Protonová radioterapie – přepych, nebo rozumný standard pro vhodné případy?

Protony a radioterapie v České republice

Podobně jako většina odborné veřejnosti v onkologii sleduji dění kolem vzniku a startující činnosti českého Centra protonové terapie (PTC) v Praze, v poslední době se vzrůstajícím znepokojením.

Jako radiační onkolog se zkušeností s léčbou zejména zhoubných nádorů plic a jícnu dobře vím, že u celé řady mých pacientů musela být léčba fotonovým zářením podána v dávce maximálně tolerované, omezené tím, že okolní zdravé tkáně, hlavně mícha a plíce, již obdržely nejvyšší únosnou dávku, ale na trvalé zničení nádoru to nestačilo a po krátké době došlo k recidivě se smrtelným koncem.

Rychlý pokrok ve vývoji výpočetní techniky a dalších přidružených přístrojů umožnil fotonové radioterapii v řadě případů maximalizovat léčebný efekt a u převážné většiny zhoubných nádorů je tento postup standardem. Experti v radiační onkologii se však shodují, že přibližně 8 % nemocných léčených radioterapií by mělo významně větší šanci na vyléčení při použití protonové radioterapie.

Pokud máme v České republice ročně 15 000 pacientů s rakovinou léčených radioterapií, jednoduchým výpočtem lze odvodit potřebu protonového ozařování pro 1200 z nich.

Proč posíláme pacienty do Mnichova?

Protonové centrum v Praze vyrostlo za peníze soukromých investorů, po několika měsících zkušebního provozu je schopno v plném rozsahu poskytovat své služby, ke kterým najalo velice zkušené lékaře a fyziky z České republiky, pracující pod odborným dohledem expertů z Mnichova.

Proč se téměř rok od otevření PTC nedaří uzavřít uspokojivou dohodu o úhradě péče s českými zdravotními pojišťovnami?

V první rovině jsou slyšet argumenty, že protonová radioterapie je obecně o hodně dražší a že nemáme na to poskytovat ji všem vhodným pacientům. Úhrada za protonovou terapii by tak ubírala zdroje na fotonovou terapii, která je v průměru opravdu významně levnější. Cena za moderní techniky (IMRT – radioterapie s modulovanou intenzitou svazku nebo IGRT – radioterapie řízená obrazem), které by bylo nutné použít u pacientů vhodných na léčbu protony, se ale podle mých zkušeností pohybuje mezi 150 – 250 tisíci Kč, což už není o tolik méně než částky požadované v PTC za protonovou léčbu, kterou bylo možné pořídit už za 250 – 300 tisíc Kč, ve většině případů do 500 tisíc.

Zdravotní pojišťovny budou pravděpodobně nuceny navyšovat celkové sumy za protinádorovou radioterapii, a to hlavně proto, že je jednak účinná, a dále proto, že v ČR je podávána nedostatečně. Například rakovina plic je léčena u nás radioterapií u 21-22 % nemocných, zatímco v západní Evropě, USA a Austrálii u 40-60 % nemocných, a je prokázáno, že užitek z radioterapie by mělo mít až 75 % pacientů s rakovinou plic!

V další rovině se objevuje otázka, proč posílat pacienty do Mnichova, kde je relativně zastaralé, 10 let staré zařízení, když u nás funguje nové centrum? Opravdu jsou v Mnichově schopni léčit za nižší cenu? Proč pojišťovna nenabídla Praze tuto cenu? V médiích se uvádí, že protonová léčba v Mnichově bude hrazena bez nákladů na dopravu a ubytování. Kolik nemocných bude schopno si z vlastních prostředků hradit několikatýdenní pobyt v Mnichově?

Při sledování celé kauzy PTC se prostě vnucuje dojem, že ze strany zdravotních pojišťoven není zájem toto zdravotnické zařízení využívat a opět se vynořuje otázka: proč? Protonové centrum stojí, funguje, léčí – komu prospívají hrátky kolem úhrad pro české pacienty? Cui bono???

MUDr. Milada Zemanová, Ph.D., Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Ohodnoťte tento článek!