Nastartuje povinnost ePreskripce fungující systém? (2. část)

V únoru byl přijat zákon, který zavádí povinnost ePreskripce. Návrh podala trojice poslanců Boris Šťastný, Jiří Skalický a Jiří Rusnok. Přijetí zákona podle nich bylo nutné, protože systém zatím fungoval na dobrovolné bázi, a proto nebyl ve větší míře využíván. V závěrečné části diskuse se k problematice vyjadřují: MUDr. Milan Kubek, MUDr. Roman Houska, MUDr. Zorjan Jojko, PharmDr. Lubomír Chudoba, Mgr. Marek Hampel a prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc.

Profesní likvidace lékařů-seniorů?

MUDr. Milan Kubek prezident České lékařské komory

Poslanecká sněmovna 19. 2. 2013 přehlasovala senát a ministru Hegerovi (TOP 09) se tak ve spolupráci s poslanci Šťastným (ODS), Skalickým (TOP 09) a Rusnokem (LIDEM) podařilo uzákonit, že od 1. 1. 2015 bude s výjimkou mimořádných situací jediným způsobem předepisování léků elektronický recept vyžadující on-line internetové spojení s tzv. Centrálním úložištěm elektronických receptů.

Tato změna přivádí do existenčního ohrožení cca 20 % lékařů, kteří v současnosti ordinují bez počítače nebo nemají přístup k bezpečnému internetovému připojení. Pokud se nám nepodaří vynutit si změnu zákona, velká část lékařů a lékařek vyššího věku zřejmě bude muset skončit s provozováním svých praxí bez ohledu na to, že léčí dobře a pacienti mají o jejich služby zájem.

IZIP 2

Česká lékařská komora věnovala obrovské úsilí tomu, aby tento návrh, ohrožující lékaře, zastavila. Díky aktivitě členky představenstva ČLK senátorky Aleny Dernerové a člena vědecké rady ČLK profesora Jana Žaloudíka se nám podařilo zákon v senátu změnit. Doufali jsme, že rozklížená vládní koalice nedá dohromady 101 hlasů potřebných k přehlasování senátorů.

Pan ministr Heger však byl přesvědčivější. Pro obrovský kšeft na úkor lékařů a zdravotnictví sice nehlasoval nikdo z poslanců ČSSD a KSČM, ale když se k hlasům všech poslanců TOP 09 přidaly hlasy ODS (Hegerův zákon ovšem nepodpořili například premiér Nečas nebo exprimátor Bém) a LIDEM, stačila zrada 8 poslanců Věcí veřejných, kteří návrh podpořili, ač se jinak tváří jako opozice, k zisku 101 a více hlasů k prosazení „IZIP 2“.

Pravděpodobnými motivy pro zavádění povinné elektronické preskripce jsou jednak snaha ospravedlnit dosavadní stamilionové výdaje na nevyužívaný systém elektronických receptů a na tzv. Centrální úložiště elektronických receptů a ve druhé řadě pak možnost obohacení se při realizaci dalších IT zakázek na stovky milionů korun spolufinancovaných z prostředků EU. V případě spuštění systém rovněž umožní zdravotním pojišťovnám plnou kontrolu nad lékaři, kteří budou smět předepisovat pouze léky, jež jim zdravotní pojišťovny ve svých pozitivních listech povolí.

Boj za vlastní kůži

V souvislosti se zaváděním povinné elektronické preskripce však zůstávají nezodpovězeny také další otázky: Kolik peněz bude tento systém stát státní rozpočet? Kolik zaplatí navíc systém veřejného zdravotního pojištění? Jak se zvýší náklady zdravotnických zařízení? Skutečnost, že systém elektronické preskripce v současnosti reálně nefunguje a že zdravotnická zařízení nemají o její využívání zájem, přece nemůže být považována za racionální zdůvodnění pro jeho povinné zavádění. Jde spíše o argument pro jeho zrušení.

Ministr zdravotnictví se na jedné straně snaží nás lékaře tlačit k tomu, abychom omezovali oprávněné nároky svých pacientů, ale zároveň se nerozpakuje vyhodit stovky milionů za projekt, který nikdo nechce a jehož realizace lékařům přinese další finanční náklady, komplikace a ztrátu času. Česká lékařská komora se pochopitelně i nadále bude snažit zabránit profesní likvidaci lékařů, kteří buď nepracují s počítačem, nebo nemají přístup k internetu.

Právě tito kolegové a kolegyně jsou ohroženi nejvíce. A pokud snad někteří praktičtí lékaři dosud váhali, zda mají důvod solidárně podpořit protesty svých kolegů, nyní již váhat nemusí. Pan ministr jim dal dostatečný důvod, aby i oni začali bojovat za svoji vlastní kůži.


Čtěte také: Nastartuje povinnost ePreskripce fungující systém? (1. část)


Negativa jednoznačně převažují

MUDr. Roman Houska, člen výboru Sdružení praktických lékařů ČR

Schválení povinné elektronické preskripce považujeme za zcela chybné rozhodnutí našich zákonodárců. Před schválením jsme všechny poslance a následně i senátory o rizicích přijetí tohoto legislativního „přílepku“ varovali.

Prodloužení času a nedořešené otázky

Pozitiva pro poskytovatele zdravotní péče nevidíme prakticky žádná. Mohli bychom snad uvažovat o možnosti sdílení informace o aktuální preskripci našich pacientů ostatními lékaři. Jinak poslanci uváděné finanční úspory nepovažujeme za prokazatelné (nikdy nám nebyly prezentovány žádné průkazné studie), množství padělků receptů, které případná ePreskripce omezí, také nepovažujeme za významné a zásadní, aby bylo argumentem pro elektronizaci.

Dle našeho názoru převažují jednoznačně negativa povinné preskripce. Obáváme se především zhoršení komfortu předepisování receptů pacientům, neboť tak, jak nařizuje zákon, i při bezchybně fungujícím internetovém připojení musí dojít k prodloužení času při vystavení receptu.

Jelikož praktičtí lékaři denně předepisují desítky receptů, je pro nás jakákoli časová prodleva při vystavení receptu nepřijatelná. Pochopitelně ani není řešena otázka případného výpadku internetu, elektrické energie, jiné technické problémy či předpis receptu při návštěvní službě v domácím prostředí pacienta.

Příležitost pro „Velkého bratra“

MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů

Zkušenosti s funkčností elektronizace naší veřejné správy z posledních let myslím nejsou příliš pozitivní (registr vozidel, sKarta), a pokud by takto fungovala povinná elektronická preskripce, dojde dle našeho názoru téměř okamžitě k úplnému kolapsu poskytování naší péče. V neposlední řadě je nutno upozornit, že stále nemalé množství lékařů ve své praxi nedisponuje počítačem, případně připojením k internetu. Jedná se pochopitelně spíše o starší kolegy, kteří ale i bez počítače či internetu poskytují svým pacientům velmi kvalitní a často nenahraditelnou péči.

Tito kolegové by se možná pod vlivem platnosti zákona rozhodli ukončit svoji praxi a je u nás mnoho regionů, kde by se jen těžko hledala náhrada. Zjednodušeně řečeno: Pacienti budou mít podle zákona nárok na elektronický recept, avšak nebudou mít lékaře, který by jim tento recept vystavil. Formulace v příslušném zákoně je velmi obecná, takže odhadovat, jak bude ePreskripce opravdu vypadat, je do jisté míry věštěním ze skleněné koule.

Zkusím však hypoteticky zvážit možnost, že lékař bude muset být trvale napojen přes internet na jakési úložiště receptů, kam bude on-line posílat údaje a kam bude moci nahlédnout. Pacient nedostane klasický receptový formulář, ale buď papírek, nebo SMS s čárovým či jiným kódem.

Jediné dvě výhody

1. Pacient si možná nebude muset pro recept pokaždé dojít k lékaři, SMS se dá přeci poslat kamkoli. V takovém případě ale bude muset být v jeho dokumentaci speciální potvrzení, na který mobilní telefon je možné SMS poslat.

2. Lékař bude vědět, jestli třeba stejný lék nebyl pacientovi předepsán v nedávné době někde jinde, a také jaké jiné léky mu byly předepsány (nikoli, které užívá, to se dozví jen ústně a jen od pacienta, nejspíše bez užití PC, tj. bude to vědět i bez ePreskripce). Což jsou ale údaje, které dnes zdravotní pojišťovny (jediný článek systému, který může pacienta motivovat, aby léky doma zbytečně nehromadil) mají, jen s mírným zpožděním.

Tím veškeré – už tak trochu zpochybnitelné – výhody asi končí. Tedy odmyslíme-li některé selektivní, jako výdělek firem, které budou provozovat úložiště a prodávat příslušné počítačové vybavení, a nebudeme-li uvažovat, že stát jako „Velký bratr“ bude chtít do úložiště nahlížet a chování lékařů pak korigovat.

Hlavní nevýhody

Pro lékaře:

1. Výdaje ve formě nákupu modemu a provozu připojení, a to v době, kdy úhrady zdravotnickým zařízením klesají a i jiné náklady jdou nahoru.

2. Nutnost trvalého rychlého napojení na internet, ať má ordinaci, kde chce.

3. Pomalejší práce s pacientem v ordinaci.
Pro pacienta:

1. Delší čekací doby v čekárně, protože komunikace PC s úložištěm jistě zabere nějaký čas, tj. všichni se budou muset obrnit trpělivostí. A ještě větší, pokud něco v elektronickém řetězci přestane fungovat.

2. Horší orientace v obsahu receptu, tj. v samotném léku i počtu jeho balení. Je málo pravděpodobné, že by si většina pacientů pamatovala, co jim lékař řekl o typu a dávkování léku, než dojdou do lékárny, a z čárového kódu si těžko překontrolují, zda jim lékárník dává přesně to, co dostat mají, a ve správné dávce.

A protože jistě i nadále bude fungovat generická substituce, lze se možná obávat i negativních zdravotních důsledků, které tato nepřehlednost vyvolá.

Pro lékárnu: Totéž, co pro lékaře: výdaje za modem a trvalé napojení na úložiště, delší fronty. A to vše se plánuje ve chvíli, kdy jsou kráceny úhrady zdravotnickým zařízením na samotnou zdravotní péči.
Odborník se diví, laik žasne.

Budou změny trvalé?

PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory

Zákonem o léčivech vynucenou ePreskripci pokládám za nereálnou a pouhý převod papírového Rp do jeho elektronické podoby za nedostatečný vzhledem k výši investované částky ze strany SÚKL. Nutné je vybudovat slibovanou nadstavbu, tj. sdílení dat o aktuálně užívaných lécích pacienta. Proto již v loňském roce Česká lékárnická komora předložila na MZ ČR svůj návrh, do dnešního dne však bez jakékoli odezvy.
Drtivá většina zdravotnických zařízení (u lékáren ze 100 %) si svou běžnou činnost již dnes nedovede představit bez nákladné výpočetní techniky a speciálního programového vybavení.

A jednotlivá pracoviště si již nyní předávají a vyhodnocují vybraná zdravotnická data. Vše se vyvíjí postupně, „zdola“, s maximální snahou o úsporné a bezpečné řešení a s vidinou výhod pro pacienty i zdravotnický personál. Současná ukvapená snaha státu bohužel ostře kontrastuje s „vyčkávací taktikou“ zdravotních pojišťoven. Kde je potom záruka, že draze zaplacené změny nebudou jen dočasné?

Bouře ve sklenici vody

Mgr. Marek Hampel předseda Grémia majitelů lékáren

Právě schválená a dnes již platná novela zákona o léčivech přináší řadu důležitých změn. Samotný fakt povinnosti předepisovat recepty lékaři výhradně elektronicky je ale pro provozovatele lékáren okrajovou záležitostí. Aktuální diskusi kolem této části novely považuji za bouři ve sklenici vody.

Ochrana osobních a citlivých údajů pacientů (tedy hlavní obava odpůrců elektronických receptů) je v zákoně již vyřešena od roku 2008. Svým důkladným šetřením ji posvětil Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) v polovině roku 2010, kdy ve svém rozhodnutí jasně deklaruje, že elektronický recept a Centrální úložiště elektronických receptů při SÚKL mají zákonné zmocnění právě v zákoně o léčivech, a nelze tedy tvrdit, že je tato praxe v rozporu, či dokonce mimo zákon o ochraně osobních údajů.

Ano, musí být zabezpečena činnost centrálního úložiště proti zneužití citlivých a osobních údajů pacientů, například pro komerční účely či útoky hackerů. Při nejlepší vůli si neumím představit, že by se lékař při předepisování léků elektronickou cestou neidentifikoval, nenapsal, pro kterého konkrétního pacienta je lék určen, a vydávající lékárník si při výdeji léků neověřil, komu je lék určen a jaké má dávkování.

K jednoznačné identifikaci slouží zaručený elektronický podpis konkrétního lékaře či lékárníka. Své k tomuto bodu již řekl také Ústavní soud ve svém Nálezu Pl. ÚS 1/12 ze dne 27. 11. 2012.

Papírový recept je anachronismus

Systém centrálního úložiště je otevřen pro napojení na základní registry v souladu s koncepcí eGovernment a je vlastně jedno, jestli údaje o identitě lékařů či lékárníků budou pod kuratelou stavovských komor, nebo centrálních státních registrů. Jsem pro jedno centrální úložiště elektronických receptů, a to z důvodu jednoduchosti v přístupu a komunikaci.

Jen díky centralizaci lze plně využít všech výhod elektronického receptu. Ve všech evropských zemích, kde mají zavedeny elektronické recepty, je zřízeno centrální úložiště, a to pod národní lékovou agenturou, která je garantem kvality a bezpečnosti léčiv v dané zemi.

Předepisování listinných receptů v současné době považuji za určitý anachronismus. Stejné údaje z listinného receptu, které již jednou napsal a následně vytiskl lékař, musíme v současné době v lékárně znovu ručně přepisovat do počítače. Administrativní náklady s tímto opětovným přepisováním stejných údajů, jako jsou číslo pojištěnce, příslušnost pacienta ke zdravotní pojišťovně či identifikace předepisujícího lékaře, neseme na svých bedrech my, provozovatelé lékáren.

Ne každý recept je předepsán s aktuálními a platnými informacemi. Jaké jsou náklady spojené s ověřováním informací o pojištěncích a předepisujících lékařích? Velmi bych se přimlouval za to, aby jednoznačnou pravdivost údajů garantoval předepisující lékař.

Rozšíření nástavbových funkcí by bylo užitečné

Jen pouhý přechod na elektronické předepisování léků by přinesl úspory na straně lékáren v řádu stamilionů korun ročně. A to nemluvím o hlavním přínosu, kterým je podle mě zajištění bezpečnosti předepisovaných a vydávaných léčiv a přesná evidence, jež musí umožnit okamžitou reakci na případné stahování konkrétní šarže léku z trhu, tedy z úrovně pacientů. Podle našich zkušeností je v současné zdravotnické praxi vystavení elektronického receptu a jeho vydání v lékárně plně funkční a pomalu nahrazuje listinnou formu receptu.

Dnes již všechny zdravotní pojišťovny komunikují s centrálním úložištěm elektronických receptů a ověřují si správnost a úplnost fakturačních údajů z lékáren. Zcela nepochybně také ony ušetřily nemalé finanční částky za administrativu spojenou s vyúčtováním léků.

Provozovatelé lékáren si podobně jako lékaři umí představit daleko více možností například v nadstavbových funkcích centrálního úložiště, ve sdílení informací mezi zdravotnickými pracovníky či přístupu lékárníka do lékové historie pacienta, samozřejmě s jeho souhlasem. Za jednoznačný krok správným směrem tedy považuji zachovat funkční projekt elektronických receptů, rozšířit jeho nástavbové funkce a začlenit tuto fungující část do postupně připravované plné elektronizace zdravotnictví.

Cesta je správná, ale…

prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc. senátor Parlamentu ČR

Obecně si myslím, že elektronizace medicíny je správná cesta a že to bude cesta budoucnosti. V současnosti však naše zdravotnictví není nachystáno a mám obavu, že nebude ani za rok. Trochu to zase zavání přihrávkou pro IT firmy – zavalit lékaře povinností a vícenáklady na provozy nemocnic. Také není zodpovězená otázka centrálního úložiště a ochrany dat nemocných, která by se dala zneužít.

Myslím, že nejprve by měla proběhnout široká diskuse nad projektem a teprve potom může být přijat zákon o povinné elektronické preskripci.

Ohodnoťte tento článek!