Z nemocnic bude levné zboží

nemocnice, značka

Posledním, řekněme zoufalým výkřikem, jak konečně upozornit na to, že chronické onemocnění českého zdravotnictví spěje po dvaceti letech do terminální fáze, byla akce Děkujeme, odcházíme. I tady ale trvalo dalších deset měsíců, než si jí vláda všimla.

Nebudu polemizovat, zda je dobrá, či špatná, nebo zda je vedena vkusně, či nevkusně. Konstatuji pouze jediné: je historicky první akcí, která donutila českou vládu k tomu, aby se reformou zdravotnictví začala zabývat opravdu vážně. Samo o sobě je to nemalý úspěch.

Za posledních dvacet let jsme totiž slyšeli politiky zaníceně hovořit (obzvláště před volbami) nejméně o pěti zdravotních reformách. Všechny byly nezbytné, a přesto se žádná z nich nikdy nerealizovala – vždy totiž chyběla politická vůle. A ani u té poslední, právě předkládané dosud nemáme garance, že s bující korupcí radikálně skoncuje.

"Když chtějí, ať si jdou"

Pokud se do 1. března vláda s lékaři nedohodne, vypukne největší krize českého zdravotnictví. Na tom se shoduje většina občanů i politiků. Jen pár týdnů staré sliby ministra, primátora hlavního města, ředitele VZP a mnoha dalších, že akutní péče bude plně zachována a my se pouze vrátíme zpět do roku 2000, už z jejich úst slyšet nejsou.

Existuje však skupina politiků, kteří svůj vyhraněný názor v průběhu celého konfliktu nezměnili ani o píď. Z úst pánů Šnajdra, Šťastného i Klause jsme opakovaně slyšeli, že jakékoliv kompromisy a vyjednávání s lékaři jsou zcela nepřípustné. Namísto vyjednávání trvale znělo: „Jestli chtějí odejít, ať odejdou“, „Ti arogantní jedinci nemají nárok na to, aby vyhráli“ nebo „Náš zdravotní systém je velmi flexibilní a s takovou změnou si poradí během pár týdnů“.

Nabízí se myšlenka, zda jsou tyto postoje pouze historickou ozvěnou obavy z oné nevypočitatelné složky pracující inteligence či zda mají hlubší souvislosti.

Nemocnice na kolenou V kontextu existenčních problémů společnosti Sazka, čekající na investora zachránce, se nabízí analogické i logické vysvětlení: Pokud totiž necháme po 1. březnu desítky okresních a krajských nemocnic v personálních a potažmo finančních troskách, nebudou jejich zřizovatelé schopni zajistit ani základní provoz, ani práci pro zbylý personál, ani (a to především) zdravotní péči pro nemocné.

Celý článek si můžete přečíst na serveu iHNED.cz nebo ZDE.

Autor je profesorem radiologie Lékařské fakulty UK, pracuje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové

Ohodnoťte tento článek!