Ústavní stížnost na úhradovou vyhlášku

39 senátorů, z toho 22 sociálních demokratů se koncem března podepsalo pod stížnost k Ústavnímu soudu na zrušení zdravotnické úhradové vyhlášky, která je podle nich, ale i podle České lékařské komory nepředvídatelná.

Ministerstvo zdravotnictví namítá, že obecná ekonomická situace se ale musí promítnout také do úhrad zdravotní péče, jakmile se stav hospodářství zlepší, budou úhrad ve vyhlášce opět jako v minulosti růst. Komentuje Petr Holub:

Posílat stížnosti k Ústavnímu soudu se stalo národním sportem a není divu, že soudci mají plné ruce práce jenom s vymýšlením důvodů, jak jednotlivá podání odmítnout. Vzhledem k tomu, že jde o jejich vlastní zájem, ta v tom prokazují značnou vynalézavost.

Druhou možností je nechat stížnost ležet do té doby, než ztratí na aktuálnosti. Bylo by škoda, kdyby stejný osud potkal senátorkou ústavní stížnost na úhradovou vyhlášku pro rok 2013, kterou vydal ministr zdravotnictví Leoš Heger. Upozorňuje totiž na hlavní nešvary tuzemského systému financování zdravotnictví.

Stížnosti nemůže rozumět laik a nemohou se v ní orientovat ani mnozí odborníci, i když stav zdravotnických financí pokud možno zjednodušuje. Už jenom takové zjištění ukazuje, že něco opravdu není v pořádku. Právníci Asociace nemocnic a Lékařské komory připomínají, že neprůhlednost je tradiční, letos se ovšem významně zvětšila.

Například nemocnice potřebuje vypočíst desítky vzorců s desítkami proměnnými, aby zjistila, kolik jí vlastně pojišťovny vyplatí. Navíc tradičně platí pravidlo, že každá pojišťovna hradí nemocnicím výkony podle různé základní sazby, a tak některý ústav dostane například za stejný výkon dvojnásobnou částku oproti druhému.

Kdyby nakonec ekonomové nemocnic složitému systému vzorců rozuměli, pak není jisté, jestli jim pojišťovny požadovanou částku skutečně zaplatí. Pojišťovny totiž mají určitou volnost a po roce nemocnicím vyúčtují takové částky, aby se nakonec nedostaly do velkých dluhů. Zdravotníkům nezbývá než věřit.

Nemocnice mají jedno jisté, a to jsou zálohy, které dostávají každý měsíc. Tentokrát je však zálohy uklidnit nemohly, protože 100 nemocnic asociace dostalo v průměru o 5 % méně peněz než počátkem minulého roku. Při 2% inflaci to je reálný pokles o 7 %.

Ze statistiky je zřejmé, že pokles má na svědomí státní VZP, zatímco ostatní pojišťovny drží platby na nominální úrovni minulého roku. Není ovšem jasné, kolik dostávají velké nemocnice. Třeba jsou na tom hůře, ale třeba jim naopak VZP přeje.

Zdravotníci ve své ústavní stížnosti tedy upozorňují navíc než pouze na neprůhlednou úhradovou vyhlášku a nejisté financování. Není vyloučeno, že zdravotnictví opravdu tvrdě škrt a nejasné finanční předpisy mají tento fakt opravdu zakrývat. Nasvědčuje tomu nakonec loňská bilance pojišťoven. 10 miliardový deficit, který se v systému zdravotního pojištění vytvořil před 4 lety, se stále nedaří zlikvidovat. Loni byl cca na 8 miliardách, i když pojišťovny dostaly mimořádnou 5 miliardovou dotaci.

Reálný schodek zdravotnického systému tedy překročil 5 %. 5% škrty by tedy měly věcný důvod. Jen není jisté, jestli by s ním veřejnost souhlasila a proto se k tomu představitelé vlády nehlásí. Senátoři chtějí, aby Ústavní soud úhradovou vyhlášku zrušil. Mimořádným úspěchem by ovšem bylo už to, kdyby se podařilo objasnit, jak se vlastně čtvrt miliardy zdravotnických financí každý rok rozděluje.

Ohodnoťte tento článek!