Proč je podání hromadné výpovědi lékařů jako forma protestu správné

pero, podpis

Díky letité, plíživé a nenápadné masáži laické veřejnosti a účinnému potlačování projevů nespokojenosti lékařů dnes nikoho nezajímá, že doktor pracující v nemocnici stráví ve svém zaměstnání za mrzký peníz podstatně více času, než ostatní pracující občané.

Nemá za to žádné výhody ani odměny, právě naopak – je za svou pracovitost permanentně postihován, trestán. Všichni víme jak.

Ponižující nízká základní mzda s perspektivou směšně zanedbatelného zvýšení během dalších let v zaměstnání nutí lékaře odpracovat neúnosné množství přesčasových hodin k dosažení rozumného finančního ohodnocení. A když ho nenutí peníze, pak to dobře zvládne i sám zaměstnavatel.

A to nejhorší nakonec, z tvrdě (ne)vydělaných peněz lékaři neustále nedobrovolně sponzorují svým pacientům poskytovanou péči, na kterou by jinak české zdravotnictví nemělo prostředky. Jak by se líbila pilotům a letuškám pravidelná srážka ze mzdy na palivo pro letadlo, aby pasažéři bezpečně doletěli do cíle? Jak by se líbilo zedníkovi, kdyby nám musel přispět na cihly a beton při stavbě domu?

Proč se situace nezmění?

Politikům, pojišťovnám a všem ostatním mocipánům současné nastavení pravidel hry samozřejmě vyhovuje. Ať už doprava nebo doleva, použijeme-li (dnes už zjevně mírně přežité) schéma rozdělení politických sil, nikdo z nich nemá zapotřebí provést něco takového, jako je navýšení finančního ohodnocení práce lékařů a nikdo z nich dobrovolně nic takového neudělá. Proč?

Ve chvíli, kdy lékař dostane více peněz v základní mzdě, není již existenčně závislý na příjmu z přesčasové práce a nadále není nucen k porušování zákona. Nastává problém – kdo bude pracovat ve službách, když lékařů není stále nazbyt, naopak právě kvůli podmínkám panujícím v systému jich neustále ubývá? Čtvrtina absolventů dnes okamžitě odchází do zahraničí.

Kdo efektivně a nedobrovolně (byť bez možnosti jakékoliv obrany) bude sponzorovat systém zdravotní péče? Proto dosud nebyla a (bez dostatečně hlasité a účinné formy protestu) ani nikdy nebude vůle ke změně.

„Platy lékařů, to je mizérie a dalo by se to relativně snadno napravit, kdyby byla chuť. Jenže proč vám ty peníze navíc dávat, když poslušně makáte za málo?“ (nepřesná citace, vysoce postavený pracovník v jedné z pojišťoven) (se svolením autora převzato z www.stefajir.cz, článek Platy státních lékařů)

„Kolegyně, vždyť vy budete stejně pořád ve špitále. K čemu by vám ty peníze byly? Vždyť byste je neměla ani kde utratit.“ (reakce ředitele jedné z pražských nemocnic na dotaz medičky, jak má se svým budoucím měsíčním platem vyjít) (se svolením autora převzato z www.stefajir.cz, článek Platy státních lékařů)

Lékaři mlčeli/mlčí a pracovali/pracují. V přeneseném slova smyslu by se dalo říci, že český lékař trpí syndromem týraného dítěte. To přece také snáší veškerá příkoří a trápení ze strany matky, protože si neumí vůbec představit, že by vše mohlo být jinak. Proč by se mělo dávat více peněz někomu, kdo si o ně neříkal/neříká?

Společnost si na tento perzistující stav zvykla, protože jí vyhovuje. Bezplatná zdravotní péče, kdykoliv, co nejrychleji, co nejlépe a pokud možno na co nejvíce místech. Nyní, když se po dvou desítkách let mlčení a zneužívání začínají lékaři ozývat, ze všech stran se nezadržitelně začínají hrnout hromady nenávistných komentářů, výhrůžek a nevybíravých nadávek.

Toliko a pouze obraz naší současné společnosti a jejího vztahu k těm, kteří se starají o to nejcennější, co má. Na nevybíravé komentáře při podpoře této iniciativy se musí lékaři připravit, bude to mnohem horší.

Režim a ti, co mu vládnou, používají a použijí všech nečestných, špinavých způsobů boje a nezastaví se vůbec před ničím, ať už se jedná o hru na struny morálky a odpovědnosti lékařů („Zapomněli jste už, na co jste přísahali ?!“), cíleného mlžení, překrucování faktů až po zcela nepokryté lži v médiích na objednávku z těch nejvyšších míst. Kdo s tím může něco udělat?

Jistě tedy ne politici a jejich kamarádi, jen my lékaři můžeme sami sobě pomoci. Nikdo jiný nám ruku nepodá a sebemenší pomoc zjevně ani neslibuje – viz předvolební programy politických stran. Nula, nic a žádná změna na obzoru při pohledu před sebe, doprava či doleva.

Publikují se zkreslené informace

Je až s podivem, kolik pomluv a hnoje už stačili „obyčejní lidé“ v diskusích nakydat a to se ještě pořádně nic nestalo. Lékařům ale přece tímto protestem nejde o to, aby měli peníze jako kolegové na západě od nás, to je jen jedna z oblíbených a velmi užívaných berliček pro argumenty spousty „odborníků“ v diskusích.

Jde o přiměřené ohodnocení odpovědné práce lékaře, poměr jeho mzdy k průměrnému platu, jako je to běžné v EU, to je jistě spravedlivý požadavek. Nicméně nejvyšší místa nelení a iniciativa pro zvýšení platů lékařům je již nyní v několika článcích prezentována záměrně zkresleně, titulky jako „Lékaři chtějí plat 70 800 korun“ jsou samozřejmě cíleně zavádějící.

Z požadavků lékařů jasně vyplývá, že po úpravě platů by práce lékaře absolventa byla ohodnocena 160 Kč/hod. čistého (odpovídá čisté mzdě 26 tisíc), práce kvalifikovaného lékaře by pak byla odměněna 320,-/hod čistého (odpovídá čisté mzdě 51 tisíc). Může někdo namítnout, že takové ohodnocení hodinové práce je nespravedlivé či snad dokonce nehorázné?

Demagogie a ignorance masmédií dnes již nezná mezí. Pochopitelně, vždyť pouze pracují na zakázku těch nahoře. Vždy, když se udávají platy lékařů, padají částky 35-40 i více tisíc korun. Samozřejmě to je zavádějící lež, která plánovaně a cíleně ztěžuje postavení lékařů v očích laické veřejnosti při stížnostech na pracovní podmínky.

„Plat za normální pracovní dobu (8 hodin denně 5 dnů v týdnu) se u začínajícího lékaře v současné době pohybuje kolem 15 tisíc čistého, vychází to asi na 90-95 Kč čistého na hodinu práce. Po 4 letech praxe ve 29-30 letech věku budete pobírat skvělý plat 16 tisíc čistého. Po 6 letech to bude dělat 16,5 tisíc čistého. A teď další velký skok – pokud po 5-6 letech složíte velice obtížnou atestaci, vyskočíte na neuvěřitelných 17,7 tisíc čistého. Finanční motivace k atestaci je v našem státě prostě neodolatelná. A po 32 letech praxe ve věku asi tak 57 let (pokud se do té doby nezblázníte) dostanete kolem 23 tisíc čistého.“ (použitý text se svolením autora převzat z www.stefajir.cz, článek Platy státních lékařů)

Zcela nevyhovující systém postgraduálního vzdělávání s „vylepšeními“ typu zavazujících smluv a minimálních otrockých úvazků při standardním objemu práce jsou dnes bohužel běžným folklórem a tou poslední kapkou.

Požadavek mimo realitu?

Podle aktuálního vyjádření mluvčího ministerstva zdravotnictví p. Vlastimila Sršně je požadované navýšení mezd „zcela mimo realitu a možnosti zadluženého státu, zvláště v době ekonomické krize“.

Mimo realitu pana Sršně a schopnosti setrvale podhodnoceného a přepracovaného lékařského stavu je však nepochybně udržet za daného způsobu financování kontinuitu zdravotní péče v požadované kvalitě a dostupnosti.

Peníze pro lékaře jsou, ale nesměly by mizet desítky miliard ročně na úplatcích v systému, provizích a v kapsách tunelářů a podvodníků spřízněných s politickou reprezentací.

Současně je nutno zřetelně žádat o dodržování zákoníku práce. Byť se respektování zákona v tomto státě vyžaduje a většina společnosti jej bere jako danou nepřekročitelnou normu určující pravidla hry, pro lékaře jakýmsi záhadným způsobem zákony v práci neplatí. Překvapivě však tento argument opakovaně postrádá svou váhu ve chvíli, kdy na tento problém zdravotníci začnou poukazovat, potažmo proti němu protestovat.

Výše uvedené je dle mého názoru důvodem k jednoznačné podpoře této iniciativy. Nejde o protesty proti svým primářům, ředitelům, nemocnicím. Jde o vyjádření hlasitého nesouhlasu proti nastavení celého systému a podlému zneužívání lékařů. Bez radikálního postoje nelze dnes již očekávat žádnou změnu k lepšímu. 20 let je dlouhá doba a na změnu zatím nestačila. Lékařský stav nedrží při sobě a projevuje se navenek neustálými půtkami, naše nesoudržnost je bohužel státem vítána a neustále používána v náš neprospěch. Vzpamatujme se. Pokud se alespoň jednou dokážeme domluvit a sjednotit, úspěch je zaručen!

Znění iniciativy LOK-SČL nazývané „Děkujeme, odcházíme“:

Prohlášení o připravenosti k ukončení pracovního poměru

Já níže podepsaný lékař (lékařka), zaměstnanec jedné z českých nemocnic, deklaruji svoji připravenost a rozhodnutí ukončit svůj pracovní poměr v této nemocnici k 31. prosinci 2010, v případě, že nebudou splněny, anebo alespoň podniknuty základní kroky ke splnění následujících podmínek:

1. zavedení jednotné mzdové normy pro zdravotníky tak, aby základní plat bez přesčasů odpovídal schválenému násobku průměrné mzdy v ČR s účinností od 1. 1. 2011

2. zrušení stávajícího systému postgraduálního vzdělávání a převedení kompetencí utvářet a realizovat postgraduální vzdělávání do kompetence ČLK

3. s účinností k 30. červnu 2010 Ministerstvo zdravotnictví ČR ukončí platnost současné úhradové vyhlášky a nahradí ji minimálně vyhláškou platnou pro rok 2009

MUDr. Jiří Sedlák, Neurologické oddělení Oblastní nemocnice Kladno, a. s.

Ohodnoťte tento článek!