Vzorné zdravotnictví

zdravotnictví, medicína

Před rokem chválil Paul Krugman Evropu, že se její daňová zátěž pohybuje mezi 36 až 44 procenty, zatímco v USA činí jen 28 procent. „Zdravotní péče je však (v Evropě) všeobecná,“ dodal ekonom vítězoslavně.

Krátce předtím pocítil britský list Daily Mail zahanbení nad zprávou OECD, z níž vyplynulo, že Británie „v mezinárodním srovnání kvality zdravotnictví dlí na stejné příčce spolu s Českou republikou a Polskem“. Deník vysvětlil, že zmíněné „postkomunistické země utrácejí pouze zlomek miliard, které plynou do britského Národního zdravotního systému“.

Co by řekli páni redaktoři s Paulem Krugmanem jako pozorovatelé střetu mezi našimi vzbouřenými lékaři a „zaseklou“ vládou?

Nejpozději při včerejší vládní tiskovce Petra Nečase by je muselo napadnout, že příčinou toho konfliktu je právě tohle: západní úrovně českého zdravotnictví za zlomek běžné ceny dosahují naši lékaři intenzívní nezaplacenou prací prostřednictvím nezákonných přesčasů a pracovního nepráva.

Na úkor svého lidského i profesionálního uspokojení. A s rizikem fatální chyby z vyčerpání a demotivace. Ministr zdravotnictví Leoš Heger slíbil, že se poradí s premiérem, že na vládě projedná nějaké peníze na příští tři roky.

Na včerejší tiskové konferenci po jednání vlády však chyběl. A od premiéra se veřejnost o svébytné stávce čtyř tisíc lékařů z Děkujeme, odcházíme dozvěděla hlavně toto: nelze přijmout situaci, v níž by „stát a veřejné rozpočty měly být vydírány cestou vyhrožování malým dětem a sotva narozeným kojencům“.

Ale to je přece definice terorismu, nikoli státnicky zodpovědná ohláška „intenzívního jednání“ (Nečas). S teroristy se nevyjednává, nýbrž bojuje. A březnové odcházení se blíží. Není divu, že koaliční „ká devítka“ se hned poté svolala k neformálnímu jednání na obědě v pražském hotelu Mandarin, na němž prý ministr Heger dostal mandát – tak to sám řekl – „dál s těmi lékaři jednat“. Převratné! A do pátečního rána má připravit návrh. Co dělal dosud?

Jestliže ne novináře z Daily Mail, pak určitě Paula Krugmana muselo by v této chvíli napadnout, že vláda možná špatné vyústění sporu vůbec za špatné nepovažuje.

Když včera VZP vystřelila nápad, že lze ušetřit prostředky zrušením deseti tisíc lůžek akutní péče, premiér se ani neptal na podrobné analytické podklady. Rovnou takové a podobné optimalizaci zdravotnictví veřejně přitakal.

A šéf zdravotního výboru Marek Šnajdr – kdysi pravá ruka Tomáše Julínka – se na dotaz ČT 24 rozhovořil o příležitosti k realizaci „nepopulárních opatření“. Je zde opravdu zcela nevhodné známé rčení, že „příležitost dělá zloděje“?

To se to bude „optimalizovat“, až odejdou čtyři tisíce lékařů – někteří do ciziny za tři tisíce eur měsíčně (bez atestace), anebo za 20 tisíc eur (špičkoví specialisté).

Krugman to zná. Například z New Orleansu, kde po úderu hurikánu Katrina zkoušeli všechny myslitelné formy privatizace veřejných služeb. Tím spíš by už doma neměl – po globálním hurikánu Velké recese – dávat tu naši Evropu za vzor.

Ohodnoťte tento článek!