Praktický lékař není „poskokem“ specialistů

Titulní obrázek

MUDr. Jiří Berka se v článku „O případu je třeba diskutovat“ (www.Zdraví.Euro.cz č. 23/2008) vyjadřuje k otázce smyslu praktických lékařů. Podle něho náplní práce praktického lékaře má být gerontologie, kde již nic nezkazí, fyzioterapie a výživa pacienta. O skutečnou kurativu se má starat specialista, který svému oboru rozumí lépe než praktik. Na jeho příspěvek reaguje MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař z Křemže…

MUDr. Jiří Berka se v článku „O případu je třeba diskutovat“ (www.Zdraví.Euro.cz č. 23/2008) vyjadřuje k otázce smyslu praktických lékařů. Podle něho náplní práce praktického lékaře má být gerontologie, kde již nic nezkazí, fyzioterapie a výživa pacienta. O skutečnou kurativu se má starat specialista, který svému oboru rozumí lépe než praktik. Na jeho příspěvek reaguje MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař z Křemže. Píše:

Jde o naprosté nepochopení smyslu práce praktického lékaře. Aby byl pro své pacienty, ale i pro zdravotní pojišťovny, nejužitečnější a nejpřínosnější, musí být jeho cílem zvládnout základy vyšetřování a léčby ve všech oborech medicíny a nabýt takové jistoty v základech univerzální zdravotní péče, kterou nedokážou získat specialisté.

Pro zdravotní péči specialistů je typické, že nezvládají pomezí sousedních oborů. To vede k tomu, že prohánějí pacienty po zbytečných vyšetřeních, která na své úrovni často dobře zvládá praktický lékař bez honění pacientů a bez zbytečných výdajů pro zdravotní pojišťovny.

Jinak s kolegou Berkou souhlasím, že bychom měli obnovit funkci odborných konzílií, kdy specialista provede jen konzultaci bez zbytečné další dispenzarizace a praktický lékař si nadále řídí léčbu pacienta sám. A jen v komplikovaném případě, nebo přesahuje-li medicínské řešení rutinu praktika, požádá specialistu o dispenzarizaci.

Při dispenzarizaci specialistou je jím léčba nejen řízena v daném oboru, ale pak i specialista předepisuje léky a neposílá zbytečně pro tyto léky pacienta k praktickému lékaři. Přesto je nejen slušností specialisty, ale i jeho povinností vůči pacientovi posílat včas informace o průběhu léčby a zejména o změnách zdravotního stavu jeho praktickému lékaři.

Zvykněme si na to, že praktický lékař není poskokem specialistů, že neplní jejich příkazy, že řídí zdravotní péči pacienta, že je zodpovědný u svých pacientů kontrolou léčby specialistů, kteří také občas dělají chyby ve svých medikacích, že je zodpovědný za komplexní léčbu svých pacientů i v případě, kdy magistr v lékárně vydává homologa pod jiným jménem.

Nedovedu si představit, že jakýkoliv specialista by právě v těchto věcech dokázal zastoupit praktického lékaře. Je totiž běžné, že pacient má doma jeden lék pod třemi obchodními názvy a s několika silami. Tím samozřejmě nevylučuji možnost, že nějaký specialista bude chtít pro svého příbuzného, přítele, známého… úspěšně fungovat u nekomplikovaného pacienta jako praktický lékař. I někteří specialisté zvládají pomezí svých oborů úspěšně. Ale častěji prohánějí své pacienty po ostatních specialistech.

Nezastupitelnou rolí praktického lékaře je stanovení kardiovaskulárního rizika právě pro ten široký mezioborový přístup, pro lepší znalost rodinné anamnézy a další informace, které specialista těžko získává. Znalost tohoto rizika a soustavný tlak na systematickou léčbu a dodržování životosprávy je jedinečnou možností praktického lékaře.

Nejúspornější a nejefektivnější je medicína, opírající se o kvalitní vztah pacienta se svým praktickým lékařem. Systematické narušování tohoto vztahu našimi politiky bylo zásadní chybou. K největšímu narušení došlo za ministrování Davida Ratha, který se netajil tím, že praktické lékaře nemá rád.

MUDr. Bohumír Šimek, www.Zdravi.Euro.cz

Ohodnoťte tento článek!