Paraziti

Ilustrační foto

Zní to dost jako demagogie, co vykládá prezident České lékařské komory Milan Kubek, když akci Děkujeme, odcházíme označuje za reformní krok.

Kubek však také argumentuje, především opakuje věci známé. Lékaři dvacet let marně upozorňují, že zdravotnictví žere obrovské peníze, které mizí na kontech příživníků. Předražené léky, předražená technika, předražené služby firem najatých na tzv. outsourcing.

Pravdu má ale zejména v tom, že je přece v zájmu lékařů, aby se zdravotnictví reformovalo z nepřehledného molocha, v němž tečou bankovky do kanálu, do racionálně fungujícího systému. V zájmu parazitů je naopak zachovat současný stav, ti o žádné reformy nestojí.

Tohle ovšem platí o všech resortech. Odevšad se linou „odhalení“ o pochybných investicích, pochybných kšeftech, podezřelých službách, jejichž jediným smyslem je zřejmě podojit státní kasu. Ale také o nadstandardních vztazích mezi politiky a „kmotry“.

A tak jsem si připomněl jednoho amerikánského experta přes korupci, který nedávno vykládal, že česká ekonomika je o dost výkonnější, než se nám zdá. Jen zisk z toho výkonu se vytrácí a „vládnoucí“ lid o něm nemá potuchy, takže může mít dojem, že náš stát patří k chudobincům Evropy.

I napadlo mě, jestli on ten Kubek vlastně neříká větší moudrost, než sám tuší. Je-li v zájmu lékařů, aby zdravotnictví fungovalo, jak má, a aby se na něm nepřiživovali šíbři, je zrovna tak v zájmu nás všech, abychom měli ten ideální malý a „štíhlý“ stát, perfektně fungující, který nám naše vláda slibuje. Je v zájmu nás všech zreformovat státní správu, zdravotnictví, systém důchodů a sociálního zabezpečení, jistěže i daňový ku prospěchu vlasti a občana.

Tož vyjděme do ulic a chtějme po vládě, která má plná ústa reformního úsilí a nesmiřitelného boje s korupcí, aby konala! Nějak se nám nechce, asi jsme líní. Ale spíš to bude tím, že nám ta vláda místo reforem na počátku nabídla „tupé škrty“ a na místo boje proti korupci žehlí aféry. Tím ztratila důvěru nejen většiny obecného lidu, ale i mnoha z těch občanů, kteří ji v květnu volili. A důvěra se reformovat nedá.

Docela nejhorší však je, že už nemá smysl se ptát, kdo to vládní reformní úsilí sponzoruje, kdo na něm trhne a kdo to zase zaplatí.

Ohodnoťte tento článek!