Tradice nepomáhá. Stres v nejstarší nemocnici

operační sál, rušení nemocnic,nemocnice

Myslím, že by pacienti při nástupu do nemocnice měli vedle sporného podpisu informovaného souhlasu s léčbou podepsat též informovaný souhlas s prostorami, v nichž se léčba bude odehrávat. K uzdravení pacienta rozhodně nepřispívá zastaralé deprimující nemocniční prostředí, navíc ztěžující též zdravotníkům jejich odpovědnou práci.

Konkrétně mám na mysli ženské chirurgické oddělení naší městské nemocnice, jehož se ještě započatá rekonstrukce zdravotnického areálu nedotkla a kde jsem v polovině ledna podstoupila břišní operaci.

Smrt obrozence

Ze stresujících pocitů mne nevysvobodila ani úcta k faktům, že se nacházím v nejstarší a více než 260 let souvisle fungující městské nemocnici na Moravě a druhé nejstarší v Česku a že v ní zemřel český obrozenecký jazykovědec Josef Dobrovský.

Službě nemocným, jíž je zasvěcený hospitálský řád svatého Jana z Boha, zakladatele řádu milosrdných bratří, se v této části nemocnice moc nedaří. Pacientům rozhodně nesvědčí nedostatek soukromí, obtížně větratelné pokoje, lůžka přístupná pouze z jedné strany, obuv, v níž jste do nemocnice přišli, zasunutá pod rozviklanými nočními stolky s těžko vysunovatelnými zásuvkami (což je při operační ráně na břichu problém), chybějící lampičky i hrazdy nad lůžky, dosluhující tonometry, koupelna se zchátralými sprchami, starou sanitární technikou a jednou fungující slabou žárovkou v drátěném koši vysoko pod stropem.
V takové situaci vás spíše než chuť k uzdravování napadne verš Jaroslava Seiferta z doby jeho nemoci „život je někdy až mrazivě holý“.

O to víc mne však ohromila dobrá práce všech zdravotníků, sloužících v uvedených podmínkách na tomto oddělení, jehož přednostou je primář František Horálek. Stejně jako v učitelském povolání i zde lze hovořit o poslání a jistém idealismu, bez nichž se tyto profese nedají dělat.

Jen při krátkodobém setkání se zdravotnickými praktikanty z Církevní střední zdravotnické školy v Grohově ulici jsem se z rozhovoru s nimi dozvěděla, že ač žáci již druhého ročníku, nevědí, co budou v budoucnu dělat, jestli vůbec u zdravotnictví zůstanou. Přiznávám, že jsem od studentů vychovávaných k plnohodnotné službě trpícímu člověku očekávala trochu jinou odpověď.

Polní podmínky

Možná je také zastrašily polní podmínky na uvedeném oddělení a změní názor, až budou působit na pracovišti jedenadvacátého století.

Zajisté jsem si všimla, že se v nemocnici budují standardní pokoje v lepší kvalitě a že započatá rekonstrukce vypadá dobře, jenže pacienta v dané chvíli zajímá jeho situace a přeje si, aby dobrý operační výkon lékaře byl též završený rekonvalescencí v odpovídajícím prostředí.

Ohodnoťte tento článek!