Názory: Co očekáváte od budoucí politické reprezentace? – 1. část

ruce, palce, pro a proti, volby

V souvislosti s blížícími se předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny PČR redakce oslovila zástupce odborné veřejnosti s jednoduchou otázkou, co očekávají od budoucí politické reprezentace. Zajímaly nás jak konkrétní návrhy řešení daných problémů, tak i osobní pocity a názory. V první části diskuse odpovídali: Eduard Sohlich, Zorjan Jojko, Milan Kubek a Lubomír Chudoba.

MUDr. Eduard Sohlich, MBA předseda Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN)

Za uplynulé volební období v resortu zdravotnictví bohužel pozitivní změny nevidím. Na jedné straně se ministerstvo zdravotnictví věnovalo okrajovým problémům typu nadstandardů při poskytování zdravotní péče, čímž se stejně problémy zdravotnictví neřeší, a na straně druhé pokračovalo v trendu rezignace státu na vytváření pravidel mezi hlavními aktéry, kterými jsou zdravotní pojišťovny, pacienti a poskytovatelé zdravotní péče.

Tuto roli předává zdravotním pojišťovnám, jež ji však z podstaty své existence nejsou schopny plnit. Zde je úloha státu při tvorbě společenské zakázky (kterou poskytování zdravotní péče bezesporu je) nezastupitelná – musí stanovit její rozsah, finanční zdroje, realizaci a kontrolu. Ze zahraničních zkušeností je zřejmé, že se v Česku diskuse chybně soustředí pouze na problém realizace péče (počty lůžek, pojišťovny ano či ne), ale hlavní podmínky (rozsah, finanční zdroje a kontrola) potřebné pro poskytování péče stanoveny nejsou, což je důvodem chaotického, neklidného prostředí.

Zdravotnictví v ČR není prioritou, z hlediska podílu na HDP jsme se 7,2 % na jednom z posledních míst v Evropě. Sousední země vydávají mnohem více: Rakousko a Německo po 11 % a Slovensko 9 % z HDP. Když k této situaci připočteme neustále se měnící a komplikované systémy úhrad za poskytnutou zdravotní péči, nejisté, často (a špatně) novelizované právní prostředí (např. opakované novely zákona o zdravotních službách, absence zákona o nemocnicích, které teď vlastně ze zákona neexistují!), máme neutěšený pohled na naše zdravotnictví zaostřen. To, že resort plní své úkoly, je zásluhou úsilí zdravotnických pracovníků, nikoli „organizátorů“.

Navrhnout ideální řešení nelze, žádný systém zdravotnictví není dokonalý. Lze však situaci stabilizovat a systém kultivovat:

• Naplňování fondu zdravotního pojištění je autonomní, dlouhodobě průběžně roste cca o 2 % ročně, což odpovídá průměrnému růstu platů a mezd. V tomto poměrně stabilním finančním prostředí musí být eliminován finanční dopad politických rozhodnutí na poskytovatele péče. • Musí být zajištěna odpovídající výše příspěvku za „státní pojištěnce“ s valorizací. • Změny v poplatcích musejí být kompenzovány.
Dále je třeba zajistit: • Dlouhodobou stabilitu úhradových mechanismů a jejich jednoduchost. • Princip „stejná cena za stejnou péči“. Konkurence je dána kvalitou a ne cenou, úhrady musejí být veřejně kontrolovatelné. • Zdravotní pojišťovna nechť je plátcem, ne tvůrcem systému – to je úloha státu. • Stop novým kapacitám. • Postavení nemocnic je nutno definovat zákonem. • Ukončení voluntaristických zásahů do sítě poskytovatelů zdravotní péče; je třeba je hodnotit na základě kvality poskytnuté péče.

MUDr. Zorjan Jojko předseda Sdružení ambulantních specialistů (SAS)

Po několika letech, kdy nám neustále klesaly ať relativně nebo i absolutně úhrady a kdy nám v důsledku nových předpisů stouply náklady a přibylo hodně místy i zcela nesmyslných administrativních povinností, bych byl moc rád, pokud by nová vláda dala jasně najevo, že počítá s tím, že kvalitní zdravotní péče se bez dostatku peněz dělat nedá, a kdyby iniciovala změny, jejichž důsledkem by bylo maximální omezení zbytečného papírování.

Nové vedení MZ by dle mého názoru mělo zachovat soukromý sektor ve zdravotnictví a mělo by se snažit všechna pravidla ve vztazích mezi státem a zdravotnickými zařízeními nastavit tak, aby nebylo rozhodující, kdo je provozovatelem nebo majitelem ambulance či nemocnice. Snad to není utopie.

MUDr. Milan Kubek prezident České lékařské komory (ČLK)

Ať již z voleb vzejde jakákoli politická reprezentace, bude muset okamžitě začít řešit problémy, které se nakupily za „nevládnutí“ ministra Hegera, aby zabránila zhroucení systému veřejného zdravotního pojištění. Vedle finanční stabilizace resortu, jejíž nezbytnou součástí musí být ucpání tunelů, kterými různí šíbři pouští zdravotnímu pojištění žilou, vedle nápravy rozvráceného specializačního vzdělávání a řešení prohlubujícího se nedostatku lékařů však hlavním úkolem bude kultivace vztahu mezi pacienty a jejich lékaři.

Posílení postavení pacientů nesmí zůstávat jen prázdnou frází. Zdravotnictví přece existuje pro pacienty a ti musejí dostat větší práva a s nimi spojený díl povinností. Zdravotní pojišťovny nejsou v podstatě ničím jiným než servisními organizacemi, které za pacienty platí jejich účty. Lékaři, kteří nesou plnou zodpovědnost, musejí být v zájmu bezpečnosti pacientů zcela autonomní ve svém rozhodování o odborných otázkách diagnostiky a léčby.

Stát, který si platíme ze svých daní, se nesmí zbavovat zodpovědnosti za garanci dostupnosti zdravotní péče a spolu s profesní lékařskou samosprávou, na niž v souladu s principem subsidiarity přenáší část svých kompetencí, musí nastavovat obecná pravidla a dbát na jejich dodržování. Někomu se snad tato vize fungujícího zdravotnictví může zdát příliš odvážná, ale je skutečně nejvyšší čas, aby ji konečně někdo začal uskutečňovat.

PharmDr. Lubomír Chudoba prezident České lékárnické komory (ČLnK)

Předpokládám, že nejen stagnující česká ekonomika, ale i stále vzdělanější a sebevědomější veřejnost přinutí politickou reprezentaci k vyšší odpovědnosti a akceschopnosti. A byl bych velmi rád, kdyby v nejvyšší politice, obdobně jako na klíčových postech privátní sféry, výrazně ubylo neschopných (nebo naopak všeho schopných) individuí. Nejvyšší politika musí být poctivým a vysoce odborným řemeslem, jinak budou životní podmínky spousty našich spoluobčanů stále mizerné.

Česká lékárnická komora bude pokračovat v jednáních s představiteli parlamentních politických stran a uděláme maximum pro to, abychom je přesvědčili o účelnosti našich návrhů. Z témat, jež nebyla dořešena v minulém období, se jedná zejména o dostupnost léků a předvídatelnou výši doplatků za ně, o funkční model ePreskripce včetně sdílení dat lékového profilu pacienta, o zákaz marketingových pobídek u léků hrazených z veřejného zdravotního pojištění, o síť lékáren a podporu lékáren venkovských.

Nejlépe ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami bych se také rád posunul v tématu prohloubení odborné činnosti lékáren s cílem posílit kvalitu a bezpečnost farmakoterapie a v našem záměru vyšší angažovanosti v oblasti prevence a screeningových vyšetření. Dále nás čeká nejprve interní diskuse o novém modelu odměňování lékáren.

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!