Přežití nejen zdravotnické

Titulní obrázek

Martin Hekrdla: „Reforma je prý přínosem, je moderní, evropská a světem – například OECD – oceňovaná, argumentoval Julínek. Lež jako věž. Minulý měsíc vydala k české reformě Evropská federace lékařů zaměstnanců kritické prohlášení, které její předseda Claude Wetzel přeložil do řeči ještě jadrnější: „To, co navrhuje váš ministr zdravotnictví, je riskantní, nevyzkoušený experiment…“

Ministr Tomáš Julínek jako by ubral na otáčkách svého reformního plesu upírů.

Nevěřím, je-li v tombole hlavní výhrou 220 miliard, jež protékají ročně zdravotnictvím. Nevzdává se, když v pondělí hodí do Sněmovny z šestice reformních zákonů jen paragrafované znění jedné části, která se týká zdravotnických služeb.

Jako že nic proti ničemu. A o všem ostatním, o tom, proč vůbec Julínek s Cikrtem do téhle války šli – o privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven – otevřela se „odborná i veřejná diskuse“. Zkrátka, sám premiér v těchto kauzách zatrhl „všeliké kvaltování, jež toliko pro hovada dobré jest“ (Jan Amos Komenský). Všichni vědí proč – a Julínek se v tom směru včera i uřekl: vše závisí na „poměru sil“, ba na „existenci vlády“.

Jenže tučné kořisti se ministrův tým a privátní investoři jen tak nevzdají. Proto na včerejší tiskové konferenci vyhlásil Julínek proreformní kampaň, která bude „výsostně pozitivní“. Jak si pozitivitu konkrétně představuje, hned také předvedl.

Reforma je prý přínosem, je moderní, evropská a světem – například OECD – oceňovaná, argumentoval Julínek.

Lež jako věž. Minulý měsíc vydala k české reformě Evropská federace lékařů zaměstnanců (FEMS) kritické prohlášení, které její předseda Claude Wetzel přeložil do řeči ještě jadrnější: „To, co navrhuje váš ministr zdravotnictví, je riskantní, nevyzkoušený experiment…“

Dodal, že „něco podobného neexistuje“ ani ve Švýcarsku či Nizozemsku, které se „vymykají evropským zvyklostem“ poskytování zdravotní péče na zcela solidárním principu.

Stanovisko OECD je svým způsobem totožné, ba ještě horší. Generální tajemník této organizace nejvyspělejších zemí Ángel Gurría sice zdvořile v Praze utrousil, že reforma je „odvážný a inovativní krok“, vzápětí ale pustil studenou sprchu: s podobou české reformy má OECD „velmi omezené zkušenosti“ (nikde se nenašel sadista, který by ji uskutečnil).

A dál: hrozí, že akciové pojišťovny jen „seberou smetanu“ od nejméně rizikových pojištěnců (notoričtí lazaři ať se jdou bodnout). Je zde dále nebezpečí střetu zájmů, budou-li mít pojištovny a zdravotnická zařízení téhož vlastníka. Nic jiného tuzemští odpůrci neříkají, kdykoli mluví o monopolech, jež si podřídí pacienty i lékaře „řízenou léčbou“ i jinak. Proletarizace lékařů, znevolnění nemocných a tučné zisky mocných.

Julínek včera rovněž nastínil, jak bude jeho pozitivní kampaň laskavá. „Odborná veřejnost, profesoři, docenti věří fámám,“ řekl. Jde o to, „aby se konečně dozvěděli, proti čemu protestují,“ pokračoval. A uzavřel: „Čím větší pitomost, tím více tomu věří.“ Výborně, odteď stojí všichni za ním.

Samozřejmě že ne. Ale Julínek chce – tak pravil – jednat „podle situace“ a k prosazení svých nápadů použít „časování opravdu taktické“. Jako celá Topolánkova vláda, aby cokoli ještě prosadila. A přežila aspoň do švestek.

Martin Hekrdla, Právo

Ohodnoťte tento článek!