Stačí přesměrovat finanční toky

21. 12. 2010 8:25
přidejte názor
Autor: Redakce
Vážení, jsem jedním z mnoha, který pro budoucnost českého zdravotnictví podpořil akci "Děkujeme, odcházíme". Dovolte mi prosím ve stupňujícím se napětí na úvod jednu poznámku, kterou považuji za velmi důležitou: lékaři jsou opakovaně napadáni, že vyvíjejí nepřiměřený ("militantní") nátlak na ministerstvo zdravotnictví s cílem destabilizovat situaci v zemi a obohatit se na úkor druhých, a to v době ekonomické krize a krácení státního rozpočtu.


Mám však osobně silný dojem, že v mediální kampani zatím stále nezřetelně zaznívá zásadní aspekt celého problému, a to, že ve zdravotnictví je (zatím) peněz relativní dostatek: pouze stačí přesměrovat finanční toky vedoucí ke zprostředkovatelům, úředníkům a mocenským skupinám zpět k poskytovatelům zdravotní péče. Požadavky na navýšení dotací ze státního rozpočtu tak, jak nám jsou podsouvány, nejsou pravdivé.

Zdravotníci nepotřebují ukrojit větší díl ze společného rozpočtu na úkor druhých, pouze požadují nápravu poměrů tak, aby se peníze ze zdravotnictví neztrácely v netransparentních zakázkách, předražených výběrových řízeních, korupci či řekněme „nadstandardně“ hodnocených aktivitách z peněz zdravotního pojištění (viz např. půlmiliónové platy tvůrců systému elektronických zdravotních knížek IZIP, který má do přívlastku „fungující“ ještě hodně daleko, a to i přesto, že nás všechny stál již více než miliardu korun).

Bohužel stále žijeme v systému, kdy cena jedné lahvičky léčiva může výrazně převýšit cenu práce celého týmu odborníků na operačním sále u několikahodinové operace; v systému, kdy rozdílná zdravotnická zařízení inkasují za stejnou zdravotní péči výrazně rozdílné platby.

Ceny léčiv a zdravotnické techniky jsou u nás dlouhodobě nad průměrem vyspělých evropských států. O ceně práce (jak lékařů, tak i ostatního zdravotnického personálu) to však neplatí. A to je potřeba změnit.

Situaci, kdy pracovníky lékařské záchranné služby Karlovarského kraje média téměř kriminalizovala za plat ve výši 100 tisíc korun měsíčně, považuji za neúnosnou. Zkuste si párkrát po nepřetržité celovíkendové směně ošetřovat v mrazu nebo dešti účastníky vážné dopravní nehody.

Přepočteme-li váš stávající úvazek ve výši 2,2 (mj. porušující zákoník práce, nicméně alespoň zajišťující kontinuitu neodkladné lékařské péče) na úvazek 1,0, vyjde vám nějakých 260 korun hrubého na hodinu, za což vám auto z vaší autonehody žádný značkový servis neopraví (obzvláště ne ve dvě hodiny ráno).

Považujeme výměnu zprohýbaných blatníků auta stále za náročnější a důležitější práci ve srovnání se zajištěním základních životních funkcí oběti této nehody?

Akce „Děkujeme, odcházíme“ nemá za cíl nechat zhroutit české zdravotnictví. Chce pouze napravit závažné chyby systému, které se v něm vyskytují už od poloviny devadesátých let. Pro zásadní řešení je však nutno mít především politickou vůli a odvahu pojmenovat věci pravými jmény.

Nesčetněkrát skloňovaný pojem „reforma zdravotnictví“ zůstává i po patnácti letech pouze pojmem. A odkladů o další měsíce nebo roky jsme zažili již mnoho.

Pokud se akci „Děkujeme, odcházíme“ podaří prosadit systémové změny, budou z nich profitovat více než zdravotníci samotní pacienti. Pokud se nám ale o jejich nutnosti nepodaří přesvědčit veřejnost, můžeme být snadno vmanipulováni do pozice těch, kteří porušují Hippokratovu přísahu a dělají si z nemocných od 1.března rukojmí.

Troufám si říci, že tak trochu vím, o čem píšu. Pracoval jsem tři roky v zahraničí, kde si práce zdravotníků váží prostě více, a to se pozná nejen na výplatní pásce. Přesto jsem se dobrovolně vrátil zpět do českého zdravotnictví, které si překvapivě stále udržuje celkově dobrou úroveň, srovnatelnou se svými lépe dotovanými západními sousedy.

Mohu-li nyní s odstupem zhodnotit příčinu této „diskrepance“, tak ji vidím především v nadstandardní obětavosti a flexibilitě českých zdravotníků, kteří poddimenzovanému systému stále udržují šanci na přežití. Tato nerovnováha však nemůže trvat věčně.

Proto pevně doufám, že akce „Děkujeme, odcházíme“ bude nakonec pro zdravotníky i nemocné rozhodujícím impulzem k pozitivní proměně celého systému.

Prof. MUDr. Jan Žižka, Ph.D., Radiologická klinika LF a FN Hradec Králové

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?