Nad Julínkem ještě klec nespadla

Titulní obrázek

„Leckdo teď věští, že ministr Tomáš Julínek definitivně prohrál. Že odložením tří klíčových zákonů se nad reformou zdravotnictví zavřela voda. Je to jistě možné. Jenže zrovna tak by se jeho koncepce mohla stát východiskem k trpělivému hledání užitečných kompromisů,“ píše v komentáři Jiří Leschtina…

Leckdo teď věští, že ministr Tomáš Julínek definitivně prohrál. Že odložením tří klíčových zákonů se nad reformou zdravotnictví zavřela voda. Je to jistě možné. Jenže zrovna tak by se jeho koncepce mohla stát východiskem k trpělivému hledání užitečných kompromisů.

Ministru Julínkovi se nepodařilo prosadit dost razantní vizi proměny zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic na akciové společnosti. A není důvod si myslet, že s nezměněnými zákony uspěje po podzimních volbách. Proč tedy už hned teď nezačít na půdě koalice debatu o nové podobě reformních norem?

Zúžení bitevního pole

Ministrův náměstek pro řízení a ekonomiku Marek Šnajdr už ústupky naznačuje. Vypustil do světa, že po privatizaci menších státních pojišťoven by mohla zůstat státní nejen Všeobecná zdravotní pojišťovna, ale i oborové pojišťovny ministerstev vnitra a obrany. Místo pětatřiceti procent pojišťoven by se tak privatizovala jen pětina.

To by mohlo podstatně snížit vypjatost celého sporu. Vznik komerčního zdravotního pojištění by bylo možné pojmout jako jakýsi průhlednější experiment, který by nebyl nevratný, ale otevřený případným změnám a opravám za pochodu. Vládní politici by se ovšem museli předem shodnout i na způsobu omezení značných rizik, na něž nedávno při hodnocení Julínkových plánů upozornila i zpráva OECD.

Analýza komise například trvá na nutnosti předejít střetu zájmů, kdy jedna společnost by vlastnila kliniku i zdravotní pojišťovnu. Současný návrh ministerstva ale majetkové provázání dost odevzdaně připouští. S tím, že ho vlastník musí ohlásit a bude bedlivě střežen státními úřady. Další diskuse v koalici by se asi musela vrátit k úvahám, zda výslovný zákaz majetkového propojení není spíš na místě. Zda riziko trestu za porušení zákona nemůže odrazovat od kamufláže přes daňové ráje více, než si dnes myslíme.

Smiřitelní

Snad ještě divočejší je Julínkův střet s akademiky kvůli plánu proměnit lékařské fakulty na akciové společnosti. Řada rektorů a vysokoškolských pedagogů přitom nemá proti formě akciové společnosti jako takové nesmiřitelný postoj. Určitě méně nesmiřitelný než lidovecký poslanec Hovorka. Zato razantně požadují, aby univerzity měly v akciovkách větší podíl než stát.

Julínek by vyrazil zbraně z rukou rektorům i odpůrcům v koalici, kdyby akademikům v tomto bodě vyhověl. Stát by si ponechal například čtyřicet devět procent akcií a tím i kontrolu nad toky peněz a hospodařením na klinikách. A univerzity by měly jistotu, že nemocnice nemůže být bez jejich souhlasu prodána ani dlouhodobě pronajata. Tedy kompromis, kdy spokojenost by mohla být na obou stranách.

Celý článek si můžete přečíst na serveru Hospodářských novin iHNED nebo ZDE.

Jiří Leschtina, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!