Jak má vláda řešit střet s lékaři?

otazník

Má ustoupit nátlaku a na rozdíl od všech ostatních jim zvýšit platy? Nebo má důsledně trvat na svém a přitom riskovat, že v nemocnicích nebude mít kdo léčit?

Ptali jsme se bývalých ministrů zdravotnictví, v závorceje jejich funkční období

JAN STRÁSKÝ (1995-1998):

Stát se dostal do tíživé finanční situace a řeší ji tím, že každému něco vezme. Právě lékaři, kterým nevzal nic, chtějí v této době přidat. Neberu právo jednotlivého lékaře rozhodnout se pro privát nebo odchod do zahraničí.
Organizovaný masový odchod
však považuji za nestandardní, z pozice společenské dělby práce a občanské odpovědnosti nepřirozený a záludný postup. Je třeba napravit úroveň mezd v nemocničním sektoru, trpělivě hledat krytí náročné nabídky a racionální poptávky.

Tvrdošíjné trvání právě na tomto okamžiku považuji vůči ostatním profesním skupinám za nekorektní.

ZUZANA ROITHOVÁ (1998):

Lékaři s praxí a sestry měli mít již dříve vyšší platy. Teď uprostřed krize se snižují příjmy pojišťoven a takový cíl je v nedohlednu, leda by zřizovatelé a pojišťovny rozhodli o omezení jiných výdajů a stát zvýšil platby za státní pojištěnce.

Pokud bych byla v roli ministra, usilovala bych o písemnou dohodu mezi odbory, klíčovými zřizovateli, pojišťovnami a vládou o harmonogramu okamžitých i reformních opatření a etapách růstu platů. Pokud by závazný reálný plán odboráři blokovali, navrhla bych vládě mimořádný krizový plán podle situace v krajích a patrně bych odstoupila z funkce.

DAVID RATH (2005-2006):

Vláda, potažmo ministerstvo zdravotnictví, které řídí zdravotní pojišťovny, by měly odstranit dlouhodobou nespravedlnost spočívající v nízkých platbách nemocnicím.

Zatímco do farmaceutických firem ročně plyne čím dál víc peněz, obdobně je to i u jiných segmentů zdravotnictví, nemocnice jsou dlouhodobě zanedbávanou „Popelkou“.

Tudíž nejde o žádné ustupování, ale o nápravu chyby v systému.

TOMÁŠ JULÍNEK (2006-2009):

Je to nejhloupější akce, doufejme, menšiny lékařského stavu, odkrývající bídu sociálního a politického myšlení některých lékařů. Lékařům absolventům jejich nepokoru zatím odpouštím. Pokud zmoudří, musí jim být jasné, že je důležitější, když uspějí ve férovém, ale tvrdém konkurenčním prostředí.
Je to také obraz nereformovaného polosocialistického zdravotnictví.

Dlouhodobě upozorňuji, že výborní lékaři mají neadekvátně nízké platy a že mladí nadějní lékaři nemají vidinu adekvátního ohodnocení. To se nezmění bez komplexní reformy a bez zrušení vládních platových tabulek.

Ohodnoťte tento článek!