Sicko: Filmová náplast na nemocné zdravotnictví

Titulní obrázek

„Do českých kin přichází další dokument Oskarem ověnčeného Michaela Moorea, ve kterém si tento částí Ameriky nenáviděný a druhou částí oslavovaný režisér vzal na mušku americké zdravotnictví. Moore se tentokrát nesnažil o rozhovory s důležitými členy vlády či průmyslu, což ostatně ani nešlo, neboť zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy opakovaně vyhlásily zákaz kontaktů s nesmlouvavým filmařem,“ píše pro Zdravotnictví a medicína Dr. Václav Větvička, Ph.D…

KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz

Do českých kin přichází další dokument Oskarem ověnčeného Michaela Moorea, ve kterém si tento částí Ameriky nenáviděný a druhou částí oslavovaný režisér vzal na mušku americké zdravotnictví.

Moore se tentokrát nesnažil o rozhovory s důležitými členy vlády či průmyslu, což ostatně ani nešlo, neboť zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy opakovaně vyhlásily zákaz kontaktů s nesmlouvavým filmařem. Místo toho se ve filmu věnuje výhradně emotivně napjatým výpovědím těch, které děravá síť amerického zdravotního systému nezachytila.

Některé scény, byť jistě autentické, jsou samozřejmě vybrány tak, aby podtrhly základní myšlenku díla – příliš velká část populace není pro soukromé pojišťovny zajímavá, zdravotnictví orientované výhradně na zisk není pro mnoho občanů užitečné a pro bohatou velmoc se začíná stávat něčím mezi ostudou a noční můrou. Na scény ukazující výpověď muže, jenž přemýšlí o tom, na záchranu kterého z useklých prstů má peníze, nebo výpověď osmdesátiletého starce, který musí stále pracovat, aby si mohl dovolit kupovat k životu nezbytné léky, asi dlouho nezapomeneme.

Provokovat a zapůsobit

Ve filmu nenajdeme nažehlené krasavce populárních amerických seriálů z nemocničního prostředí, autor se pokusil o realistickou sondu do komerčně neobyčejně úspěšného, ale zároveň nevýkonného zdravotního systému. Občas film sklouzne až do klauniády, když využívá skeče parodující republikánské omílání strašáku socialistického zdravotnictví, občas zase mentoruje archivními záběry, ukazujícími zákulisí propojení americké politiky se silnou lobby kopající v dresu zdravotních pojišťoven.

To vše je prošpikováno tu sarkastickými, tu ostřejšími komentáři, samotný Moore se kupodivu držel většinou stranou a jeho tvář se neobjevuje každých pět minut, což bylo dříve jeho nechvalně proslulým zvykem. Moore však i v Sicko úmyslně provokuje, od výběru kontroverzních námětů až po stále jasnější politické zabarvení svých dokumentů.

Výběr pacientů pochopitelně určí ráz i celkové vyznění dokumentu. Moore si vybral ty, pro které není v americkém zdravotnictví ani místo, ani peníze. Je pak samozřejmé, že vznikne účelová mozaika, při které odcházeli z předpremiér se slzami v očích i ostřílení novináři pravicově naladěných deníků.

Operetní výlet na Kubu

Po shlédnutí filmu Sicko získáme pocit, že americké zdravotnictví je prohnilé odshora dolů, ostatně na celém systému nenechá Moore nit suchou. Na druhé straně si musíme uvědomit, že i když se jedná o dokumentární film, Moore svá díla pojednává spíše jako fejetony než vyvážené zpravodajství. Nesmíme se proto divit do očí bijící subjektivitě.

Moore se nesnažil o vyvážený popis stavu amerického zdravotního systému a pojištění, na to je ostatně film i přes své téměř dvě hodiny příliš krátký. V některých místech Moore zjednodušuje víc, než je nutné. Evropské zdravotnictví není zase tak dokonalé, jak je film líčí, i když ve většině případů nabízí přinejmenším lidštější přístup k pacientům a (zřejmě nejen) z finančního pohledu i efektivnější péči.

Někdy ale Moore sahá až příliš daleko, vychvalování evropských systémů vyznívá místy poněkud nahraně. Příliš operetní výlet na Kubu, kde Moore glorifikuje skomírající (byť bezplatnou) zdravotní péči pro všechny, potom dostává film až za hranice reality.

Dokument rozděluje publikum

Sicko téměř okamžitě rozdělil Spojené státy na dva tábory. Jedni si pobrečeli a pomalu, ale jistě začínají rozjíždět kampaň za univerzální zdravotní pojištění. To je sice jedním z horkých témat probíhajícího předvolebního klání, avšak ani případné vítězství jednoznačného zastánce této myšlenky neznamená, že k něčemu podobnému v dohledné době Američané přistoupí.

Na to je lobby farmaceutických firem, lékařů a pojišťoven příliš mocná, navíc po desetiletí opakovaném strašení republikánů o socializaci zdravotnictví zvládne přesvědčit dostatečný počet kongresmanů a senátorů, aby při hlasování zvedli ruku proti všeobecné zdravotní pojistce. Druhá skupina potom tvůrce proklela i s jeho dílem, opět ho vyhlásila za žlučovitého tlusťocha, který si z pomlouvání vlastní země udělal výnosný obchod, a začala hledat nepravdy.

Na paškál si přitom nevzala jednotlivé výpovědi nešťastníků, na to si dal Moore moc dobrý pozor, ale šťourá do segmentu, ve kterém režisér porovnával statistické údaje o zdravotnictví ve Spojených státech a ve světě. Takových statistik existuje celá řada, neboť se o ně pokouší hned několik organizací najednou. Proto nepřekvapí, že jednou se Američané pohybují na 37. místě, jindy jsou na tom o něco lépe.

Stačí ale sáhnout po jiné statistice než té, kterou Moore použil, a hned máme možnost k prohlášení, že filmař zase lže. Spory nakonec vedly k tomu, že Moore na svých webových stránkách uveřejnil detailní devítistránkovou odpověď na všechny rozhovory, ve kterých byly jeho údaje napadeny. Je nutno přiznat, že při přípravě filmu hledal se svými spolupracovníky skutečně důkladně, neboť důkazy potvrzující jeho údaje najdeme v některých případech ukryté v téměř 20 let starých časopisech či vládních dokumentech.

Lepší péče

Sicko nelze v žádném případě považovat za vyvážený dokument o americkém zdravotnictví, na to se jedná o příliš jednostranný pohled. Moore se ale pokusil o něco jiného – poukázat na to, že v příliš mnoha oblastech tento systém nefunguje ani zdaleka tak, jak by měl. Ve svých předchozích opusech, ať se jednalo o válečnou hysterii kolem irácké války v dokumentu Fahrenheit 9/11 nebo o pohled na chorobnou potřebu Američanů vlastnit střelné zbraně v Bowling for Colombine, nastavoval Moore americké společnosti zrcadlo jakoby retrospektivně.

V dokumentu Sicko sáhl do přítomnosti a pokusil se nastartovat diskusi jak současný stav zlepšit. Jestli k tomu bylo nezbytné občas divákem více či méně nezakrytě manipulovat, budiž mu to odpuštěno. Vytáhnout káru z bláta někdy bez trochy klauniády a za vlasy přitažených scén asi nejde. Proto je Moore občas poněkud didaktický – Američanům po lopatě vysvětluje, že když někde vidí lepší auto, koupí si ho. Když vidí lepší víno, vypijí ho. Tak proč nesáhnout po zdravotní péči pro všechny?

Dr. Václav Větvička, Ph.D.,Zdravotnictví a medicína

Univerzita Louisville, Kentucky, USA

Ohodnoťte tento článek!