Nemocné porodnictví

Titulní obrázek

„Těhotné ženy a rodičky mnohdy nejsou našimi partnerkami, ale inkubátory pro své plody. Bereme zbytečně zodpovědnost za všechny a za všechno a náš strach určuje naše chování a jednání, i když máme nejlepší vůli vyhovět,“ píše v reakci na článek Orgasmický porod viceprezidentka UNIPA Ivana Königsmarková…

Po přečtení článku Orgasmický porod? paní redaktorky Hamplové jsem měla pocit, že se mi dostal do ruky bulvár nejhoršího zrna.

Zcela opomenu to, že paní redaktorka „zapomněla“ na autorizaci článku, pravděpodobně také proto, že se obávala, že bych ho neautorizovala.

Mé citace jsou vytržené ze souvislostí a doplněné jejími zcela lživými komentáři typu. „zlobí se, vzteká se“.

Velmi by mě zajímalo, kde paní redaktorka vzala tuto informaci: „Ivana Königsmarková, jež mimo jiné nesmí působit v pražských porodnicích, kvůli neschopnosti kompromisu při spolupráci s lékaři, a špatnému chování k rodícím ženám.“ Obávám se, že by mohla být předmětem soudního stíhání, protože se nijakým způsobem nezakládá na pravdě.

Jsem opravdu porodní asistentka s téměř pětatřicetiletou praxí. Porodní asistentky se vzdělávají výhradně pomaturitním studiem a v současné době již jen na vysokých školách formou bakalářského studia.

Nejsou tedy žádnými šarlatánkami, ale odbornicemi na péči o ženu s normálně probíhajícím těhotenstvím, porodem a v období po porodu. Jen doba nedávno minulá trochu pokřivila hodnoty a z porodních asistentek udělala „ženské sestry“, takže naše společnost při vyslovení slov porodní asistentka tápe.

V souvislosti se vstupem do EU byla ČR povinna zajistit, aby mohly porodní asistentky pracovat tak, jak je v EU běžné.

To se povedlo jen na papíře, a to ještě pouze částečně, formou zákona o nelékařích.

My se v současné době snažíme, aby ČR dokončila implementaci evropské legislativy a opravdu umožnila porodním asistentkám jednu z hlavních zásad EU, kterou je VOLNÝ POHYB. Volný pohyb se týká ale i těch, které péči porodních asistentek potřebují, tedy těhotných a rodiček.

České porodnictví vykazuje skvělé statistické výsledky. Podíváme-li se na ně ale kritickým pohledem, pak bohužel docházíme ke zcela jiným závěrům.

Jednak mnozí ti, kteří v zahraničí perinatologické výsledky zhoršují, se u nás vůbec nesmí ani narodit. Ženy s takovými „nepovedenými plody“ prostě pošleme v polovině těhotenství na potrat.

Za druhé má ČR poněkud jiná kriteria pro hodnocení perinatologických statistik, takže někteří se do nich, na rozdíl od zahraničí, prostě nedostanou.

České porodnictví je systémově nemocné. Tak jako v celé společnosti, tak i v porodnictví vázne komunikace, neznáme zákony a mnohé naše domněnky na zákony povyšujeme.

Těhotné ženy a rodičky mnohdy nejsou našimi partnerkami, ale inkubátory pro své plody. Bereme zbytečně zodpovědnost za všechny a za všechno a náš strach určuje naše chování a jednání, i když máme nejlepší vůli vyhovět.

To pak vede k tomu, že pod různými záminkami „domanipulujeme“ ženu k tomu, aby to bylo podle toho, jak jsme zvyklí. Vždyť je to docela pochopitelné, člověk se cítí bezpečně ve známých situacích a my jsme se to naučili takhle.

Mimoto je péče o těhotné a rodičky velmi anonymní a neintimní. O ženu se během normálního těhotenství, porodu a po dobu hospitalizace zdravé matky se zdravým novorozencem stará běžně i 60 a více osob. Kdo je ten můj ošetřovatel? Komu mám věřit, když každý říká něco jiného, na koho se mám obrátit?

„Za posledních patnáct let se péče o těhotné ženy výrazně zhoršila,“ cituje paní redaktorka. Ano to je pravda. Před patnácti lety byla ženám po porodu poskytována péče v porodnici po dobu 6 -7 dní a po té ji zcela samozřejmě navštívila nejméně jednou, ale spíše vícekrát porodní asistentka.

V současné době chodí ženy domů třetí až čtvrtý den, což je v pořádku, a mohly by i dříve. Ale pak nikoho nezajímá, jak se jí zavinuje děloha, jak se jí hojí porodní poranění, jestli nemá problémy s prsy. Při propuštění jí prostě řekneme: „Po šestinedělí se hlaste na gynekologii“.

Dnes a denně se potkávám s ženami, které jsou nespokojené s péčí, některé jsou tou péčí dokonce i poškozené. Obvykle si neztěžují a nepodávají trestní oznámení, protože jsou rády, že to mají za sebou a chtějí zapomenout. Samozřejmě, že nelze paušalizovat. Mnoho žen je spokojeno a potkává se se vstřícností a porozuměním.

Bohužel to ale vždy záleží na tom, na koho náhodou narazí. Jako porodní asistentka se nezlobím ani nevztekám. Je mi těch žen jen líto. Je mi líto i jejich dětí. Je mi ale líto i jejich partnerů, protože frustrace z porodu může významně negativně ovlivnit i partnerský vztah.

Konečně mi je líto i paní redaktorky. Pravděpodobně dobré vzpomínky na dobu, kdy přiváděla děti na svět, asi nemá. Pak bych doporučila, aby takové choulostivé téma přenechala příště nějakému kolegovi či kolegyni, kteří vědí, co je to investigativní žurnalistika a kromě svých emocí použijí také objektivní zdroje, jako třeba výsledky výzkumů.

Ivana Königsmarková, viceprezidentka UNIPA

www.Zdravi.Euro.cz

Ohodnoťte tento článek!