacientů u lékaře a přitom by se samotných lékařů, na rozdíl od současného, vůbec negativně nedotknul.

Podstata našeho návrhu je v tom, že pacient by musel nejprve zajít do pobočky své zdravotní pojišťovny a tam zaplatit na pokladně regulační poplatek. Bylo by mu vydáno potvrzení a teprve s tímto potvrzením by mohl jít za lékařem. Naši experti předpokládají, že tento systém by mohl snížit návštěvnost pacientů velmi významně, téměř o padesát procent. Bohužel ministerstvo zdravotnictví se naším návrhem odmítlo zabývat..“

V půlnočních zprávách zastavuje reportér na ulici lékaře, jak tahá do své ambulance jakési ocelové dveře. „Co to je“ ptá se.

„To jsou dveře od veřejného záchodku. Syn mi to přivezl ze skládky v Německu. Je to sice na euro, ale on mi to Franta Šinágl předělá na koruny. Dám to jako dveře do ordinace a ty se otevřou teprve, až pacient vhodí třicet korun. Tak se nebudu muset s nikým hádat. To víte tady na vesnici to je složitý.“

Další zpráva ukazuje zavřené školy. Probíhá generální stávka učitelů. Ale to už není o zdravotnictví.

Petr Bouzek, www.Zdravi.Euro.cz

autor je praktický lékař

Ohodnoťte tento článek!