Proč je eHealth v Česku popelkou?

Ilustrační foto; stetoskop, počítač

V českém zdravotnictví se aktuálně opět rozhořívá boj o vyšší platy lékařů, ke kterému mám řadu kritických připomínek. Mne však zaujala jiná, neméně dramatická bitva.

Již řadu měsíců totiž můžeme sledovat údaje o tom, jak ten či onen lékař používá/nepoužívá nástroje eHealth. Jde v podstatě o boj, zda naše zdravotnictví bude v budoucnosti transparentní, průhledné a hospodárnější.

Přitom na první pohled by elektronické zdravotnictví nemuselo nikomu vadit – výhody jsou zjevné. Základem medicíny jsou informace, a ty jakýkoliv systém eHealth, u nás například služba Elektronických zdravotních knížek (EZK), umí distribuovat právě tam, kde jsou nejvíce potřeba.

Jsem přesvědčen, že „řadoví“ lékaři nemají problém s využíváním nových technologií ve své práci (pokud jsou uživatelsky přívětivé) a dobře ví, co jim eHealth přináší.

Je otázkou, zda dobrovolnost připojení se do systému EZK je tím správným postupem, zda by k jeho rychlejšímu zavedení nebylo lepší, po splnění materiálních předpokladů, nařídit toto zákonem. Na postoji k elektronizaci zdravotnictví se ukazuje, komu, například různým farmaceutickým lobby, současné málo transparentní prostředí ve zdravotnickém systému vyhovuje a kdo z celé této situace těží.

Ministerstvo zdravotnictví stále nemá jasnou koncepci a směr rozvoje v tak důležité oblasti, jakou jsou elektronické zdravotní informace. A právě to by mohlo pomoci vyřešit v budoucnosti problém s nedostatkem financí.

Není mi také jasné neustálé zpochybňování zatím jediného funkčního projektu eHealth v ČR. Každý projekt elektronického zdravotnictví je velmi náročný, časově i finančně, to je dobře vidět na příkladech ze zahraničí. I ve velmi vyspělých státech, jakým je například Švédsko, trvalo dvě desetiletí než se nástroje eHealth staly běžnou, každodenní záležitostí.

Přitom lékaři, kteří mohou a nevyužívají nástroje elektronického zdravotnictví, se podle mého názoru, dostávají již dnes na hranici lékařské etiky, protože nástroje eHealth například minimalizují riziko lidské chyby, dokáží na ni relativně brzy upozornit a celkově tak zvyšují bezpečnost poskytované péče.

prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.

Ohodnoťte tento článek!