Jan Mach: Proč už nečtu Lidové noviny

bulvár, tisk

Dne 12. 3. 2013 uveřejnil deník Lidové noviny článek MUDr. Milana Šaška „Komora otrlých lékařů“, který redakce uvozuje tím, že „Lékař českého původu působící v USA se podivuje nad postojem České lékařské komory ke kauzám svých členů. Zaráží jej nečinnost komory v případě násilí MUDr. Jaroslava Bartáka nebo korupce MUDr. Davida Ratha a spol.“

Autor se v článku podivuje nad absencí oficiálního stanoviska lékařské komory k případům MUDr. Jaroslava Bartáka, MUDr. Davida Ratha, MUDr. Kateřiny Pancové a MUDr. Petra Kotta, mimo jiné uvádí:

„Jakkoli plně respektuji presumpci neviny MUDr. Ratha, MUDr. Pancové a MUDr. Kotta, domnívám se, že vznesená obvinění v kontextu s důkazními materiály, jakkoli prezentovanými zatím pouze médii, jsou natolik závažná, že vyžadují alespoň dočasné pozastavení členství všech zmíněných v lékařské komoře, stejně jako pozastavení jejich jakýchkoli licencí k výkonu lékařské profese až do doby vyřešení celé záležitosti – a v případě odsouzení pochopitelně k jejich vyloučení z řad komory a ztrátě zmíněných licencí, což by byl zcela jasný přístup pro lékařskou komoru kterékoli civilizované země.“

Autor zcela zjevně nezná základní zákon a stavovské předpisy České lékařské komory a vyjadřuje se naprosto nekompetentně. Jednak v České republice platí ústavní zásada presumpce neviny a ani MUDr. Jaroslav Barták, ani MUDr. David Rath, ani nikdo z dalších, které jmenuje, nebyli dosud pravomocně odsouzeni (MUDr. Barták byl odsouzen pouze nepravomocně). Kromě toho zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře nezná žádný institut „dočasného pozastavení členství“ nebo „pozastavení licencí k výkonu lékařské profese“.

Při ověření, zda pisatel je vůbec členem lékařské komory, jsme v členské evidenci zjistili, že MUDr. Milan Šašek – lékař působící v USA, není komorou evidován. Evidován je pouze MUDr. Milan Šašek, který je podle vlastního údaje, který předal České lékařské komoře za účelem stanovení výše členských příspěvků, „nepracující důchodce“.

Pokud pohlédneme na internet, zjistíme, že je prezentován jako lékař působící ve zdravotnickém zařízení, které snad vlastní MUDr. Martin Stránský na Národní třídě v Praze 1. „Nepracujícím důchodcem“ je tedy patrně pouze pro účel vypočtení členských příspěvků do komory. MUDr. Martin Stránský v roce 2006 neúspěšně kandidoval na funkci prezidenta České lékařské komory, když prezidentem ČLK byl zvolen MUDr. Milan Kubek. Podle informací na internetu je MUDr. Milan Šašek pracovníkem zdravotnického zařízení MUDr. Martina Stránského.

Dne 14. 3. 2013 Lidové noviny zveřejnily další článek proti České lékařské komoře s názvem „Totálně zdiskreditovaná ČLK“. Jde sice o údajnou „diskusi čtenářů“, ale patrně pouze čtenářů vybraných. Navíc pravděpodobně titulky neurčuje čtenář, ale redakce. Autor článku doc. MUDr. Milan Krajíček mimo jiné uvádí: „Od stávajícího vedení komory jakékoliv morální rozhodnutí nelze očekávat. A zvláště, když všichni odsouzení mají blízký vtah k sociální demokracii.“

K tomu lze pouze poznamenat, že odsouzený, a to zatím pouze nepravomocně, byl toliko MUDr. Jaroslav Barták. Zda měl „blízký vztah k sociální demokracii“, nevíme, rád se nechával fotografovat v přítomnosti významných osobností jak z pravého, tak levého politického spektra. Nikdo jiný z jmenovaných lékařů nebyl odsouzen ani nepravomocně. Zda trestně stíhaný jmenovec MUDr. Jaroslava Bartáka, bývalý ministr obrany MUDr. Martin Barták, který je stíhán pro údajnou korupci, má blízko k sociální demokracii, není zřejmé.

Na článek „Komora otrlých lékařů“ reagovala neprodleně předsedkyně revizní komise České lékařské komory MUDr. Jana Vedralová, která zaslala jednak dopis šéfredaktorovi, v němž ho upozorňuje na skutečnost, že MUDr. Milan Šašek není veden v ČLK jako lékař pracující v USA ani v ČR, ale pouze jako nepracující důchodce a svým článkem prakticky nabádá Českou lékařskou komoru ke zcela nezákonným postupům, proto zveřejnění reakce předsedkyně nejvyššího kontrolního orgánu komory považuje za nesmírně důležité z hlediska korektnosti a objektivity.

Zdvořile proto žádá šéfredaktora, aby tato reakce byla zveřejněna co nejdříve a v plném znění. V dopise mimo jiné uvedla:

„Jako předsedkyně revizní komise České lékařské komory odpovídám za řádné prošetření případů podléhajících disciplinární pravomoci komory a případné předložení návrhů na zahájení disciplinárního řízení čestné radě (stavovskému „soudu“ komory). Nařčení z nečinnosti, tedy vlastně neplnění povinností vyplývajících z této funkce, se mě tedy pochopitelně dotýká. Považuji proto za nutné se k věci vyjádřit.

Autor článku MUDr. Milan Šašek si bohužel patrně nikdy nepřečetl zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (lze nalézt na webových stránkách ČLK www.lkcr.cz), nezná kompetence naší profesní komory a sám tak poměrně nekompetentně, bez znalosti věci, obviňuje orgány komory z nečinnosti.

Podle příslušného zákona č. 220/1991 Sb., v platném znění, lze člena komory postihnout pouze za porušení povinností, taxativně uvedených v § 9 odstavci 2. Vyloučení z komory připadá v úvahu jen v případech, kdy je porušena povinnost „vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony“.

Z toho jasně a jednoznačně vyplývá, že komora může své členy disciplinárně řešit jen tehdy, dopustí-li se protiprávního nebo neetického jednání v souvislosti s výkonem lékařského povolání. Řešit jiná provinění proti zákonům, případně proti morálce, profesní komoře nepřísluší. Žádné „pozastavení členství“, ani „pozastavení licence“, ani „licence k výkonu lékařské profese“ neexistují. Komora není oprávněna činit opatření, která nemají zákonný podklad. Navíc tato právní úprava je naprosto logická, komoře nepřísluší řešit násilné chování či sexuální delikty vůči asistentkám, ani eventuální přijetí úplatku při výkonu funkce hejtmana či ředitele.

Komora není „sdružení“, ale profesní organizace zřízená zákonem, která může činit jen to, co pro ni ze zákona vyplývá. Kdyby šlo o občanské sdružení, může si ve stanovách vyhradit právo navždy vyloučit svého člena za jakékoli nemorální či nezákonné jednání. V případě ČLK však zákon stanoví, že po pěti létech od vyloučení má lékař právo do komory opět vstoupit, splňuje-li stanovené podmínky (lékařské vzdělání, způsobilost k právním úkonům a právě podmínka, že nebyl vyloučen z komory v posledních pěti létech).

Pokud by se MUDr. Barták dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, vůči pacientkám, při výkonu lékařského povolání, komora by případ pochopitelně ihned řešila. Pokud by MUDr. Rath přijal úplatek od pacienta, při výkonu lékařského povolání, komora by to pochopitelně rovněž ihned řešila. Vztah MUDr. Ratha s prezidentem komory zde vůbec není významný, protože prezident komory nemá vůči disciplinárním orgánům žádné kompetence (podobně jako prezident republiky či premiér k soudům) a na řešení případu by se nemohl nijak podílet, ani by do něho nemohl nijak zasahovat.

Významné je, že jednání obou lékařů, které je jim kladeno za vinu (ani jeden z nich zatím není pravomocně odsouzen a platí ústavní zásada presumpce neviny), nesouvisí s výkonem lékařského povolání a podle zákona nespadá pod disciplinární pravomoc České lékařské komory. Kdyby komora přesto řešila případy nespadající do její kompetence, soud, jehož přezkumu rozhodnutí komory podléhají, by takové rozhodnutí nepochybně zrušil a uložil komoře nahradit dotčeným lékařům náklady řízení. Stejně tak Česká lékařská komora neřeší a nemůže řešit případ trestního stíhání bývalého ministra obrany MUDr. Martina Bartáka, jehož obvinění nesouvisí s výkonem lékařského povolání.

Nezbývá mi, než autorovi článku doporučit, aby nejprve četl zákon a pak psal, jak má podle jeho názoru komora jednat. Jinak nabádá k nezákonnému jednání, trochu připomínajícímu stanné právo.“

Na tento dopis MUDr. Vedralová dosud neobdržela od šéfredaktora Lidových novin odpověď a její reakce nazvaná „Článek Komora otrlých lékařů vychází z neznalosti zákona“ zveřejněn v Lidových novinách nebyl. Na příspěvek „čtenáře doc. Krajíčka“ reagoval člen České lékařské komory MUDr. Jiří Wicherek dopisem autorovi článku, který zaslal rovněž do Lidových novin – ani jeho reakce nebyla Lidovými novinami zveřejněna.

Z dopisu MUDr. Jiřího Wicherka vyjímáme jeho závěr:

„Víte, stále nějak nechápu, v čem konkrétně spočívá to „komora = odbory“, ono „vyprofilování se komory do odborové organizace“. Používá se to jako klacek, najmě v situacích, kdy se komora postaví, v zájmu práv a profesionálních zájmů lékařů, jakýmkoli způsobem státu. Okamžitě je obviněna, resp. její představitelé, z odborářství, aniž by ovšem někdo nějak konkrétně doložil, v čem ono „odborářství“ spočívá, v čem tkví jeho opovrženíhodnost. Vy o tom píšete poměrně se zápalem, dokonce jste, zřejmě pro větší údernost Vašeho vyjádření, i „nadšenou podporu bolševiků“ přidal, tož o tom budete nejspíše něco vědět. Dovolte, abych Vám připomněl, že orgány komory hájí práva a zájmy lékařů, třeba i vůči státu dle § 2, odst. (1), písm. c) a d), zákona č. 220/1991

Komory…

c)posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů,

d) chrání profesní čest svých členů.

Škoda, že jsem dosud nikdy nezaznamenal Vaši (či Dr. Šaška) aktivitu, např. ohledně morálnosti státu, který prostřednictvím tzv. zdravotních pojišťoven neplatí lékařům za provedenou péči, ba nutí lékaře poskytovat péči bez náležité úhrady. Takhle mi, zvláště v souvislosti s probíhajícími protestními akcemi pořádanými ČLK připadá Vaše a Dr. Šaška aktivita „poněkud účelová“. Nu, snad se mi to jenom zdá…“

Je jistě zajímavé, že oba „příspěvky čtenářů“ s názvy patrně formulovanými redakcí Lidových novin, které jsou výslovně urážlivé („Komora otrlých lékařů“, „Totálně zdiskreditovaná ČLK“) byly zveřejněny krátce po protestní akci lékařů proti nehorázné úhradové vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, která se konala 1. března 2013.

Naproti tomu „příspěvky čtenářů“ – ať již předsedkyně revizní komise ČLK MUDr. Jany Vedralové, nebo člena ČLK MUDr. Jiřího Wicherka – zveřejněny nebyly. To jistě nesvědčí o objektivitě, vyváženosti a snaze hledat pravdivé a objektivní informace, ale působí to spíše jako „články na objednávku“.

K „serióznosti“ Lidových novin je třeba dodat, že dne 24. 11. 2010 se na první straně Lidové noviny musely na základě pravomocného rozhodnutí soudu omluvit dvěma lékařům za vysloveně lživý článek o jejich „podivných atestacích“. Současně vydavatel Lidových novin společnost MAFRA, a. s., byla povinna nahradit žalobcům náklady soudního řízení před Vrchním soudem v Praze i před Městským soudem v Praze.

Společnost MAFRA, a. s., podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010 dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 29. 11. 2012 čj. 30 Cdo 524/2011-173 dovolání vydavatele Lidových novin společnosti MAFRA, a. s., zamítl a uložil společnosti MAFRA, a. s., nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení.

V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2012 čj. 30 Cdo 524/2011 se mimo jiné uvádí:

„Při hodnocení toho, do jaké míry byl obsah dotčeného článku způsobilý zasáhnout profesní čest žalobců – je podstatné celkové vyznění dotčeného článku založeného na nepravdivé (faktické) informaci, že žalobci měli pouze atestaci 1. stupně. Zde je nezbytné uvážit, co bylo předmětem a účelem sporného článku. Zda se jednalo výlučně o kritiku ministerstva zdravotnictví nebo též o kritiku zacílenou vůči žalobcům. Pro závěr, že kritice takto byli podrobeni (též) žalobci, svědčí mimo jiné již samotný titul článku, resp. jeho další text o vydání „atestace“.

Odvolací soud však na tomto místě přiléhavě vysvětlil důvod, pro který bylo třeba tuto kritiku žalobce pokládat za kritiku vybočující z „fair“ projevu, a tedy nedovolenou. Jestliže totiž popisované oprávnění žalobců bylo odvozováno od příslušného rozhodnutí správního orgánu, které nebylo legální cestou odklizeno, pak jejich kritika (uvozena např. již samotným „senzačním“ nadpisem článku, jehož charakter se v zásadě ubíral ve směru formulací, které si bere za své spíše tisk bulvární než deník, jenž je jinak hodnocen jako seriózní) neměla konkrétní skutkový základ.

Je zřejmé, že redakce Lidových novin ani jejich vydavatel si nevzal ani z tohoto odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR vydaného před necelými čtyřmi měsíci žádné poučení, protože oba články, které mají odrážet „názory čtenářů“, měly rovněž „senzační nadpisy“, jejichž charakter se v zásadě ubírá ve směru formulací, jež si bere za své tisk bulvární.

Je otázkou, zda lze považovat za seriózní deník, který krátce po protestní akci lékařů se senzačními, bulvár připomínajícími nadpisy, zveřejňuje „názory čtenářů“, ve kterých tito „čtenáři“ vyzývají Českou lékařskou komoru k nezákonnému jednání, použití institutů, které zákon nezná, způsobem připomínajícím stanné právo, přičemž věcné reakce na tyto „články čtenářů“ již deník nezveřejní. Spíše se jeví jako zcela neseriózní bulvár, tak jak na styl jeho práce poukázal ve svém odůvodnění i Nejvyšší soud ČR.

JUDr. Jan Mach

Ohodnoťte tento článek!