Kdo vlastně třásl ministrovi rukou?

Titulní obrázek

„Ministr nebyl jediný zástupce ODS, který se na lékaře přijel podívat. Jozef Kochan, poslanec, přijel podiskutovat o svém návrhu na změnu zákona o komorách, který v ČLK vzbudil velký odpor. Narozdíl od ministra si však Kochan svým vystoupením uřízl ostudu, slabou argumentací proti sobě popudil i dosavadní zastánce změny poměrů a dva dny po sjezdu svůj návrh radši ze sněmovny stáhl,“ píše autor komentáře Zdravotnictví a medicína…

Na sjezdu se lékařská komora okatě usmířila s ministrem. Zněly ale i nepříjemné tóny – komoře klesá legitimita, což ohrožuje její existenci.

Sobota čtyřiadvacátého listopadu byla sjezdovým dnem. V Praze besedovala nejsilnější vládní strana, v Brně byl v plném proudu sjezd České lékařské komory. Narozdíl od nudného kongresu ODS by se o sjezdu ČLK dala napsat celá řada komentářů. Probrala se spousta věcí, hádalo se, diskutovalo se.

Obě akce měly jedno společné – účast ministra Tomáše Julínka. Ten v přímém přenosu z pražského kongresu přislíbil lékařům svou chvilkovou účast a se slovy „za hodinu a půl budu v Brně“ vyrazil. Každý, kdo taková slova pronese v centru Prahy, by se měl stát objektem zájmu policie nebo aspoň všetečných novinářů.

Ale pro bulvární fotografy je zkrátka ministr Julínek méně atraktivní než ženich Paroubek, byť v rychlosti přesunů si zřejmě nezadají. Ministr se na sjezd přiřítil kolem poledního, aby kolem třetí hodiny byl zpět v Praze a seznamoval spolustraníky se svou reformní vizí.

Na jeho účasti na sjezdu ČLK však naštěstí nebyla nejzajímavější rychlost, s jakou se dostavil. Náznak usmíření s komorou, jakkoli mohl být jen teatrálním gestem, byl důležitý.

Prezidentu ČLK Milanu Kubkovi nutno přiznat dávku vtipnosti, když usmiřovací gesto uvodil již klasickým citátem o „vyřízení něčeho osobního“, načež vstal, ale ministrovi nenafackoval, nýbrž mu podal ruku. Julínek přijal.

„Mír až do příští války,“ říkávali jsme v pubescentním věku potřásajíce si rukou se soupeřem v hádce. Ministr ani prezident nejsou pubescentní, tak zaznělo něco o tlusté čáře za osobní animozitou. Smysl zůstal týž. Názory samozřejmě potřesení rukou nepřiblíží, pokud ale nalomí komunikační bariéru, jásejme.

Nepříjemný koktejl

Ministr nebyl jediný zástupce ODS, který se na lékaře přijel podívat. Jozef Kochan, poslanec, přijel podiskutovat o svém návrhu na změnu zákona o komorách, který v ČLK vzbudil velký odpor. Narozdíl od ministra si však Kochan svým vystoupením uřízl ostudu, slabou argumentací proti sobě popudil i dosavadní zastánce změny poměrů a dva dny po sjezdu svůj návrh radši ze sněmovny stáhl. To je samo o sobě epizodka. Důležitější je, že část jeho návrhu upozornila na problém, s nímž se komora bude muset chtě nechtě brzy vyrovnat. Tím problémem je legitimita. Prezident Kubek zásadně protestoval proti Kochanovu nápadu, že by volba funkcionářů byla platná pouze v případě poloviční a vyšší volební účasti členů. Tolik voličů se v rámci lékařského stavu prý v životě nesejde.

Postavme vedle toho fakt, že ani brněnský sjezd nedokázal zvolit komoře viceprezidenta, z části i kvůli neúčasti šestiny zvolených delegátů. Vznikl z toho návrh na změnu stanov, podle níž by příště bylo možné vyvolat třetí kolo volby, v němž by ku zvolení stačila nadpoloviční většina přítomných (není jasné, zda jsou míněni přítomní v sále, nebo zaregistrovaní na sjezdu, což často pohříchu není totéž). Přidejme už několikrát opakované téma pochybné legitimity jednotlivých delegátů, kteří jsou voleni mizivým procentem členů okresního sdružení, protože ti ostatní prostě na schůzi nepřijdou. „Jsme na hranici smysluplné existence,“ prohlásil jeden z delegátů. Je to docela trefné hodnocení koktejlu vyjmenovaných faktorů.

Nehezká budoucnost

Diskuse o legitimitě komory bude muset ještě probíhat, na to je třídenní sjezd málo. Na jedné straně jsou kompetenční ambice, komora přijímá usnesení, podle nějž má vedení komory usilovat o rozšiřování jejích pravomocí. Na straně druhé straší otázka, koho vlastně komora zastupuje? Čí názor prezentuje? Jistě, podobné otázky by bylo možné klást třeba senátorům, ale je to pro respektované stavovské sdružení, kterým by komora chtěla být, argument?

Komora dnes nemá ve svých řadách žádnou osobnost, která by byla ochotná angažovat se na viceprezidentské židli a zároveň schopná získat přízeň obou věčných komorových táborů – zaměstnanců a soukromníků. Jestliže se sebou komora nějak nehne, čekají ji za tři roky velké potíže, bez ohledu na změnu volebních pravidel. To už totiž nebude potřeba zvolit viceprezidenta, bez kterého se komora zjevně obejde, ale rovnou prezidenta. Jediný způsob, jak získat silnou osobnost, je učinit komoru pro její povinné členstvo atraktivnější.

To je úkol současného vedení. Členové by na druhé straně měli mobilizovat zbytky vztahu, který ke své profesní organizaci mají, a zkusit se důsledněji účastnit jednání okresních sdružení, potažmo i sjezdů. Když už někam platí příspěvky, měli by mít zájem na tom, aby to fungovalo, jak má. A k tomu se vlastní účastí a obětí trochy času dá přispět. Jestliže se s komorou nestane nic, budou za chvíli vypadat jako dobrý nápad i tak nepromyšlené věci jako Kochanův návrh.

Martin Čaban, Zdravotnictví a medicína

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Julínkův návod – nevyřeší, ale vyjasní

Doktore, kde jsi?

Trapné odborářské kličkování

Zdravotnictví a Rok Julínka

Ohodnoťte tento článek!