Souboj v mlze nevraživosti

„Sto sedmnáct připomínek. A to prosím k zákonům, o nichž se tvrdí, že jsou v podstatě bezproblémové a neměly by vyvolávat zásadnější kontroverze. Je zcela evidentní, že ani prosazení toho, co zbylo z reformy ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, nebude žádná legrace. Ministrovy plány aktuálně rozcupovala Česká lékařská komora. A dlužno podotknout, že její připomínky jsou přinejmenším místy dost zajímavým čtením,“ píše autor komentáře Zdravotnictví a medicína…

Lékařská komora roztrhala Julínkovi zbytek jeho reformy. To by tak moc nevadilo. Jen kdybychom věděli, kdo za co bojuje.

Sto sedmnáct připomínek. A to prosím k zákonům, o nichž se tvrdí, že jsou v podstatě bezproblémové a neměly by vyvolávat zásadnější kontroverze. Je zcela evidentní, že ani prosazení toho, co zbylo z reformy ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, nebude žádná legrace. Ministrovy plány aktuálně rozcupovala Česká lékařská komora. A dlužno podotknout, že její připomínky jsou přinejmenším místy dost zajímavým čtením. Několik připomínek lze bezesporu považovat za dobré postřehy. Možnost přerušení těhotenství nezletilé matky bez jejího souhlasu je skutečně vrcholně problematická věc. Podobně se komoře podařilo najít několik nepříliš jasných formulací, jejichž vyjasnění nepochybně přispěje k lepší funkčnosti zákonů. Jenže to bohužel ohledně připomínek není všechno.

Nepřehledný boj o pozice

Řada výhrad, které ČLK k Julínkovým zákonům má, se v zásadě týká urputného boje o moc. To samo o sobě není nic špatného. Profesní sdružení jako samoregulační orgán a státní správa jako orgán regulační by si samozřejmě měly neustále vyjasňovat své pozice, případně se o ně přít. Problém je, že tento boj by měl být jasný a čitelný, vedený s přehlednou argumentací a vyjasněnými výchozími pozicemi. Tento důležitý atribut ale v tomto českém případě sporu ČLK s ministerstvem zdravotnictví chybí.

České neštěstí spočívá v tom, že mezi komorou a ministerstvem panuje tu více, tu méně otevřená válka. Navíc je tato válka často vedena politickými zbraněmi z jakýchsi pravolevých zákopů, které by měly příslušet úplně jiným druhům boje. A právě z této výchozí situace v podstatě nemůže vzejít transparentní střet o úlohu státní správy a profesní samosprávy. Z mnoha připomínek ČLK k zákonu totiž velmi často není jasné, zda jsou skutečně vedeny snahou vylepšit zákon a zda snaha posílit pravomoc komory má ještě profesní, nebo už politickou motivaci.

Podobně to platí i obráceně. Jestliže ministerstvo v některých bodech navrhuje omezit pravomoci komory, případně je rozdělit mezi více subjektů, nelze s jistotou tvrdit, zda je taková snaha vedena touhou po větší efektivitě systému, nebo odporem, který ministr vůči ČLK s jejím současným vedením cítí.

Zaměstnanci a kolegové

Jestliže se komora dožaduje účasti na určování standardů péče, lze to v principu považovat za konstruktivní připomínku. Profesní sdružení, navíc v tak sofistikované oblasti, jakou zdravotnictví bezesporu je, by mělo mít v otázkách, které s profesí takto úzce souvisejí, jistě své slovo. Naproti tomu třeba u institutu stížností pacientů na práci lékařů už to zdaleka tak jasné není. Komora o svou pravomoc vyřizovat stížnosti nepřijde, ovšem pacientům se rozšíří možnosti z hlediska toho, kam chtějí svou stížnost adresovat. Konkrétně by to mělo vypadat tak, že stížnost na práci lékaře by mělo vyřizovat zdravotnické zařízení, v němž lékař působí. To je samozřejmě diskutabilní záležitost, protože zdravotnické zařízení nebude příliš motivováno k tomu trestat vlastní lékaře.

Na druhé straně to není velký posun oproti současnému stavu, kdy stížnosti řeší komora, kde zase (soudě podle statistik) při jejich vyřizování mnohdy panuje profesní kolegialita. Jestliže skoro 8500 stížností, které na komoru dorazily v letech 2000 až 2006, skončilo třemi vyloučeními z ČLK, jedenácti podmínkami, 79 pokutami a 98 důtkami, je to přinejmenším zvláštní. Že by pacienti skutečně byli tak chronickými potížisty a notorickými stěžovateli?

Ať je to, jak chce, debata mezi komorou a ministerstvem je zahalena mlhou osobních animozit, která nepříjemně komplikuje její čtení. Kromě toho z této atmosféry jasně vyplývá, že kolem tří „bezproblémových“ Julínkových zákonů bude ještě problémů habaděj.

Martin Čaban

Ohodnoťte tento článek!