Moje léčba zdravotnictví uspěla

Titulní obrázek

„Rok 2006 byl pro české zdravotnictví v mnohém unikátní. Poslanecká sněmovna má na stole výroční zprávy a účetní uzávěrky zdravotních pojišťoven za rok 2006. Tedy za rok, kdy do května trvala nucená správa nad VZP,“ vzpomíná David Rath…

Rok 2006 byl pro české zdravotnictví v mnohém unikátní. Poslanecká sněmovna má na stole výroční zprávy a účetní uzávěrky zdravotních pojišťoven za rok 2006. Tedy za rok, kdy do května trvala nucená správa nad Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP). Cílem tohoto neobvyklého postupu bylo stabilizovat rychle rostoucí deficit, který koncem roku 2005 přesahoval 10 miliard korun.

Nutné přerozdělování

Byl to také rok plný protestů některých zdravotnických organizací, především lékárníků, praktických lékařů a části soukromých specialistů, kteří tvrdili, že ministerstvem přijatý úsporný program znamená hrozbu pro pacienty. Nucená správa nad VZP byla kritizována dnešním ministrem Julínkem a bývalou ředitelkou VZP Musílkovou především proto, že měla způsobit hromadný odchod pojištěnců od VZP.

Ministerstvo zdravotnictví přijalo úhradové vyhlášky s nastavením úspor především v oblasti léků, zdravotnických prostředků a diagnostické péče, a to vše s limitem sta procent z roku 2005. Tyto oblasti byly vybrány především proto, že v předchozích letech náklady za tyto položky rostly zhruba dvojnásobným tempem ve srovnání s příjmy do zdravotního pojištění. Právě zde docházelo k největšímu plýtvání ve zdravotnictví. Vláda na návrh ministerstva zavedla stoprocentní přerozdělení výběru pojistného mezi pojišťovnami. Také zvýšila skokem platby státu za státní pojištěnce, kteří ale i přesto přinášejí do pojištění zhruba jen polovinu toho, co tvoří příjem průměrného zaměstnance.

Dnes máme v uzávěrkách černé na bílém, jak to skutečně dopadlo. Kdo říkal nesmysly a kdo naopak odhadl dobře vývoj situace. VZP snížila závazky po lhůtě splatnosti vůči zdravotnickým zařízením o 8,2 miliardy korun, a tudíž jí koncem roku 2006 zůstaly závazky ve výši pouhých 2,4 miliardy.

Zaměstnanecké pojišťovny neměly závazky po lhůtě splatnosti žádné. Zůstatky na základním fondu (tedy na fondu, z něhož se hradí zdravotní péče) jim stouply na neuvěřitelných 11 miliard. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny málo zohlednily nárůst příjmů a zcela nesmyslně škrtily výdaje do zdravotní péče. Mezi nimi byla největším přeborníkem pojišťovna Metal-Aliance, kde rozdíl mezi příjmy a výdaji dosáhl kladných osm procent. Tak dobře na tom zdravotní pojišťovny ještě nikdy nebyly a troufám si tvrdit, že jsou na tom ekonomicky nejlépe skoro ze všech zemí EU. Celkové náklady na jednotlivé části zdravotní péče vypadaly takto.

Celý článek si můžete přečíst na serveru Hospodářských novin iHNED nebo ZDE.

David Rath, předseda zdravotního výboru PS PČR, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!