Petr Holub: Lékaři na barikádách

Aktivizace lékařů, tentokrát ambulantních, má dva zřetelné důvody. Ministr Leoš Heger především vydal úhradovou vyhlášku, která od ledna snižuje ambulantním ordinacím v soukromé sféře i v nemocnicích možnost vydělávat o deset procent reálně proti roku 2011. Kdo by se tedy nezlobil.

Lékaři se navíc pustili do boje s ministerstvem, protože je povzbudil úspěch, který proti státní exekutivě získaly právě v lednu nemocnice.Ministerstvo zdravotnictví podporovalo tažení pojišťoven za omezení lůžkové péče.

Pojišťovny však postupovaly natolik nešikovně, že na celé čáře prohrály. Začalo to už tím, že v utajení domlouvaly seznamy, podle kterých se budou některé nemocnice úplně a některé zčásti rušit. Přitom nevytvořily kritéria, podle kterých budou postupovat.

Nikomu neodpovědní manažeři pojišťoven tedy rozhodovali libovolně o tom, která nemocnice bude mít nárok na příjmy ze zákonného pojištění a která bude muset svůj provoz zavřít. K takové operaci se naskytla skvělá příležitost na přelomu let 2012 a 2013, kdy nemocnicím vypršely pětileté rámcové smlouvy.

Pojišťovny oznámily, že nové smlouvy uzavřou jen s těmi nemocnicemi, které přistoupí na jejich omezující podmínky.

Tento postup vzbudil všeobecné rozladění už kvůli podezření, že manažeři pojišťoven budou preferovat nemocnice svých známých, které budou dostávat smlouvy bez jakéhokoli omezení. Skutečně přitom k takovým případům docházelo.

Také díky odporu k této neprůhledné praxi dokázaly nemocnice zorganizovat, využily podpory hejtmanů a odmítly s pojišťovnami jednat o něčem jiném, než o prostém prodloužení rámcových smluv o dalších pět let. Pojišťovnám nakonec nezbylo než ustoupit, protože mají ze zákona povinnost hradit zdravotní péči.

A když už nemocnicím musí platit, tak je lepší, když se dohodne nějaká rámcová smlouva.Občanský odpor organizovaný nemocnicemi tedy zaznamenal velkolepé vítězství nad pojišťovnami podporovanými ministerstvem. Tento vzor teď chtějí využít ambulantní specialisté. Podnětem pro jejich protesty se stala mimořádně přísná úhradová vyhláška, přesto se stala pouze záminkou k tomu, aby se nemocnice a ministerstvo přitlačily ke zdi i z této strany.

Koncem roku končí také ambulantní specialistům jejich osmileté rámcové smlouvy a pojišťovny daly předem najevo, že se automaticky prodlužovat nebudou. Ambulantní lékaři tedy zahájili ofenzívu už s ohledem na existenční jednání na konci roku.

Opakování stejného příběhu je dostatečným důkazem, jak úřady veřejné správy nedokážou navázat věcné rozhovory s představiteli resortů, které by měly spravovat a řídit. Už jenom tento fakt připomíná, že pokud by se mělo ve zdravotnictví něco měnit, pak to je především jeho veřejná správa, která postupuje neefektivně, neprůhledně a diletantsky.

Nic není těžšího, než spravovat a řídit zdravotnictví. Kdo se však do toho pustil, tak by měl vykazovat nějaké výsledky.Veškeré lékařské bouře by přitom neměly zakrýt vážný věcný problém, se kterým se zdravotnictví potýká.

Dá se říci, že upozorňují na to, že v systému něco nefunguje. Debata však zatím nedospěla dost daleko, aby odkryla jádro onoho vážného problému.Zdravotnictví totiž funguje jako každý jiný sektor, který se financuje z veřejných zdrojů. Veřejné finance se přitom během krize dostaly do hlubokých deficitů, které se ještě prohlubují tím, jak se nedaří zvýšit jejich příjmy.

Zdravotnictví mělo před krizí vysoké přebytky, a proto utrácelo stále víc. Tento sklon k plýtvání neustal ani v roce 2009, kdy se příjmy hluboko propadly. Tak vznikl uvnitř zdravotnického systému pěti až sedmimiliardový schodek, který se přes všechny úsporné kroky nepodařilo odstranit. Systém nemá vyloženě nouzi o peníze, když se však k poklesu příjmů přičte neefektivní model financování, některé ústavy a ambulance už ve skutečné nouzi jsou.

Příkladem je předběžná bilance pojišťoven v minulém roce. Reálné výdaje se snížily o dvě procenta, tedy o cca o čtyři miliardy, příjmy však poklesly o tři procenta. Schodek se tedy ještě prohloubil.Letos se dá předpokládat, že vyšší nezaměstnanost způsobí další výpadek příjmů. Úhradová vyhláška proto navrhuje další a ještě hlubší škrty.

Není jisté, jestli s úspornou strategií, která provádí plošné škrty, vůbec někdo souhlasí. Ve zdravotnictví se jistě dají ušetřit miliardy, zvláště jde o ty peníze, které pojišťovny v rámci neprůhledného systému přidělují svým známým. S takovými úsporami by naopak jistě souhlasila většina občanů.

Ohodnoťte tento článek!