Poplatky – past i na novou vládu

lékařka, pacient, praktik, ordinace

K čemu vlastně bylo to extrémně podrobné sepisování koaličního programu, když pak z jednání vypadne takový nemastný, neslaný a hlavně nedotažený kompromis jako v případě posledního bodu vyjednávání – zdravotnictví?

Nebudou nyní někteří lékaři filutové rozepisovat každý lék na jednotlivý recept, aby dostali svých třicet korun? Co mohou čekat často hospitalizovaní od ochranných limitů, které jsou jen na léky, když podle koaliční dohody zjevně rapidně povyskočí platba za pobyt v nemocnici?

A v neposlední řadě: Co jsou mimo paralenu ty „levné“ léky, které si budeme platit sami bez příspěvku ze zdravotního pojištění?

Poplatky tak dost možná rozklíží další vládu. Ne proto že by byly nastaveny tak hloupě plošně jako za Topolánkovy vlády, ale protože se ukazuje, že nová trojkoalice si není příliš jistá tím, jak je reformovat. Nový ministr zdravotnictví Leoš Heger ještě před konečnou dohodou lídrů správně doporučoval nechat poplatky „uležet“, dokud nebude zcela jasná komplexní reforma.

Lídři bohužel rozhodli jinak a opět řežou do poplatků, aby nějak sblížili protichůdné stranické zdravotnické koncepce. Na jedné straně stojí TOP 09, která furiantsky navrhovala ještě přihodit k poplatkům nějakou tu desetikorunu, nikoliv proto, aby podpořila regulační dopad, ale kvůli tomu, že zdravotnictví je prostě bez peněz.

Pro Kalouska jsou tak poplatky vlastně jen svéráznou formou spotřební daně o několika sazbách, která má stejně jako klasické spotřební daně především zalátat díry ve státním rozpočtu, v tomto případě v deficitním zdravotním systému.

Naopak Věci veřejné se nebezpečně blíží k socialistickému vidění problému. Mezi nimi žalostně vysedává ODS, neschopná překonat padlý Julínkův koncept. Budoucí vláda nemůže s reformou poplatků nikdy uspět, pokud jasně neoddělí, co je regulace a co spolu- účast. Regulace má zamezit nabírání léků do zásoby či svévolným návštěvám specialistů.

Spoluúčast pak nemá mít onen normativní náboj, prostě jde jen o příspěvek na povlečení či oběd v nemocnici. Nečas ten rozdíl asi chápe, když oznamuje vyšší poplatky za „hotelové služby“ v nemocnicích, ale jasné rozdělení tu pro pacienty zatím není.

Je možné, že to nakonec tato vláda zvládne – rychle oddělí regulaci od spoluúčasti (zda bude poplatek o desetikorunu vyšší, či nižší, většinu pacientů zas tak netrápí), výnos z regulace přesměruje z kapes lékařů do zdravotních pojišťoven a urychleně začne pracovat na vymezení státem garantované standardní zdravotní péče.

Pokud se ale pustí jako Topolánkova vláda do přetahované o desetikoruny, pak také jako Topolánkova vláda skončí.

Ohodnoťte tento článek!