Lékař bez motivace nemůže být pacientovi oporou

Titulní obrázek

„Na chvilkovou rozladu má každý z nás právo, to je běžné. Tam kde tento pocit dlouhodobě převládá, je rada jediná – běžte dělat něco jiného, v čem najdete uspokojení a seberealizaci. Proč by se někdo měl trápit v povolání, které ho netěší a které proto ani nemůže dělat dobře? Nebo je reálné, aby někdo byl pacientovi oporou v situaci, kdy ho to co dělá, vůbec nezajímá? ,“ píše prof. Karel Cvachovec pro Zdraví.Euro.cz…

Co motivuje lékaře k lepší práci? vyzvala redakce Zdraví.Euro.cz své čtenáře k diskusi. Většina z diskutujících lékařů nevěří, že za současného finančního ohodnocení může medicína ještě někoho bavit. Lékaře, kteří si nestěžují na finanční ohodnocení, označují za „stávkokaze, kteří škodí a podráží“. Zdravotníky, kteří pracují pro svůj dobrý vnitřní pocit komentují slovy: „Něčím mi to smrdí. Myslím si, že pokud člověk není schopen ocenit vlastní úsilí a práci, jde o osobnost nezralou.“ Jaký má na tento problém názor Prof. Karel Cvachovec, přednosta Kliniky anesteziologie a resuscitace FN Motol? Následující komentář napsal autor na výzvu redakce Zdraví.Euro.cz.

Jakoukoliv činnost, kterou člověk vykonává opravdu dobře, nemůže dělat bez pocitu hluboké vnitřní motivace, nadšení, zájmu a osobního nasazení. Musí ho to prostě bavit. Bez toho nemůže ve své profesi uspět.

Co motivuje lékaře k lepší práci?
Fotbalistů se neptáte, jestli jsou pro ně motivací peníze
Medicína mě stále baví

To platí pro lékaře, stejně jako pro učitele, herce, hudebníka či pro profesionálního sportovce.

Nevěřím, že Kateřina Neumannová v posledních metrech vítězného olympijského závodu myslela na sponzorské smlouvy, či že Jaromír Jágr udělá skvělou kličku s vědomím kontraktu na příští léta.

Vnímám, že mnoho lékařů se cítí podhodnoceno a mnozí jsou podhodnoceni zcela nestoudně – zatímco mnozí jsou za to, co v práci předvádějí, placeni ještě královsky. Ve svém okolí a mezi svými spolupracovníky ale stále nacházím lékaře i sestry, kteří jsou pro svou práci zapáleni, zaujati a mají o to co dělají a o osud svých pacientů hluboký zájem.

Jsou to skvělé, vyzrálé osobnosti s jasným hodnotovým systémem i schopností sebereflexe. V jejich nasazení a zvídavosti vidím inspiraci i pro sebe. To neznamená, že nejsou schopni – nezřídka velmi asertivně – požadovat spravedlivé ohodnocení, jedno totiž nevylučuje druhé.

Postoje lékařů vždy odrážejí celé spektrum názorů a tak se nutně objeví i osoby frustrované, kverulanti, ty které medicína přestala bavit či na svoji práci prostě nestačí.

Na chvilkovou rozladu má každý z nás právo, to je běžné. Tam kde tento pocit dlouhodobě převládá, je rada jediná – běžte dělat něco jiného, v čem najdete uspokojení a seberealizaci.

Proč by se někdo měl trápit v povolání, které ho netěší a které proto ani nemůže dělat dobře? Nebo je reálné, aby někdo byl pacientovi oporou v situaci, kdy ho to co dělá, vůbec nezajímá?

Lékaři tvoří pracovní trh, stejně jako jiné profese. Vůbec nic se nestane, pokud ho opustí ti, kteří tam v podstatě nemají co dělat. Alespoň zbude více na ohodnocení těch dobrých, správně nadšených a zaujatých.

Prof. Dr. Karel Cvachovec, CSc., MBA, www.Zdravi.Euro.cz

autor je přednosta Kliniky anesteziologie a resuscitace FN Motol

Ohodnoťte tento článek!