Reakce na článek Orgasmický porod

Titulní obrázek

„Sebevědomí českých porodníků je kompenzací nejistoty a neochotou přijmout sebevědomí rodiček a jejich vlastní názor a hlavně to, že matky jsou nejlepšími odborníky na své porody – pokud jsou fyziologické,“ píše ve svém komentáři klinická psycholožka Michaela Mrowetz…

Velmi nevyrovnaný článek redaktorky, která popisuje pouze své pocity ze situace v českém porodnictví a z demonstrace. Článek plný rozhořčení, negativních až pejorativních příměrů na adresu domácích rodiček a porodních asistentek, oproti velmi úslužným informacím o lékařích a nemocnicích.

Naprostý nedostatek investigativní práce paní redaktorky, která neuměla použít tiskovou zprávu z demonstrace ani závěry celosvětových studií o mimoklinických porodech, je po přečtení patrný i laikovi.

Realita v českých porodnicích je stále bohužel taková, že dochází k porušování práv rodiček i dětí. Z psychologického hlediska jde o obranný mechanismus celé společnosti, na jejímž konci stojí paní redaktorka, která tendenčně popisuje to, co odpovídá pouze jejímu a také, bohužel, většinovému vnímání reality českého zdravotnictví.

Necelých 20 let po revoluci nejsou v českých porodnicích dodržovány základní demokratické principy. Právo žen-rodiček-občanek na volbu a odpovědnost je stále upozaďováno. V přemíře ctižádostivosti českého porodnictví a pediatrie jsou psychologické potřeby rodičů a dětí nekriticky potlačovány. Rutinně nejsou dodržovány běžná doporučení WHO a není postupováno dle výzkumných celosvětových poznatků v předporodní, porodní a poporodní péči.

Sebevědomí českých porodníků je kompenzací nejistoty a neochotou přijmout sebevědomí rodiček a jejich vlastní názor a hlavně to, že matky jsou nejlepšími odborníky na své porody – pokud jsou fyziologické.

Trápí mne jako odborníka a hlavně jako matku narušování tak diskutované ranné vazby mezi matkou a dítětem. Institucionalizace péče, nejmodernější inkubátory a neochota zdravotnických pracovníků měnit své stereotypy stále vedou k necitlivému přerušování kontaktu matky a dítěte a to vše pod zaklínadlem nejnižší novorozenecké úmrtnosti.

Málokdo však ví, které všechny faktory tuto nejnižší úmrtnost ovlivňují, včetně jedné z nejvyšších potratovostí ze zdravotní indikace. Proč je v zemích EU běžná potratovost ze zdravotní indikace kolem 1 až 4 procent a v ČR je to až 18 procent potracených těhotenství ze zdravotních důvodů?

Asertivní matky lobující za své porodní plány v některých porodnicích uspějí. V mnoha porodnicích je jim doporučeno, ať jdou rodit jinam. Těm neústupným zbývá diskutabilní možnost domácího porodu. Všechny by si ji nevybraly, nemají volbu, jenom porodnici, nebo domov a péče při a po domácím porodu není v našem zdravotnickém systému vůbec ošetřena.

Plnohodnotný porodní dům s profesionální porodní asistentkou, v blízkosti porodnice v Česku prostě neexistuje. Proč je stále tak těžké pochopit, že nejlepší pro dítě je mateřská náruč? Pocity viny, které společnosti brání poznání, že několika generacím byly porody systémem ukradeny? Matky potřebují své děti k tomu, aby je mohly snadněji vychovávat, k bondingu je kontakt po porodu, stálý a nepřerušovaný, podmínkou.

Můžeme si hypoteticky klást otázku, proč selhávají výchovné postupy celé generace rodičů, za jejichž děti od porodu vzal odpovědnost do rukou systém?

Téma oddělování dětí od matek po porodu je stále aktuální, a to i v porodnicích pyšnících se osvědčením Baby-friendly Hospital, které by mělo být garancí, že nemocnice splňuje všechny podmínky pro podporu kojení.

Přimlouvám se za podporu sebeúcty matek, za ohledy na potřeby dětí a také za podporu možnosti sebereflexe a supervize zdravotnických pracovníků v gynekologii, porodnictví a pediatrii.

Přimlouvám se za to, aby lékaři pochopili, že nemají odpovědnost za všechno a všechny a byli schopni přistoupit na komunikaci bez zastrašování (nejvíce zastrašují sami sebe, když mají pocit, že budou souzeni a odsouzeni za chybu, která není jejich).

Přimlouvám se za to, aby porodní asistentky našly společnou řeč a mohly provázet ženy, které budou přirozeně rodit, a to kdekoliv, tak jak je to v civilizovaném světě běžné.

Přimlouvám se za to, aby zdravotní pojišťovny pochopily, kde jsou opravdové možnosti finančních úspor.

Přimlouvám se za to, aby maminky vzaly po narození své děti do svých rukou a prožily ten jedinečný a pro život nutný okamžik naplno a na celý život. Ty dvě hodiny po narození se už nikdy neopakují…

Michaela Mrowetz, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně, matka syna narozeného v porodnici a syna narozeného doma

www.Zdravi.Euro.cz

Ohodnoťte tento článek!