V protonové válce musí rozum počkat

Nemravný ještě neznamená neplatný. Spor VZP s protonovým centrem se potáhne. Nezbývá než se ho pokusit chápat.

Je dost ostudné, když dvě strany, které se nakonec z podstaty stejně musejí dohodnout, ženou svůj spor až do krajnosti. Beze zbytku to platí o spektáklu, který předvádějí Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) a pražské protonové centrum (PTC).

Ale nedá se zřejmě nic dělat, vlastně to z jistého úhlu pohledu lze chápat. Nakonec budeme donuceni dokoukat tuto frašku až do konce, na němž s pravděpodobností hraničící s jistotou bude dohoda, která oběma subjektům umožní spolupráci.

Kapacity ležící ladem

Nyní se nicméně nacházíme ve fázi vzájemných útoků a žalob. A po počátečních legracích kolem ochrany dobrého jména skutečně přituhuje. Začala arbitráž, v níž PTC žádá po VZP 15 miliard, přičemž se opírá o 7 let starou smlouvu o smlouvě budoucí. A do věci se vložila i poslední dobou dost oblíbená protikorupční policie, jež pro změnu v souvislosti s toutéž smlouvou začala roznášet obvinění.

Jedním z obviněných by přitom dle neoficiálních informací měl být Antonín Pečenka, jehož podpis spolu s kulatým razítkem ministerstva zdravotnictví sporný dokument zdobí. Že je smlouva nestandardní, je zcela zjevné, zdaleka to ovšem neznamená, že je neplatná. Jak arbitráž, která by měla pokračovat v lednu, tak trestní řízení kolem vzniku smlouvy nabídnou jistě zajímavou právní řež, během níž budou kapacity PTC dál prakticky ležet ladem.

Pragmatický postoj

Jakkoli je nemravné lpět na smlouvě, která na hony zapáchá minimálně střetem zájmů, postoj PTC je z čistě pragmatického hlediska pochopitelný. Ono když jde o patnáctiletý příslib miliardy ročně na straně jedné a záchranu čtyřmiliardové investice na straně druhé, musejí se měřítka mravnosti poněkud přizpůsobit.
Dokud PTC nebude mít od nejposlednější instance potvrzeno, že Pečenkova smlouva je nejen z mravního, ale také z právního hlediska jen cár papíru, bude bojovat a na žádnou seberozumnější dohodu s VZP nejspíš nepřistoupí.

Žádná případná dohoda se totiž nemůže podmínkám Pečenkovy smlouvy ani přiblížit – osminu veškerých peněz na radioterapeutickou onkologickou léčbu pražskému centru už nikdy nikdo soudný nenabídne. Poslední návrh VZP, jímž pojišťovna chtěla spor urovnat, měl hodnotu zhruba desetinovou.
Ze stejného důvodu PTC nezveřejní jedinou svou smlouvu s jinými hráči, ať už jde o Vojenskou zdravotní pojišťovnu (VOZP) nebo zahraniční instituce.

Jedině tak se centru podaří udržet dojem, že peníze, které chce po VZP, jsou vlastně standardní tržní cenou protonové léčby. Že se v Mnichově léčí levněji, to lze ještě svést na technologické nuance, jimž málokdo porozumí. Pokud by ovšem VOZP, čistě hypoteticky, platila za léčbu svého klienta třeba polovinu oproti spornému závazku VZP, hájilo by se to mnohem složitěji.

Až se vyčerpají právníci…

Je smutné, že zatímco medicínsky a technologicky se PTC snaží vcelku věrohodně tvářit jako předvoj, pokud jde o trendy v transparentnosti zdravotnictví a jeho financování, velí plnou parou vzad. Smlouvu s VOZP podle informací z médií neviděli ani všichni členové správní rady pojišťovny.

Politické strany, které se nyní snaží slepit vládní koalici, měly ve svých programech i příslib zveřejnění všech smluv pojišťoven se zdravotnickými zařízeními, což vnese do právní hry nový zajímavý element. Spor VZP a PTC to však nevyřeší. Ten vyřeší jedině rozum. A ten zas přijde na řadu, až se vyčerpají právníci.

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!