Proti rušení malých porodnic, jako je ve Frýdlantě, se vyjadřují i známé osobnosti

Titulní obrázek

„Narození a smrt vymezují život člověka. Nikdy se neodehrávaly na veřejnosti. Lidé se rodili i umírali ve svých domovech. V současnosti se pojišťujeme proti mnoha nebezpečím a i proto se v těchto okamžicích svěřujeme do péče institucí, například porodnic a nemocnic. Ale toužíme v těchto pro nás rozhodujících chvílích být alespoň blízko svého domova, být v prostředí, které důvěrně známe a které v nás vyvolává pocit bezpečí,“ říká socioložka Jiřina Šiklová.

Jiřina Šiklová, socioložka: Narození a smrt vymezují život člověka. Nikdy se neodehrávaly na veřejnosti. Lidé se rodili i umírali ve svých domovech. V současnosti se pojišťujeme proti mnoha nebezpečím a i proto se v těchto okamžicích svěřujeme do péče institucí, například porodnic a nemocnic. Ale toužíme v těchto pro nás rozhodujících chvílích být alespoň blízko svého domova, být v prostředí, které důvěrně známe a které v nás vyvolává pocit bezpečí.

Proto je v současnosti snaha obnovovat malé léčebny, malé porodnice, malé hospice, a ani nikdo již nestaví domovy důchodců pro stovky lidí.

Chce-li někdo v současnosti zrušit malou porodnici ve Frýdlantu, jedná proti světovému trendu v současné společnosti. Teď ji zruší, prostor využije třeba pro kanceláře nebo další obchodní dům, a zapomene, že zvyknou-li si lidé rodit se jinde, nebudou mít vztah k místu domova. Perspektivně budou odcházet.

To, co je v tomto momentu zdánlivě výhodné, racionální, jde ve skutečnosti proti směru vývoje.

Rut Kolínská, prezidentka Sítě mateřských center a žena Evropy za rok 2002: Porod patří k přirozenému počátku života. Nepotřebuje náročné špičkově vybavené nemocniční prostředí, to potřebují komplikované porody. Většinu z nich dovede dnešní medicína odhalit během těhotenství. Pokud se hovoří v souvislosti se zrušením frýdlantské porodnice o zkvalitnění péče ve prospěch dětí a matek, pak se opomíjejí ty ženy, které rodí rychle.

To se ovšem předem nikdy nepozná. Jsem matka pěti dětí a ani k jednomu porodu bych nedojela z Frýdlantu do Liberce včas. Je porod v autě za neodborné asistence otce bezpečnější než v běžné porodnici bez špičkového vybavení?

Věra Břicháčková, psycholožka a soudní znalkyně: Plně podporuji existenci malých porodnic. Ale protože můj osobní postoj by na základě mých zkušeností (otřesný porod ve FN Motol dne 17.-18.10.1962 za lhostejné až nepřátelské asistence tamního personálu) mohl být zkreslující, nechci se vyjadřovat jako rodička a raději zůstanu v roli psycholožky:

Z hlediska psychologického bezpečí jd u porodu důležitý především dobrý pocit matek, jejich vnitřní jistota a jejich možnost rozhodnout se, kde chtějí své – zvláště prvorozené – dítě přivést na svět.

Pro porod není bezpečné, pokud je rodící žena vnímána jen jako jedna z mnoha, jako případ pro nemocenskou pojišťovnu. Průběh porodu hodně závisí na důvěře ženy v prostředí, přičemž přítomnost posledních výkřiků techniky a odborně vysoce vyškoleného personálu může pro některé rodičky hrát až druhořadou roli.

Jsem přesvědčena, že blokování práce malých porodnic je především rivalitní záležitostí porodníků z velkých klinik. Nestojí o konkurenci malých oblíbených pracovišť, která tak jasně dávají vyniknout rozdílu mezi porodem a porodem.

Současný stav také vnímám jako výsledek vlády mužů – věci veřejné v Parlamentu, Senátu i na ministerstvu zdravotnictví a v pojišťovnách jsou přece v rukou mužských úředníků či lékařů. Předpokládám, že ve Frýdlantě na straně těch, kdo chtějí porodnici zavřít, stojí také hlavně muži!

V případě zavírání malých porodnic jsme zkrátka svědky nehorázné diskriminace žen. Jako soudní znalkyně dodávám, že hodně nepovedený a asistovaný porod může žena vnímat jako trauma, srovnatelné se znásilněním.

Martin Mejstřík, senátor: Rušení malých porodnic ve prospěch velkých klinik považuji obecně za nešťastné, v případě dobré, finančně prosperující a oblíbené frýdlantské porodnice jde o těžko pochopitelný hazard se životem i o ignorování potřeb občanů výběžku. Nedostupnost jiné porodnice v horské oblasti (zejména v zimě) není ku prospěchu ani maminkám, ani dětem, a tudíž nemůže být ani v zájmu MZ.

Mnislav Zelený -Atapana, cestovatel a etnoGraf: Bohužel naše civilizace je nastavená spíš na kvantitu než na kvalitu, už třeba v tom, že při hlasování většina bere vše. Líbí se nám velká obchodní centra, kam chodí hodně lidí, aby tu utratili hodně peněz. Malé krámky hynou a oficiální vedení světa i v naší republice na ně zapomíná, bez ohledu na mnohem příjemnější a přirozenější způsob nákupu v klidu a pohodě. Lidský, osobní přístup ke klientovi mizí a místo zabírá množstevní hledisko bez ohledu na lidskou přirozenost a lidské osobní jednání.

Hnát budoucí maminky do podobného procesu, do běžícího pásu velkých porodnic, obdoby velkých továren či velkých supermarketů, je stejná cesta odlidštění, která vyhovuje především úřednímu šimlovi s tabulkami, s kalkulačkou v ruce, s procenty plnění grafů bez ohledu na klid a pohodu v duši těch, které přinášejí život.

Bohužel na tento aspekt a duchovní rozměr porodu – tohoto tak na výsost lidského okamžiku -naši tvůrci zákonů, předpisů, nařízení a novodobí sociální inženýři zapomněli, protože se jim jednoduše nevejde do žádné tabulky. Lidské životy jsou podle nich hlavně k tomu, aby se zařazovaly někam do statistických přehledů a plnily jejich vize, a ne proto, aby každý život měl svou vlastní cestu k existenci.

Kateřina Čejková, výkonná ředitelka o.s. Rodičovský institut: Dlouhodobě sledujeme situaci českého porodnictví, které se za poslední desetiletí výrazně humanizovalo a přiblížilo doporučením WHO. Je vnímavější k potřebám matky a dítěte, potažmo celé rodiny.

Studií o vlivu porodu na celý další život bylo publikováno mnoho, netřeba zde citovat. Zásluhu na větší informovanosti o všech aspektech rodičovství – těhotenstvím a porodem počínaje – mají bohužel převážně osvícení jednotlivci v čele občanské společnosti, státní správa pokulhává. Máte jedinečnou příležitost tento poměr změnit a získat pár „kladných bodů“ pro státní správu.

Zcela nerozumíme oficiálnímu stanovisku, v němž se jako důvod uzavření funkční a oblíbené porodnice ve Frýdlantě uvádí de facto „neschopnost“ získat pro nemocnici pediatra. Je těžké uvěřit, že v době otevřeného evropského pracovního trhu a aktivních personálních agentur nemá nemocnice a radnice jinou možnost než vyhlášenou porodnici uzavřít.

Nabízí se otázka, zda by nebylo logičtějším krokem vyměnit zodpovědného manažera, který za současnou situaci zodpovídá.

V posledních letech významně narůstá počet domácích porodů. Rozhodují se pro ně převážně vysoce vzdělaní a informovaní rodiče, kteří zodpovědně zvažují všechny dostupné možnosti a kvalifikovaně hledají pro své děti to nejlepší. Přestože tato volba není vhodná pro každého, rušením porodnic respektujících přirozený porod, jako je ta ve Frýdlantě, mnozí nebudou mít na výběr…

Renata Konopíková, provozovatelka internetového portálu AZrodina.cz: Uzavření frýdlantské porodnice se na první pohled týká jen maminek z této oblasti, k protestům proti takovému kroku se ale připojují ženy z celé ČR. Proč asi? Protože zavírání malých porodnic je trend, který diskriminuje ženy obecně.

Na informační portál pro rodiče www.azrodina.cz se stále více maminek obrací s prosbou o radu. Usilovně hledají zařízení, ve kterém by mohly porodit pokud možno v klidu, bez zbytečných zásahů, v intimním prostředí vstřícném k individuálním potřebám maminky i miminka. Frýdlantská porodnice takovému požadavku, již jako jedna z mála u nás, dokázala vyhovět.

V demokratické zemi přece žena musí mít možnost volby, jak a kde chce přivést své dítě na svět, vždyť se jedná o nejzásadnější okamžik v životě každého z nás.

Neřešením tohoto problému dává ministerstvo zdravotnictví ženám v podstatě jen dvě možnosti: porodit v technicky zajištěném prostředí velké nemocnice, kde pro akceptování individuálních potřeb není prostor (a často ani vůle), nebo porodit doma.

Je organizačně nezajištěný domácí porod opravdu to jediné, co je schopen a ochoten náš stát maminkám nabídnout jako alternativu k velké porodnici? Nebo se mezi kompetentními osobami konečně najde někdo, kdo si uvědomí naléhavost a závažnost tohoto problému, který se už dávno netýká jen hrstky alternativně zaměřených rodiček? Dokáže někdo zastavit rušení menších nemocnic a nebo podpořit vznik porodních domů, aby naše ženy měly stejné možnosti, jako ty ve většině civilizovaných zemí?

Regionální deník

Ohodnoťte tento článek!