Odpočítávání

hodiny

Před dvaceti lety se chtělo, aby zdravotníci projevili pochopení pro potřeby mladé demokracie. Stalo se – bez následného ocenění. Jeden z ministrů zdravotnictví tehdy pronesl zásadní výrok, že v chudém státě nemohou být bohatí doktoři. Mínil patrně doktory medicíny.

Výrok byl zásadní i tím, že nebyl provázen výrokem analogním, že v chudém státě nemůže být taková péče, jaká je v bohatém, neboli že není k mání mercedes za cenu fabie (Pafko).

Uběhly roky a stát věc neřešil, vyjma dílčích, nesystémových opatření (např. tarify prof. Fišera). Dvacet let se vedly samoúčelné disputace bez výstupu, zato přibývalo povinností, zvyšovaly se nároky na péči, její kvalitu a bezpečí, na postgraduální vzdělávání…

A pak najednou došla lékařům trpělivost. Jak by také ne, když po tolika letech stát oznámil, že jim dá ještě méně než dosud. Mladí (kdo jiný v této zemi) vystavili nesmlouvavý požadavek na odměnu za svou práce: půldruhakrát více než je průměrná mzda pro odborně způsobilé, třikrát více pro specializovaně způsobilé.

Pro stát málem morová rána, ale on přijal roli mrtvého brouka, iniciativu Děkujeme, odcházíme okomentoval posměšky.

Čas plynul dál a mladí nezaháleli. Po úvodní chybě – přílišné medializaci – začali předkládat jasná stanoviska státu. Ten se ale dál usmíval nad tím, co nazval plané vyhrožování.

V těchto dnech se počítají výpovědi. Vypadá to, že jich bude dost. Stát zprvu chlácholil veřejnost, že nic nehrozí, že nanejvýš se zruší malá oddělení a malé nemocnice, které stejně medicínu moc nedovedou, takže bude jen dobře, že se péče centralizuje (to je ovšem pro pravici myšlenkový skok – zprvu tvrdila, že centralizace není pro konkurenci dobrá a konkurence je nutná), že lékaře přesadí (sic) do zbylých nemocnic a hned bude lépe všem.

Předběžné odhady počtu výpovědí ale, zdá se, nahnali státu trochu strach: Z ničeho nic dělová rána – možnost potřeby svolání bezpečnostní rady státu a hledání viníka. Nečekané, co tak najednou?

Po běžných pejoracích typu „vyděrači, ať jdou, bude to jen dobře, něco se naučí v cizině, měli by zaplatit školné, berou rukojmí (sic)“ taková náhlá změna vyhodnocení. Čím to?

Napětí roste při odpočítávání do startu. Start může být jeden, nebo více, když se nezdaří hned ten první. Dá se říci, že už víme, že zde budou starty nejméně dva. První po zjištění počtu podaných výpovědí, druhý po uplynutí výpovědní lhůty.

Do prvního startu zbývají dny, do druhého týdny. Po tom prvním se může docela dobře stát, že na jedné straně startovací čáry startujících přibude.

Výhodou státu je motor i nárazník, výhoda lékařů je, že z nich už opadla nervozita z rozhodování a vědí, že když uhnou, čeká je blamáž. A také vědí, že už nemohou ztratit než své okovy, jak pravil klasik.

Takže odpočítávejme do startu hry na kuře, v níž prohraje ten, kdo první uhne. Trochu problém je s diváky, kteří zatím pořádně netuší co vlastně sledují a co z toho pro ně plyne.

Ohodnoťte tento článek!