Nárok na druhý názor – standard či nadstandard?

Titulní obrázek

Za jakých podmínek má mít podle vás pacient nárok na druhý názor? Měla by být možnost konzultace diagnózy či terpaie u druhého lékaře hrazena pojišťovnou nebo jde o nadstandard? Na otázku Zdraví.Euro.cz odpovídají tři ze stálých komentátorů. Svůj názor nám zašlete i vy!

Za jakých podmínek má mít podle vás pacient nárok na druhý názor? Měla by být možnost konzultace diagnózy či terpaie u druhého lékaře hrazena pojišťovnou nebo jde o nadstandard? Na otázku Zdraví.Euro.cz odpovídají tři ze stálých komentátorů

MUDr. Zdeněk Schwarz, ředitel pražské záchranné služby

Pacient má a musí mít nárok na svůj názor vždy. Já osobně jsem zastáncem toho, aby na pacienty byla přenesena určitá část činnosti zdravotníků a zdravotnictví, tzn. aby i on byl do složitého a drahého systému jaksi vtažen (zapojen) a to zejména při rozhodování o dalším postupu v léčbě a terapii obecně i v oblasti kontroly.

Pacient by měl být informován o situaci, o svém zdravotním stavu, a to i v případě negativních informací, např. infaustní prognose u onkologického onemocnění atd., tzn. pravdivě.

Také by měl být poučen a získat odpovědi na dotazy týkající se jeho zdravotního stavu a možnostech léčby včetně financování. Pak by měl mít možnost se sám rozhodnout nebo spolurozhodovat o dalším nebo vyjádřit své stanovisko, tzn. např. že nechává vše na lékařích (třeba proto, že medicíně nerozumí nebo mu to je jedno apod.).

Hrazení péče nebo uvedené konzultace by mělo být pestřejší než doposud, tzn. že by měla existovat možnost připlatit si a hradit jakýsi nadstandard.

Třeba již zmíněnou konzultaci u jiného lékaře či jiného odborníka, tzn. pacient by měl mít více možností a výběr, ale nikoliv již zadarmo nebo ze standardního zdravotního pojištění, které by mělo zajišťovat pouze standardní péči. Ostatní nadstandardní péči nebo úkony by měly být hrazeny buď z doplňkového či jiného pojištění a nebo hotově.

MUDr. Josef Janeček, předseda o.s. Rodiče proti lhostejnosti

Nejdříve si musíme říci, že ve zdravotnictví dochází k omylům častěji, než jsme si běžně ochotni přiznat. Většina z nás se s takovými chybami setkala. Zároveň je jisté, že velká část těchto chyb nemusela vzniknout.

Proto by požadavek pacienta na tzv. druhý názor neměl by chápán jako dehonestující pro ošetřujícího lékaře, ale naopak. Měl by být chápán jako významný pomocník. Umožnění druhého názoru může nejen významně uklidnit např. úzkostné pacienty, ale zcela jistě v řadě případů povede k odstranění omylů, nebo rychlejšímu nalezení řešení v případech, kdy je hledání příčiny obtíží příliš dlouhé.

V případě, že se potvrdí správnost současného léčebného postupu, bude jistě důvěra pacienta v ošetřujícího lékaře posílena. Pokud se naopak ukáže, že v postupu jsou chyby, pak by to nemělo nikoho urážet. Naopak by si měly

„oddychnout“ obě strany.

Samozřejmě, že takový postup je nákladný a proto by si ho měl platit zcela jistě pacient sám. Pouze v případě, že druhý názor vedl ke změně diagnosy či zásadně změnil terapeutický postup, měla by takové vyšetření zpětně pacientovi proplatit pojišťovna.

Velmi často se v různých proklamacích tvrdí, že pacient by měl být partnerem lékaře. Právě umožnění druhého názoru, aniž by to bylo lékařem chápáno úkorně, by bylo projevem onoho skutečného partnerství.

MUDr. Pavel Lindovský, www.praktikcz.eu

Právo na druhý názor je právem svobodného občana ve svobodné společnosti. Nevím, jak tomuto právu, které není nárokem, bránit. Otázka úhrady je opět věcí společenského konsensu. Pokud se občané shodnou na tom, že má být tato služba hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pak není námitek, pakliže je poskytnutá služba adekvátně zaplacena.

(ivb), www.ZDN,cz


Ohodnoťte tento článek!