Ministr na dlouhé lokte

Svatopluk Němeček.

Němeček za rok působení zatím ukázal schopnost rozdávat a schopnost přežít. Další je ve hvězdách.

Jako všichni ministři, které do vlády vyslala sociální demokracie, i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček sedí ve svém křesle něco málo přes rok. I proto se v polovině února vydal za vládními kolegy, aby je seznámil s rekapitulací své dosavadní činnosti.

A protože sebekritika se ve vládních kruzích už dlouho nenosí, zařídil se i Němeček podle cimrmanovského hesla: „Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá.“

Vyzdvihovaná transparenční novela

Je vcelku jasné, že za rok ministrování se nedá mnoho věcí dobudovat do úplného konce. Proto by bylo laciné předhazovat Němečkovi, že jediné, co skutečně udělal, bylo radikální zvýšení státních výdajů do zdravotnictví.

Podstatnější je rekapitulace ministrovy činnosti v oblasti koncepčněji laděných kroků. Sám Němeček vyzdvihuje několik počinů svého úřadu. V první řadě jde o „transparenční novelu“, jak Němeček nazývá zavedení povinnosti zdravotních pojišťoven zveřejňovat smlouvy se zdravotnickými zařízeními na webu.

Novela už si klestí cestu sněmovní fází legislativního procesu, ovšem hodnocení její úspěšnosti bude hodně záviset na očekáváních hodnotitele. Obecně proti nelze mnoho namítat, ale ti, kteří od ní čekají nějaké zásadní pokroky v léčení neduhů systému, budou nutně zklamaní.

Jako důležitější se skoro jeví druhá, méně nápadná část novely, která pojišťovnám zakazuje používat k náboru klientů služby třetích stran. To by snad mohlo zamezit hodně nevybíravým, až podvodným náborovým praktikám, k nimž se některé pojišťovny uchylovaly.

Němeček se pochválil i za to, že začaly práce na systému úhrad podle DRG. Ty sice tentokrát díky novému vedení ÚZIS vzbuzují nemalé naděje, ale je to práce na roky, během nichž se může stát cokoli. Ovoce tohoto počinu, pokud dostane čas uzrát, sklidí pravděpodobně jiný ministr zdravotnictví.

Předčasná chvála komise

Odvážná je i chvála práce Němečkem zřízené přístrojové komise, přestože samotný orgán tohoto typu jistě smysl dává. Problémy jsou dva. Týdeník Euro před pár dny upozornil na případ posuzování magnetické rezonance v Kraji Vysočina, konkrétně pro soukromé zdravotnické zařízení v Třebíči.

Komise nedovolila soukromníkovi rezonanci pořídit, přestože zrovna na Vysočině je těchto přístrojů zjevný nedostatek. Zdůvodněním bylo, že si magnetické rezonance brzy pořídí krajské nemocnice. Jen se ještě neví kdy.

V komisi navíc seděl hejtman Vysočiny Jiří Běhounek, který se tak ocitl ve zjevném střetu zájmů – pomohl nemocnicím, jejichž je zřizovatelem, aby jim v budoucnu nekazil kšefty vlezlý soukromník. To na komisi nevrhá nejlepší světlo. Druhý důvod, proč je chvála komise předčasná, spočívá v tom, že se toto těleso dosud neodvážilo kousnout do nejkyselejšího jablka ze všech, a tím je jasné a odborné posouzení smysluplnosti pražského Centra protonové terapie. Dokud komise nerozhodne v této kauze, je všechna její další činnost v podstatě paběrkováním.

Ministr Němeček, ač není velký reformátor, má pár rozumných nápadů, ale leží před ním ještě hodně práce a dlouhá cesta. Jeho největším osobním politickým úspěchem bylo zatím to, že přežil nevybíravý nájezd svého vládního kolegy z financí a dravého investora do zdravotnictví v jedné osobě Andreje Babiše. Stěží lze ovšem čekat, že šlo o útok poslední.

Ohodnoťte tento článek!