Úspory? Hledejme je tam, kde skutečně jsou!

léky

V posledních týdnech a dnech slyšíme opakovaně od představitelů České lékařské komory (ČLK), že potřebné 3 mld. korun na zvýšení platů lékařů v nemocnicích je možné nalézt v úsporách v rámci lékové politice.

Mj. před vánočními svátky se takto vyjádřil v Událostech, komentářích na ČT 24 farmakoekonom ČLK ing. Graf. V ÚT 27. 12. ve stejném pořadu sám prezident ČLK MUDr. Kubek uvedl: „Navrhujeme ministrovi zdravotnictví udělat pořádek v lékové politice, donutit SÚKL, aby provedl revize cen a úhrad léků. Díky tomu, že SÚKL porušuje zákon, se utratilo zbytečně 10 miliard korun, částečně ze zdravotního pojištění, částečně na doplatcích pacientů“.

Je mojí povinností, jako předsedy Grémia majitelů lékáren vyjádření kolegů z ČLK doplnit a upřesnit. Ing. Graf ve svém zmíněném televizním vystoupení přiznal, že uvedenou částku lékařská komora pouze odhaduje. Navíc neuvedl, z kterých dat při svých výpočtech vycházel. Proti takto zavádějícím údajům i jejich kontextu se musím důrazně ohradit. Vždy, když se má začít šetřit ve zdravotnictví, uvedou se jako první možné úspory v lékové politice. Ano, v lékové politice se již šetřit začalo. Od roku 2008 se zcela zásadně změnil systém stanovení ceny léků a výše jejich úhrady v naší zemi. Dnes máme zcela jasné, průhledné, právně přezkoumatelné a veřejnosti kontrolovatelné rozhodnutí o ceně léků a také rozhodnutí o ceně, kterou budou platit zdravotní pojišťovny svým pojištěncům za léky.

My lékárníci v lékárnách při výdeji léků pacientům poskytujeme základní lékárenskou zdravotní péči. Tato péče je provozovatelem zdravotnického zařízení (lékárny) placena převážně z peněz zdravotních pojišťoven za předepsané léky. Pokud se tedy hovoří o hledání úspor ve výdajích za léky, pak je nutné zdůraznit, že k velkým úsporám v lékové politice došlo již v minulých třech letech. Provozovatelé a lékárníci to pocítili v hospodaření veřejných lékáren, které už řadu let vykazují jednoznačně a prokazatelně pokles hospodářského výsledku! Pokud by mělo dojít k dalším tzv. úsporám v oblasti léků, které dnes navrhují představitelé ČLK, aby získali peníze na platy lékařů v nemocnicích, veřejné lékárny už vzniklý tlak ekonomicky nevydrží. Provozovatelé veřejných lékáren už prostě nemají prostor rezerv, do kterého by mohli ustupovat. Konečným důsledkem nemůže být nic jiného, než zřetelné omezení dostupnosti a kvality poskytované zdravotní lékárenské péče pro pacienty v celé naší zemi.

Samozřejmě, že v oblasti lékové politiky je možné a dokonce žádoucí provést další změny. Na takové, které by směřovaly ke zjednodušení a větší přehlednosti čeká mj. systém cenotvorby léků. Stejně tak by měla skončit provázanost regulačního poplatku s cenou léků a měl by být zaveden regulační, přesněji řečeno, dispenzační poplatek za výdej celého receptu. Jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, jsou pacienti v Česku na tento systém již připraveni. Jak potvrzují zkušenosti z těch zemí EU, kde se provedla systémová reforma zdravotnictví, bylo zavedení tohoto administrativně – dispenzačního poplatku za výdej léků na recept v lékárnách přijato laickou i odbornou veřejností pozitivně. Pacienti v Německu a dalších zemích pochopili, že tudy vede cesta k odpovídající a kvalitní lékárenské péči a mj. k takovému informačnímu komfortu, který v lékárnách očekávají.

Jak uvádí studie zpracovaná ve francouzských lékárnách, při jasně stanovených podmínkách poplatku za výdej receptu se výrazně zvýšila spolupráce pacientů při léčbě a došlo ke snížení doby jejich nemocnosti či pracovní neschopnosti. Zavedení jednotného administrativně – dispenzačního poplatku v lékárnách uvítali v těchto zemích i lékaři, kteří získali větší přehled o cenách a doplatcích na léky a využili reformní změny v dalších odborných konzultacích s lékárníky nad onemocněním konkrétních pacientů. V neposlední řadě bylo zavedení tzv. dispenzačního poplatku za výdej receptu v lékárnách výhodné také pro zdravotní pojišťovny. Celý systém lékové politiky se pro ně stal přehlednější, cenově stabilnější a v oblasti předpokládaných nákladů za celou léčbu pacienta předvídatelnější.

Reforma zdravotnictví nemůže být jen o platech jedné skupiny – nemocničních lékařů a o hledání úspor jen v jedné oblasti celého zdravotnictví – ve výdajích za léky. Za velmi důležitý krok v další etapě reformy zdravotnictví považuji důslednou elektronizaci celého zdravotnictví včetně lékařských ambulancí. Do tohoto procesu by se měli aktivně zapojit i sami lékaři. Vedl by totiž k zefektivnění hospodaření nejen v oblasti léků, kde byl již jednotný informační systém o spotřebách léků dokončen. V případě, že by české zdravotnictví bylo propojeno jednotným elektronickým systémem přenosu informací, nemohla by se už opakovat současná situace, kdy kolegové Graf a Kubek poskytují veřejnosti nepravdivé a zavádějící informace o miliardách korun, zbytečně vynakládaných za léky. Možná, že by dokonce museli začít hledat úspory v neprůhledném hospodaření nemocnic při nákupech diagnostických přístrojů či veřejně nekontrolovatelných stavebních zakázkách.

Ohodnoťte tento článek!