Léčba výpovědí

Člověk může mít výhrady k necitlivým heslům věštícím jeho vlastní exitus, ale svým způsobem byla lékařská nátlaková akce impozantní.

Finančně jasně podhodnocená skupina odborníků dává všanc vlastní jistoty, protože nehodlá dál snášet nedůstojné podmínky. Neústupností a ochotou riskovat si vymůže nabídku svého ministra, o jaké se učitelům nebo vědcům nikdy ani nesnilo.

Dvě miliardy navíc na platy, v průměru pět až osm tisíc pro každého nemocničního doktora – v čase krize, kdy vláda škrtá, kde může. Lékaři, dlouhodobě nejrespektovanější profese v Česku, mohli ze souboje se státem vyjít jako sebevědomý stav, který dokáže skloubit vlastní oprávněné nároky se smyslem pro realitu a společenskou zodpovědností. Teď jim velmi vážně hrozí, že nevyjdou.

Železní odboráři

To, co jsme viděli minulý týden, bychom mohli nazvat temnou stránkou českého lékaře, kterou měl snad každý čest poznat coby pacient v ordinaci nebo na nemocničním lůžku. Arogantní, zneužívající své převahy, přezíravě nekolegiální.

Dvoumiliardové navýšení, jež ministr zdravotnictví Luboš Heger lékařům slíbil, je v současných možnostech země, která se pokouší zachránit státní finance, a jiným státním zaměstnancům z toho důvodu platy seškrtává, velkorysou nabídkou. Odboráři rádi říkají, že důstojné platy jim stát slibuje dvacet let a jim už prostě došla trpělivost, takže teď chtějí všechno, nebo nic. Bohužel si odmítají připustit, že jim trpělivost došla ve velmi nevhodný okamžik.

Vyhrotit spor o peníze před pár lety na vrcholu hospodářské konjunktury by bylo nejen logičtější, ale pravděpodobně i úspěšnější.

V roce 2011 patří ochota ke kompromisu k povinné výbavě každého, kdo nechce mít pověst nezodpovědného vyděrače.

Ať už se Heger s lékaři nakonec dohodne nebo ne, minulý týden pravděpodobně nezvratně proměnil obraz protestu v očích veřejnosti. Jejím hrdinou byl dosud přepracovaný lékař, který po letech náročného vzdělávání a stresujícího povolání zanedbává rodinu a slouží dlouhé přesčasy, aby vůbec dosáhl na adekvátní finanční ohodnocení. S

ympaťák, který neváhá riskovat své existenční jistoty. Od minulého týdne zaujal jeho místo nevyzpytatelný odborářský radikál jak vystřižený z 90. let, kdy s vládou cvičili Dušek nebo Rath.

Dvě miliardy mu nestačí, zato vyžaduje po ministrovi, aby všem čtyřem tisícům protestujícím zajistil, že je jejich zaměstnavatelé vezmou zpátky.

Celý komentář si můžete přečíst v dnešním vydání týdeníku Respekt.

Ohodnoťte tento článek!