Ivan Hoffman: Končící poplatek

Příběh regulačních poplatků v českém zdravotnictví se pomalu chýlí k závěru. Viditelnými pomníky této šest let trvající vymoženosti budou automaty, kterým se ovšem hodně uleví, neboť jim zbude pouze péče o návštěvníky pohotovosti. Právě u poplatku za pohotovost se současná koalice shodla, že má regulační smysl, a je tudíž škoda, abychom o něj přišli.

DENÍK IVANA HOFFMANA

Zrušení poplatků ve zdravotnictví je daň za volební vítězství stran, které poplatky dlouhodobě kritizovaly.
V koutku duše ovšem politiky určitě mrzí, že poplatky ještě v opozici slíbili zrušit, když vidí, jak si občané hezky zvykli, že jim stát ročně vytáhne z peněženek přes tři miliardy korun za něco, co už si přitom jednou zaplatili. Poplatek končí, protože svou existenci neustál politicky.

To, že jeho zavedení byla lumpárna, by mu vaz určitě nezlomilo. Podobné lumpárny se na lidech páchají co chvíli a v naprosté většině je rezignovaně akceptujeme. Zpoplatňováni jsme totiž záludně takzvanou salámovou metodou čili o bagatelní částky, které se zdůvodňují rostoucími náklady anebo prostě tím, že něco už dlouho nezdražilo, a tak je potřeba to „napravit“.

Je typické, že se zrušení zdravotnických poplatků neslaví a dost možná se vytratí, aniž bychom to vůbec zaznamenali. Koneckonců budeme v nemocnicích i nadále procházet kolem automatů, které si pamatují, jak nás zkasírovat, až si zas jednou zvolíme politiky, kteří usoudí, že zneužíváme a nadužíváme lékařskou péči. Jestliže regulační poplatek ohlásí comeback, budeme vědět, že to je sice otrava hledat po kapsách drobné, ale nejedná se o nic hrozného, na co bychom umřeli.
Ohledně zdravotnických poplatků jsme preventivně proočkováni a imunní.

Ohodnoťte tento článek!