Prasečí kocovina

Zpráva o tom, že hlavní hygienik České republiky ulehl s prasečí chřipkou, by ještě před půl rokem vyvolala úzkost: muž zodpovědný v nastupující pandemii za přežití nás všech, je sám sražen vysoce nebezpečnou a nevyzpytatelnou chorobou.

Dnes už víme, že pokud nebude mít Michael Vít vysloveně smůlu, pár dnů si poleží s horečkou a bude zase jako rybička.

Prasečí chřipka, strašák loňského léta, který přiměl vlády sáhnout hluboko do krizových rozpočtů, končí s nižším smrtelných účtem než běžná sezonní chřipka a v médiích dostává jména jako falešná panika či podvod ušitý na kšeft farmaceutickým firmám.

Pokusme se té (ne)šťastné pandemie na chvilku zastat.

Chvíle pro byznys

„Bylo by bláznivé popírat, že chvíle, jako je tahle, nejsou dobré pro byznys,“ nechal se před časem slyšet Andrew Witty, generální ředitel britské farmaceutické firmy GlaxoSmithKline, jednoho ze tří hlavních dodavatelů vakcín proti prasečí chřipce.

V době, kdy černé scénáře chřipkové pandemie hovořící o statisících mrtvých děsily politiky na celém světě a nepřipravené vlády (jako ta česká) narychlo objednávaly zásoby vakcín, se nad tím nikdo moc nepozastavoval. Hlavní cíl byl jasný – mít ve skladu dostatek léků.

Skoro všechno ale dopadlo jinak, než se čekalo.

O vakcíny neměl nikdo příliš zájem, jako by úřady nikde na světě nedokázaly přesvědčit obyvatelstvo, že jsou funkční a bez rizika. Virus H1N1 se nakonec ukázal být podstatně méně nebezpečný, než se jevil.

A tak dnes západní vlády s Wittyho korporací obtížně vyjednávají nové dodatky ke smlouvám, aby nemusely miliony objednaných vakcín nakoupit, případně odprodávají své zásoby chudším zemím. Plán zrušit část objednávky minulý týden ohlásilo i české ministerstvo zdravotnictví, ještě nedávno kritizované za to, že má vakcín málo.

Vlastně není divu, že se ve světových médiích objevují pochybnosti, jestli tato „chvíle“ nebyla dobrá výhradně pro byznys. Epidemiolog Tom Jefferson již dlouhé měsíce upozorňuje, že Světová zdravotnická organizace (WHO) podezřele změkčila podmínky pro vyhlášení pandemie, letos v lednu se k němu s ostrou kritikou přidal šéf zdravotního výboru Rady Evropy Wolfgang Wodarg, podle něhož WHO vyvolala paniku, aby dala farmaceutickým gigantům vydělat.

Světová zdravotní organizace odmítá, že pandemie byla zbytečnou bublinou, ale slibuje, že svůj loňský postup přešetří. To je dobře, protože pokud se gigantické výdělky byznysu odvíjejí od rozhodnutí politiků, možná korupce a střet zájmů visí ve vzduchu.

Ale dosavadní obvinění WHO nejsou dost konkrétní a přesvědčivá na to, aby člověk uvěřil ve spiknutí mocných. Naopak – bude dobré si zvyknout, že vývoj, který jsme zažili v případě prasečí chřipky, se stane běžným a zcela korektním scénářem příštích „katastrof“.

Více bublin

Nemoc šílených krav, SARS, ptačí a prasečí chřipka – novodobých morových ran, které se nakonec nekonaly, už známe celkem dost.

(Ostatně nejen v oblasti zdraví, vzpomeňme třeba na miléniové zhroucení počítačové sítě Y2K.) A dá se tedy čekat, že každou další katastrofickou prognózu budeme mít tendenci předem zlehčovat.

Vědci a zejména virologové ovšem nikdy neskrývali, že jejich možnosti předpovídat vývoj epidemie jsou omezené. Pracují s možnými scénáři rizika, z nichž si média ráda vybírají ty nejtemnější a zodpovědní politici se na ně snaží připravit.

Pokud se ovšem nenaplní, veřejnost někdy místo úlevy paradoxně reaguje rozčarováním, že byla podvedena. Poplach byl planý – a nemístně drahý.

Jenže princip předběžné opatrnosti, jenž se stal zárukou naší bezpečnosti v mnoha oblastech od průmyslu, boje s terorismem, potravinářství, jaderné energetiky až po medicínu, s sebou logicky nese množství planých poplachů.

Dá se dokonce říct, že čím bezpečněji chceme žít, tím více planých poplachů nás provází. A tím také rostou naše šance, že podchytíme skutečně vážnou hrozbu, což byl třeba příklad nemoci SARS zastavené důslednými hygienickými opatřeními.

Pandemie mají nevděčnou pozici, jsou všem na očích. Pokud neskosí půl planety, dá se jim snadno vystavit závěrečný účet a prohlásit je za zbytečnou útratu. Ale vakcínová mánie, samozřejmě je-li podložená seriózním vědeckým doporučením, v principu představuje jen další nákladný projev naší touhy po bezpečí.

Projev podobný různým bezpečnostním nebo hygienickým normám, které přijímáme automaticky a u nichž také nikdo přesně nespočítal, jak se nám vložené náklady vyplatí.

Když zkrátka deset dělníků nosí na stavbě helmu, devíti z nich pravděpodobně na hlavu nic nespadne. Ale to neznamená, že koupit si přilbu byl špatný nápad.

Ohodnoťte tento článek!