Milada Emmerová: Příběh ošuntělé rokycanské Popelky a chybějící personál

Milada Emmerová

Jako politička navštěvuji Rokycanskou nemocnici pravidelně. Někdy z příjemných důvodů, jakými bývá zprovozňování rekonstruovaných prostor, ale mou povinností je zajímat se především o starosti této Popelky mezi nemocnicemi.

Proč Popelky? Vím, že pod vedením ředitelky MUDr. Hany Perkové se z nemocnice stává moderní zařízení, srovnatelné s nemocnicemi podobného typu kdekoliv v ČR, ale i ve střední Evropě. Až na ten „kabát“! To je hendikep, což mi potvrdila i krajská radní pro oblast zdravotnictví Ing. Milena Stárková.

Vždyť stejně tak, jako „šaty dělají člověka“, je posuzován i zevnějšek té které budovy. První dojem sice nemá být rozhodující pro toho, kdo přichází pro pomoc, ale marná sláva. Neprávem pak může být zpochybněna úroveň všeho, co nachází občan uvnitř, včetně úrovně zdravotní péče jako takové.

Něco jako příběh dobré, ale ušmudlané Popelky. Pak se nelze divit, že lidé raději volí hezčí nemocnici, pokud si mohou vybírat. Ano, rádi bychom, aby každý raději posuzoval úroveň odbornosti, profesní morálky, etiky atd. ze strany lékařů a sester. Ale to se na první pohled očima laika vždy vyhodnotit nedá.

Ošuntělost a tomograf

Možná, že i „ošuntělost“ vnějšku vede k váhání kompetentních míst, zda toto pracoviště vybavit či nevybavit počítačovým tomografem (CT), který je považován za již běžnou výbavu nemocnice okresního typu.

V současné době se stává problémem, a to nejen rokycanského zařízení, nedostatek některých odborníků. Vždyť je známo, že nízké finanční ohodnocení vede lékaře a sestry k odchodu za hranice, většinou do SRN, kde je finanční odměna za náročnou práci diametrálně odlišná.

Tato skutečnost je zřejmá celé desetiletí zpět. Už v roce 2006 jsem sháněla personál porodnice v Klatovech a chyběli i lékaři v Domažlicích. I proto jsem jako hejtmanka zakládala nadaci Zdravotník, která měla poskytnout stipendia studentům medicíny i budoucím sestrám, aby byli ochotni jít do krajské nemocnice. Problém byl přesto podceněn.

To všechno jsme probírali v posledních dnech s paní ředitelkou i radní a zainteresován je i ředitel Zdravotnického holdingu Plzeňského kraje MUDr. Vlastimil Bureš. Jsem přesvědčena, že v tomto týmu se podaří zajistit, aby i Rokycanská nemocnice představovala jedno z pěti okresních „světélek na mapě“ kraje, kde lze nalézt kvalitní lůžkovou zdravotnickou péči, a to v dokonalém prostředí. Do Plzně sice není po dálnici daleko, ale tamní FN není „nafukovací“.

Jako lékařka s letitou praxí a nynější senátorka bych těžce nesla, že mé úsilí se nesetkává s úspěchem a že bych sloužila jako senátorka pro okresy (RO + PS), kde není vůbec žádná nemocnice…
V rozmístění nemocnic je Plzeňský kraj o sedmi okresech „nejchudším“ z celé ČR, což nemůže ovlivnit skutečnost, že v samotném krajském městě existuje veliký „uzel“ včetně největšího zařízení v kraji.
I ve Fakultní nemocnici Plzeň máme oporu, neboť ředitelem se stal MUDr. Václav Šimánek, PhD., bývalý krajský radní pro oblast zdravotnictví. Kde se však nachází v rámci kraje požadovaná „dostupnost“ a „dojezdové časy“?

Na prahu roku 2015 musíme tedy sebrat všechny síly, aby nemocnice v Rokycanech zase rozkvetla v každém ohledu. Aby do ní mířili pacienti s důvěrou a odcházeli zdrávi a spokojeni.

Ohodnoťte tento článek!