Krajina po bitvě

Minulý týden přišla ta zpráva z Pardubic, včera z dalších krajských měst. Hejtmani jeden za druhým končí s proplácením tzv. regulačních poplatků, jejich mluvčí to vesměs svádějí na Brusel.

Pravým důvodem jsou však jistě volby, které holt nedopadly podle plánu. Teprve teď mě však trklo, že termín těch voleb byl vlastně tak trochu symbolický. Začaly přece 28. května, na den přesně dva roky poté, co Ústavní soud většinou jednoho jediného hlasu rozhodl, že ta julínkovina není v rozporu s ústavním právem na bezplatnou lékařskou péči.

Tím začalo jedno velmi ohavné období české politiky.

Poplatková vojna se vedla hned na třech frontách. V praktické a věcné politice šlo zejména o to zlikvidovat alespoň nejhorší nehoráznosti, jako byla kupříkladu povinnost novorozence zacvakat porodnici za to, že se v ní narodil, což se dílem i podařilo. Na úrovni politického divadla tenhle souboj ovlivnil to, čemu se říká politická (pa)kultura. A nakonec tu byla také politika ryze politikářská, která se postupně vymstila oběma velkým stranám.

V krajských volbách na podzim 2008 dostala ODS výprask. A hnedle jsme se dozvěděli, že blbý národ prodal svou budoucnost za třicetikorunu. Ve skutečnosti nešlo zdaleka jen o třicetikoruny, šlo hlavně o to, jak arogantně Topolánkův team prosazoval své nedomyšlené reformy, jak namyšlená byla vláda založená na přeběhlících.

Jiří Paroubek však té reklamě zřejmě uvěřil a domníval se, že takzvané obyčejné lidi opravdu zajímají jen drobné po kapsách a že úspěch tažení zopakuje. Kdo se mýlí naposledy, ten se mýlí nejvíce.

Teď je tedy dobojováno a začínáme znovu. Tato země opravdu potřebuje reformy, včetně zdravotnictví, ale pokud k tomu ODS opět pustí staré kádry a zkusí to znovu po julínkovsku, je výsledek příštích voleb předem ložený.

Aby bylo víc peněz pro léčebnou péči, budeme zkrátka muset víc platit zdravotním pojišťovnám. To si jistě dovedou spočítat všichni vůdcové rodící se koalice, ale žádnému z nich se do toho nebude chtít.

Zavání to totiž zvyšováním daňové zátěže a oni všichni přece slibovali nízké daně. Aby bezplatnou péči nezneužívali různí fiškuntálové, bude to asi opravdu chtít nějaké regulační poplatky, jenže musí být rozumné a měly by se předem prodiskutovat s opozicí. To také každý ví, ale taky se do toho nikomu nebude chtít.

Jenže darmo asi spekulovat o tom, co by mělo být někdy v budoucnu, když ještě po krk vězíme v současnosti, někteří i v minulosti. A tak jako se po každé válce vždycky najde nějaký osamělý bojovník, kterému zapomněli říct, že trčí na ztracené vartě, tak se jeden exemplář vyskytl i teď.

Středočeský hejtman David Rath hodlá zatím v proplácení poplatků za pacienty pokračovat, dokud nebude jasno, kdo bude příštím ministrem zdravotnictví a vnitra. Nechápu sice, jak obsazení těch dvou křesel ovlivní platné zákony nebo názor Evropské unie, ale on to zřejmě pojal jako svou soukromou vojnu. Třeba mu lépe rozumějí jeho Středočeši.

Ohodnoťte tento článek!