Leoš Heger se sám odzbrojil

Leoš Heger

Ministerstvo stvořilo novou úhradovou vyhlášku. Strategicky vysloveně špatnou.

Až budou politologové do nějaké budoucí učebnice hledat názorné příklady pro okřídlené rčení, že politika je uměním možného, neměli by zapomenout na vyhlášku o úhradách péče na příští rok.

Mezi mlýnskými kameny

Ministerstvo zdravotnictví se nachází ve velmi nepohodlné pozici. Z jedné strany na něj tlačí slib z jarního memoranda o zvýšení mezd a platů lékařů-zaměstnanců o 10 %, ze strany druhé dotírá „rozpočtová odpovědnost“ z programového prohlášení vlády ruku v ruce s ekonomickou bídou evropskou i českou.

Mezi dvěma mlýnskými kameny mnoho manévrovacího prostoru není. Proto snad lze věřit tomu, že úhradová vyhláška je maximem možného.

To ovšem neznamená, že se k ní nemá přistupovat kriticky. Ta vyhláška je totiž v samé své podstatě špatná. Ne že by nepřicházela s dobrými principiálními kroky. Přechod na úhrady systémem DRG je bezpochyby správný a za radikální omezení tupých paušálních úhrad by Leoš Heger zasloužil potlesk.

I když okleštění působnosti DRG zastropováním zvýšené úhrady na 105 procentech ukazuje, že ani s dobrými principy se to v Česku zřejmě nesmí přehánět.

Na míru odborářům

Nicméně hlavní chyba úhradové vyhlášky tkví hlouběji. Vyhláška totiž nerespektuje ani programové prohlášení vlády, ani hlásané priority ministerstva. Slouží k něčemu, k čemu úhradová vyhláška sloužit nemá, a neslouží k tomu, k čemu sloužit má.

Úhradová vyhláška především nemá sloužit k uspokojení požadavků odborářů. Pozor, to neznamená, že by Leoš Heger neměl plnit sliby, které dal. To by zcela určitě měl. Ale neměl by k tomu používat právě úhradovou vyhlášku. V přímo řízených nemocnicích má Heger sílu pohnout platovými tabulkami a vymáhat od ředitelů, aby našli prostředky na příslušné navýšení.

Ostatním nemocnicím může dát v koordinaci s kraji důrazné doporučení a tamní odboráři si musejí u managementů pohlídat, aby bylo vyslyšeno. Vzhledem k tomu, že už ukázali, že odhodlání, jednota ani vyjednávací síla jim nechybí, ředitelé budou jistě raději hledat rezervy na zvýšení mezd, než aby přišli o schopné lékaře.

Úhradovou vyhláškou má však ministerstvo určovat především priority v systému zdravotní péče. Namísto toho napsalo vyhlášku takřka na míru odborářům. Nemocnice dostanou přidáno, aby měly na zvýšení platů. Dostanou peníze na úkor praktických lékařů a ambulantních specialistů, tedy segmentů, na něž Heger dlouhodobě hlasitě přísahá jako na nositele efektivnějšího a úspornějšího zdravotnictví.

Primární a ambulantní péče mají být klíčovými součástmi systému, ale jejich příjmy budou přinejlepším stagnovat. Nemluvě o komplementu, kde budou – a to v mnoha oblastech dosti drsně – klesat.

Malé vítězství, velká chyba

Úhradová vyhláška tedy mluví jasným hlasem – prioritou ministerstva zdravotnictví ve sféře zdravotní péče je vydržet s odboráři alespoň do června, kdy se chystá vyhláška nová, kolem níž nebude o nic méně tahanic než kolem této. A jejím základním principem – to lze dnes už snadno předpokládat – bude snaha vyjít s požadavky odborářů do konce roku a nějak jejich zvýšení platů uhrát na slíbených 10 %.

Úhradová vyhláška pro rok 2013 se pak bude muset vypořádat se slibem memoranda, že od ledna 2013 bude každý lékař v nemocnici brát 1,5–3násobek průměrné mzdy. Že ani na to nebudou peníze a že na ostatní segmenty už vůbec nezbude ani haléř navíc, je zcela jisté, nenastane-li nějaký ekonomický zázrak.

Zvolil-li ministr Heger za prostředek plnění memoranda právě úhradové vyhlášky, vyrazil si z ruky jeden z účinných nástrojů pro řízení systému zdravotní péče. Je to možná malé taktické vítězství, ale také velká strategická chyba.

Ohodnoťte tento článek!