Pár kapek a je líp

Titulní obrázek

„Na první pohled to vypadá, že pro zdejší bojovníky za lepší péči o umírající pacienty je to docela rána. Koordinátorka hospicové péče na Vysočině Iva Kondýsková čelí obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a hrozí jí až pět let vězení,“ píše komentátorka…

Na první pohled to vypadá, že pro zdejší bojovníky za lepší péči o umírající pacienty je to docela rána. Koordinátorka hospicové péče na Vysočině Iva Kondýsková čelí obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a hrozí jí až pět let vězení.

V polovině září totiž podala jedné ze svých klientek opiát bez lékařského předpisu. Poprask se strhl poté, co na její nezákonnou akci přišla jihlavská praktická lékařka Marta Doubková: ta totiž okamžitě Kondýskovou udala na policii.

Zatímco se rozbíhalo vyšetřování, přirovnali reportéři televize Nova ošetřovatelku k heparinovému vrahovi. Případ z Vysočiny však samozřejmě spíš než masové vraždění připomíná fakt, že péče o umírající je v Česku stále ještě hodně vzdálena bodu, kdy jde o normální službu. Právě teď to ale vypadá, že se situace živořících hospiců možná konečně změní k lepšímu.

Jinak to nešlo

„Bolelo ji úplně všechno, každý dotek i polohování postele. Potřebovala přebalit a toužila se už konečně osprchovat,“ vzpomíná Iva Kondýsková na den, kdy své klientce (jméno prozradit nesmí kvůli etickému kodexu hospicových pracovníků) trpící nádorem na mozku v rozporu se zákony ulevila od bolesti.

„Zkoušela jsem jí dát Algifen, ale ten jí přišel hořký a nechtěla jej polykat. Další volně dostupná analgetika odmítala. Nakonec jsem z kabelky vytáhla Sevredol, vysvětlila rodině, že se jedná o opiát, a jednu tabletku jsem jí dala,“ pokračuje ošetřovatelka.

Věděla, že to, co dělá, je protizákonné, protože Sevredol smí předepsat pouze lékař. Tehdy ji ale zajímalo spíš to, že už po dvaceti minutách s klientkou odešla do koupelny a společně se vysprchovaly. „I když nemám zdravotnické vzdělání, zkušenosti s tím lékem mám. Téměř osm let pracuji v hospici a vím, že Sevredol účinkuje jen krátce, po čtyřech až šesti hodinách se z těla vyplaví,“ vysvětluje a dodává, že nemyslela na nic jiného, než jak klientce ulevit. Proto jsme s manželem nemocné ženy zavrhli i druhou možnost, a sice odvoz pacientky do nemocnice.

„Nechtěli jsem ji zbytečně vysilovat dalším převozem.“ Balení Sevredolu, který obsahuje morfium, a proto podléhá přísným pravidlům, získala Iva Kondýsková od klienta, který zemřel.

„Je to drahý lék. Měl by se vracet do lékárny, ale tam jsou s tím komplikace, a tak rodině prostě řeknou, ať to spláchne do záchodu,“ vysvětluje Kondýsková, jak se k léku dostala. Jedna rodina prostě radu lékárníka neposlechla a lék jí předala. Načatá krabička zůstala v bytě klientky na skříni, aby v případě dalšího záchvatu „průlomových bolestí“ byla k dispozici.

A právě tady lék po několika týdnech objevila švagrová klientky a zároveň zdravotní sestra. Ta jej odnesla lékařce Martě Doubkové, u které pracuje. „Zjistila jsem, že žádný lékař mé pacientce Sevredol nepředepsal. Paní Kondýsková mi situaci neuměla uspokojivě vysvětlit. Nakonec jsem podala trestní oznámení. To je moje povinnost,“ říká do telefonu lékařka Doubková.

Péče v plenkách

Ivě Kondýskové teď hrozí až pět let vězení. Trestní oznámení na ni podal i Krajský úřad kraje Vysočina, který předepisování opiátů monitoruje. Hospicové hnutí – Vysočina však za svou zaměstnankyní stojí stejně jako Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.

„Jednou k tomu muselo dojít,“ říká lakonicky prezidentka asociace Marie Svatošová. „Čeští praktici neradi předepisují opiátové tišící prostředky. Často k tomu nemají v ordinaci ani potřebné recepty s modrým pruhem,“ pokračuje Svatošová.

Hlasy z praxe přitom s odvoláním na západní zvyklosti zdůrazňují, že dobrá péče o nevyléčitelně nemocné se bez pomoci zkušených a vzdělaných lékařů zvyklých rozumně používat léky tišící bolest v podstatě neobejde.

Jeden z předních místních specialistů Ondřej Sláma z Masarykova onkologického ústavu dokonce českou praxi nazývá „opiátofobií“. Ministerstvo zdravotnictví tuto neochotu reflektuje a vysvětluje jí „obecnou zdrženlivostí u lékařů, kteří si nechtějí přidělávat problémy a spojují si opiáty s policejním dohledem“.

Má to svou logiku. Paliativní medicína, jejímž hlavním smyslem je péče o pacienty s nevyléčitelným onemocněním a jež si klade za cíl zajistit jim co nejlepší kvalitu zbývajícího života, se v Česku začala rozvíjet až v posledních letech. Teprve před čtyřmi roky se začala vyučovat na školách a specialistů na léčbu bolesti je stále nedostatek.

„Fronty mladých se na tento obor zrovna netvoří. Některé kamenné hospice dodnes nemají své lékaře, o mobilních už ani nemluvím,“ vysvětluje uznávaná paliativní lékařka Marie Goldmannová. Zmíněné mobilní hospice, které veškerou domácí péči od zdravotnických pomůcek přes ošetřovatelku přivezou až k pacientovi, jsou dokonce definovány v českých zákonech teprve rok. Stále ještě nemají přidělen kód v sazebníku, takže jejich péče nemůže být hrazena pojišťovnou.

„Žijeme z dotací, oficiálně fungujeme jako občanské sdružení,“ popisuje zavedenou praxi předseda Hospicového hnutí – Vysočina Vojtěch Zikmund. Právě kvůli nejisté perspektivě a nízkým platům nemá hnutí zaměstnaného žádného paliativního lékaře, který by v případě nutnosti lék rychle předepsal. A právě kvůli tomu musela podle svých zastánců ošetřovatelka Kondýsková jednat na vlastní pěst.

Kód v sazebníku

„Je to vlastně dobře, že se něco takového stalo. Díky tomu se nejistá situace mobilních hospiců i spory okolo opiátů dostaly do veřejné diskuse,“ říká prezidentka asociace Svatošová.

Její tým právě teď jedná s ministerstvem zdravotnictví o tom, jak chabé financování mobilních hospiců do budoucna upravit. Podle počtu obyvatel by Česko mělo mít přibližně 515 lůžek v kamenných hospicích a hustou síť domácích hospiců. Zatím má ale 310 postelí a pouhých sedm mobilních hospicových služeb.

Prezidentka asociace je však optimistkou. „Až dostanou mobilní hospice kód v sazebníku, o kterém teď vyjednáváme, přitečou peníze z pojišťoven a situace bude veselejší,“ vysvětluje Svatošová. Zároveň budou mobilní hospice muset pod finanční kontrolou pojišťoven sjednotit svá pravidla (mimo jiné bude třeba nutné, aby měl každý hospic ve svých řadách lékaře).

„Pokud můj případ pomůže změnit nejistý status mobilních hospiců, tak to za tyto náročné dny vlastně stojí,“ říká dnes Iva Kondýsková. Jak celý případ dopadne, je zatím těžké odhadovat. Ošetřovatelka ještě nebyla pozvána ani k prvnímu výslechu. Následky zatím pociťují spíš pracovníci hospiců, jejichž klienti pojali díky televizní kampani strach z opiátů.

„Nedávno mi říkal kolega z pražského hospice, že jeho klient odmítl morfin, protože měl strach z otrávení,“ říká Svatošová. A pacientka, u které to všechno začalo? Ta byla s péčí Hospicového hnutí – Vysočina spokojena a vyžádala si její pokračování.

Kateřina Čopjaková, Respekt

Ohodnoťte tento článek!