Místo protonové léčby nukleární válka

nukleární výbuch, atomová bomba, atomy, jádro

Zdánlivá válka mezi VZP a protonovým centrem není víc než chřestění zbraněmi. Tedy mají-li obě strany rozum.

Mezi Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a pražským Proton Therapy Center (PTC) zuří už několik měsíců boj, v němž nejdříve létala vzduchem ostrá slova a nyní už mezi zákopy sviští jedna žaloba za druhou. Tu za neposkytnutí pomoci, támhle zase za poškození dobrého jména.

Obě strany už dostaly spor do takové fáze, z níž se bude těžko hledat cesta ven důstojná pro oba hráče. Zároveň je jasné, že válčí-li velké a nákladné zdravotnické zařízení s největší zdravotní pojišťovnou, není to dlouhodobě udržitelný stav.

Tunel s ušlechtilými obklady

Kamenem úrazu je, že celý projekt PTC působí od samého počátku jako tunel, byť tunel s mimořádně ušlechtilými obklady. Smlouva o smlouvě budoucí podepsaná za VZP nuceným správcem, který bezprostředně po podpisu přejde do managementu PTC, to je základ, na kterém by neměl stát žádný seriózní projekt. Přece jen jsme v Česku, a má-li někdo ve vínku takto okatý střet zájmů, nepomůže pak jeho důvěryhodnosti ani úvěr od slovutné nadnárodní banky, ani velká lékařská jména.

To si měli uvědomit bratři Laštovkové a ostatně i Erste Group. Postavit několikamiliardovou investici (případně záruku za několikamiliardový úvěr) na jediné smlouvě podepsané v mimořádné situaci nucené správy pod tlakem zjevné kolize zájmů je nepřípustná bohorovnost. Kdyby se to stalo někdy v raném kapitalismu 90. let, dalo by se to optimisticky svést na podnikatelské nadšení a nedostatek zkušeností, ale vzhledem k tomu, že mluvíme o roce 2006, lze tento argument uplatnit jen stěží.

Mělo-li mít PTC širší vyhlídky, mělo od počátku počítat se zahraničními pacienty, nejspíše z východních zemí (Slovenska, Ukrajiny, Maďarska, východních částí Polska a podobně). Jakkoli o účinnosti či šetrnosti protonové terapie nepanují závažnější pochyby, mělo být od začátku zjevné, že samotné Česko protonové centrum prostě neuživí.

Platit za léčení necelé desetiny pacientů s indikovanou radioterapií miliardu ročně, tedy osminu všech nákladů na všechny typy onkologické léčby, je zřejmě skutečně něco, co si současné české zdravotnictví prostě nemůže dovolit.

Slevit budou muset všichni

Přesto by v tuto chvíli bylo chybou nechat PTC jako projekt zcela padnout. Byl by to asi nejhorší představitelný konec. Arbitráž kvůli zmařené investici (tu klíčovou smlouvu, málo platné, podepsala veřejná instituce), s níž by v takovém případě téměř jistě vyrukovala Erste Group, je jen jedním z problémů. Když už centrum jednou stojí a je schopno fungovat, bylo by nejlepší, aby všechny strany slevily ze svých nároků.

Investoři by se měli intenzivně rozhlédnout po dalších možnostech, jak budovu plnou mramoru a chromu naplnit pacienty z jiných zemí. Erste Group – nechce-li skončit u dražby prakticky neprodejné nemovitosti – bude muset přehodnotit úvěrové podmínky. VZP by měla vzít existenci PTC na vědomí a vyjednat s vedením finančně únosný systém léčby a úhrad.

Jinými slovy, když už špičkové centrum v Česku stojí, byť zřejmě tak trochu navíc, měly by všechny strany zakopat válečné sekyry a sednout k jednacímu stolu. A ony to nakonec udělají. Mají-li trochu rozumu, ukáže se, že všechna silná slova jsou stěží víc než vzájemná mediální masáž.

Ohodnoťte tento článek!