Spadl praporek

chřipka, virus

My jsme to dokázali! Česko se vyrovnalo s pandemií prasečí chřipky. Dokázali jsme to zejména zásluhou ministerstva zdravotnictví, jehož dvě hlavy, Tomáše Julínka a Danu Juráskovou, stejně jako krk, který s nimi hýbe, donedávna prvního náměstka Marka Šnajdra, by nemělo minout státní vyznamenání. Nějaký ten plíšek by si asi zasloužil i hlavní hygienik Michael Vít.

Vládní účty za tu akci nejsou přitom veselé. 356 miliónů to stálo a výsledek je ten, že sklady jsou narvané vakcínami a antivirotiky nanic.

Po bitvě každý generálem, můžete namítnout. Ale mohu vám odpřisáhnout, že všichni doktoři a všechny zdravotní sestry, s nimiž jsem se setkal za tu dobu, co pandemie řádila, mluvili o humbuku.

Snadno se dá také doložit, jak reagoval nynější středočeský hejtman a exministr zdravotnictví David Rath na Vítovu kritiku, že dřívější vlády podcenily nebezpečí pandemií, když podobně hrozila chřipka ptačí: „Já jsem k tomu byl jako lékař rezervovaný. Přišlo mi to jako mediální bublina vytvořená na zakázku výrobců antivirotik, která tehdy nikdo nekupoval. Této bublině jsme nechtěli podlehnout.“ To řekl Rath loni v červenci.

Takže ono možná nejde jen o předběžnou opatrnost, ale též o to, kdo má jaký vztah k výrobcům léčiv. Přinejmenším od ledna přece víme, že celá ta prasečí chřipka byla jen podfuk, na němž prý kupříkladu britský vládní poradce Roy Anderson vytřískal 116 tisíc liber. Kdo co vytřískal u nás, musel bych hádat, a to nechci.

Nicméně otázka odpovědnosti je na stole a odpovědnost je teď zrovna in a trendy. Vyjednavači rodící se koalice dokonce připravují návrh zákona (hájí ho i špičkový právník ODS Marek Benda), podle něhož by se zvýšila hmotná odpovědnost státních zaměstnanců, členů samospráv i politiků v případech, kdy svým jednáním způsobí škodu.

To samozřejmě bez ohledu na úmysl, byť třeba ten nejlepší.

Tohle mi přijde přehnané, ale jedno je jisté. Kdo v normálním životě udělá chybu, zaplatí.

Příklad: šachista Vlastimil Hort hrál kdysi s exmistrem světa Borisem Spasským a měl ho na lopatě. Stačil jediný tah, který viděl každý divák v sále, Hort samozřejmě taky, avšak postižen záchvatem předběžné opatrnosti pečlivě zkoumal, jestli náhodou něco nepřehlédl. A mezitím mu na hodinách spadl praporek. Místo životního úspěchu prohra, to se holt stává, podobných případů jsou přece tisíce.

Takže jaképak sankce, stačí prostinké konstatování, že někomu spadl praporek a prohrál. A nemá smysl namítat, co by, kdyby. Kdyby ta prasečí panika byla opravdová a oni těch léků koupili málo, spadl by jim taky. Jistě, tak to přece v životě chodí. Ostatně nebýt významným politikem nebo vysokým státním úředníkem přece není žádný trest.

Ohodnoťte tento článek!