Zavedení eNeschopenek – ano, či ne?

neschopenka, pracovní neschopnost, nemocenská

Zavedení povinnosti vystavovat doklady o dočasné pracovní neschopnosti (DPN) pouze elektronicky bylo o dva roky odloženo. Jaký názor na povinnost elektronické neschopenky mají ti, kterých se nejvíce týká?

Povinný diktát státní správy nechceme

MUDr. Lubor Kinšt, místopředseda SPL ČR

Bylo to Sdružení praktických lékařů ČR (SPL), které po zkušenostech, kdy zástupce České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) na setkání praktických lékařů v Milovech v roce 2012 nebyl s to předložit konkrétní představu, jak bude proces vystavování DPN realizován zabezpečenou elektronickou cestou, písemně požádalo tento vrcholný úřad státní správy v dubnu 2013 o zaslání aktuálních dat. Odpovědí bylo mlčení.

Až koncem června se v médiích objevilo oficiální upozornění, že Česká správa sociálního zabezpečení trvá na zahájení této elektronické komunikace od 1. 1. 2014. Dovolené a prázdninová pohoda přispěly k tomu, že teprve v září se obě strany setkaly a řešily vzniklou situaci. A objevily se zajímavé věci. ČSSZ (bohužel tak jako i další organizace státní správy) se spokojila s tím, že povinnost je daná zákonem, a to nejenom poskytovatelům zdravotní péče, ale i zaměstnavatelům.

Vůbec tak neřešila technicko-logistickou problematiku (volně interpretuji: můžete se připojit na adrese veřejné sítě internetem, zabezpečení přenášených dat je dostatečné – vždyť jde jen o sdělení rodných čísel a diagnóz (!), ekonomické náklady jdou automaticky k tíží povinným osobám, tedy poskytovatelům a zaměstnavatelům, a my jako organizace státní správy vám garantujeme, že po našich zkušenostech, kdy se pilotního projektu zúčastnilo několik desítek lékařů, bude tento systém pracovat bezchybně a bezpečně i po zapojení několika desítek tisíc poskytovatelů zdravotní péče – nejde totiž jen o lékaře praktické, ale prakticky všech odborností, kteří se stávají ošetřujícími lékaři).

Odklad využijme k jednání

Jde tedy o argumentaci přibližně stejnou a stejně fundovanou jako při spouštění nového registru motorových vozidel či výplaty sociálních dávek. Praktičtí lékaři mají na zavádění elektronické komunikace (tedy nejenom elektronických neschopenek, ale i receptů a zdravotních zpráv) již několik let stále stejné, a to nikoli a priori zamítavé stanovisko: musí jít o zajištěnou, kompatibilní, uživatelsky přátelskou a ekonomicky přijatelnou variantu, která bude oboustranně výhodná.

Tedy rozhodně ne povinný diktát ze strany státní správy, rozhodně ne další zákonem nařízené konání, které se posléze ukáže jako prakticky nerealizovatelné, protože se holt zase objevil nějaký zlatokop, který dobrou myšlenku pohřbil svým prospěchářským konáním. Vždyť takto umřel i IZIP…

Získaný odklad bychom měli využít ke skutečnému jednání, naslouchat jeden druhému, zvažovat relevanci jeho odborných námitek a po vyhodnocení skutečného pilotního projektu s dostatečně reprezentativní účastí respondentů jej realizovat jako jednu z variant, která si za předpokladu splnění výše uvedeného jistě postupem času dobude stejně dominantní postavení, jaké má v současné době zabezpečená elektronická komunikace mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami. A tím se také debaty o tom, kdo má počítač a umí (a kdo sice má, ale neumí), ocitnou tam, kam od počátku patřily.

Na fungující eKomunikaci čekám 20 let

MUDr. Jana Vojtíšková, praktická lékařka

Problém elektronických neschopenek se za dva předchozí roky nad námi vznášel a vůbec nikam se neposunul. Nadšenci (jako lékaři v naší ordinaci) začali elektronickou neschopenku v počítači vyplňovat a záhy zjistili, že si ji mohou leda tak uložit do dekurzu. Jako mnoho dalších elektronických „vizí“ ve zdravotnictví: přínos pro lékaře nulový, práce navíc, opakované investice do funkční techniky (nemalé)…

A výsledek? Sedíte v ordinaci, pracně vyplníte elektronickou neschopenku a pozor (!!!), ještě také vypíšete papírovou, protože pacientovi musíte dát doklad pro zaměstnavatele, jeho doklad atd.

Výklady v mediích o tom, že lékaři nejsou ochotni, se nezakládají na pravdě. Nikdo jiný než my více nevítá jakékoli zjednodušení agendy, která je čím dále více nabubřelá – musí to být ovšem funkční, nesmí lékaře zdržovat od skutečné práce (což se v tomto případě děje…).

A nejen neschopenky. Jakékoli vyplňování papírů pro správu sociálního zabezpečení je horor (formuláře nedáte do tiskárny, takže předtištěné kolonky vyplňujete pracně ručně, případně strojově atd., příkladů je velmi mnoho).

Komplikace mohou být dramatické

Ani nechci otevírat otázku, jak bude systém fungovat – pokud jako registr motorových vozidel, tak Bůh s námi. Obáváme se, že komplikace v případě nefunkčního systému agendy elektronických neschopenek budou pro nás i pro pacienty značně dramatické. Podle průzkumu, který průběžně provádějí obě profesní společnosti všeobecných praktických lékařů, je aktuálně cca 80 % všeobecných praxí vybaveno počítačem.

Rychlé připojení k internetu má cca 60 % lékařů. Ano, drtivá většina z nás praktiků se těší na FUNGUJÍCI elektronickou komunikaci s ČSSZ, ale já na ni například čekám již 20 let. Občas se stane, že nejde internet, nebo vypadne proud…, takže opět dojde na tužku a papír.

Dvouletý odklad by se měl využít zejména na pečlivou přípravu systému a jeho důkladné otestování. Aby tento systém byl funkční a lékaři byli motivováni s ním pracovat, musí šetřit čas a ne tahat peníze na fungování (techniku) z kapes lékařům. Myslím, že to není jen o lékařích – nejsou připraveny ani instituce, stále je nedokonalá legislativa, software je složitý a drahý atd.

Opravdu dojde k úsporám?

MUDr. Luděk Fiala, ambulantní gynekolog a revizní lékař

Pro mne jako ambulantního gynekologa nebude takový problém přejít z klasických neschopenek na tzv. eNeschopenky, a to především proto, že jich v našem oboru tolik nepíšeme. Obvykle jde o ženy s rizikovým těhotenstvím nebo pacientky po zákrocích, které se nedají provádět ambulantně. Navíc jsem osobně příznivcem počítačů v práci i soukromí.

Hovoří se o tom, že zavedení eNeschopenek bude spíše problémem některých, převážně dříve narozených lékařů, a to hlavně praktických, protože ti budou neschopenky vystavovat v největším počtu. Pak je ve hře ještě jedna nikoli nevýznamná záležitost. Řada starších kolegů totiž nemá v ordinaci počítač a často ani internetové připojení.

Někteří kolegové sice počítač mají a používají jej v rámci nějakého medicínského programu, ale PC není připojen k internetu, aby nemohlo dojít k úniku citlivých dat pacientů. V praxi to tedy bude znamenat, že určitá část kolegů si bude muset počítač spolu s internetovým připojením pořídit a naučit se jej používat.

21. století, ale…

Často se mluví o tom, jak výrazné usnadnění všeho zavedení neschopenky přinese. ČSSZ hovoří o úžasné efektivitě při zpracování dat a úspoře pracovníků. Ale není to tak dávno, co se velmi těžkopádně, ba dokonce téměř rigidně rozjížděl jiný systém – registr vozidel – a lidé při této činnosti ztratili spoustu času a nervů.

Před nějakou dobou zase Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR slibovalo efektivitu a úspory, když plánovalo zavedení tzv. sKaret. Což – jak nyní víme – byla neskutečná blamáž, která nevedla ani ke snížení počtu pracovníků, ani k úsporám, ba právě naopak.

Ano, mohli bychom říci, že žijeme v 21. století, kdy se předpokládá, že řada věcí se bude řešit elektronicky. Sám si ale velmi dobře vzpomínám, jak dlouho a jak často čekám na to, až se opraví připojení do některé z bank, abych mohl provést úhradu faktury či zaplatit DPH. Nebo kolikrát jsem řešil problém s datovou schránkou, do které mi byl kvůli technologické chybě opakovaně odepřen přístup.

Papír a tužka se nikdy nepokazí

Jak tedy celá věc patrně dopadne? Předpokládám, že klasicky česky. Po několika letech se dozvíme, že ČSSZ neušetřila na finančních prostředcích, ba ani na pracovnících, protože původní částka musela být z důvodů upgradování systému navýšena a pracovníci, kteří původně měli odejít, byli použiti (s několika nově přijatými) do systému kontroly, kterou bylo třeba urychleně zřídit.

Jaké z toho tedy plyne poučení? Co uděláte, když vám systém neumožní provést úhrady prostřednictvím elektronického bankovnictví? Prostě se zvednete a jdete do banky osobně. A když vám nefunguje internetové připojení nebo přestane pracovat počítač? Neschopenku pacientovi vypíšete ručně, tak jako dřív, protože stará dobrá tužka a blok se nikdy nepokazí. To vám řekne každý schopný „ajťák“.

Lékaři se nedají „opít rohlíkem“

MUDr. Cyril Mucha praktický lékař, člen výboru SVL ČLS JEP zodpovědný za IT, člen pracovní skupiny ČLS pro IT

Problém s eNeschopenkami má několik rovin. Jistě dobrý nápad mírně hatí provedení a hlavně uvedení v praxi. eNeschopenky jsou mj. krásným modelem, jak u nás elektronizace čehokoli probíhá.

Myslím si, že je nutné, aby jasně zaznělo, že lékaři nejsou proti elektronizaci (nejen) zdravotnictví o nic více ani méně než ostatní vrstvy populace. Podsouvat jim, že jsou zaostalí, neumějí zacházet s IT technikou, popřípadě ji vůbec nemají, je velmi nesolidní. Lékaři jsou totiž „jen“ typickou konzervativní skupinou v tom nejlepším slova smyslu.

Nedají se tedy jen tak lehko „opít rohlíkem“, když politici nebo lobbisti větří peníze ukryté v neprůhledných IT zakázkách a vytvoří obludný projekt typu Opencard. Jeho ekvivalentem byl ve zdravotnictví projekt IZIP, který (zejména díky opozici zdravotníků) neprošel. Přestože měl jistě racionální jádro poměr cena/výkon (asi díky „bočním finančním tokům“), byl neskutečný a neufinancovatelný. Poněkud jinde je ovšem projekt ePreskripce, který se postupně rozvíjí, i když i tam je cítit velmi silně závan peněz jdoucích kamsi.

Chtít, nikoli muset

Nyní jsou nejaktuálnější eNeschopenky. Jsou typickou ukázkou toho, jak by elektronizace (nejen zdravotnictví) neměla probíhat. Jistě dobrý projekt je protlačen vyhláškou („lékaři/občane, musíš“), která není oponována odbornými společnostmi. Pilotní fáze téměř neproběhla a hlavně nebyla vyhodnocena. Náklady jsou přeneseny bez jakékoli refundace na lékaře, a přitom paradoxně lékařům vlastně žádnou výhodu nepřinášejí.

Neobstojí ani častý argument, že ostatní podnikatelé také se sociální správou musejí komunikovat elektronicky a problémy jim to nepřináší. Zásadní rozdíl je totiž v tom, že zatímco běžní podnikatelé posílají měsíčně pouze jednoduchý výkaz (většinou to za ně dělá účetní firma), lékaři každodenně vykonávají pro sociální správu posudkovou činnost a na základě toho budou rozhodnutí o pracovní neschopnosti (několik denně) elektronicky zasílat. Dosud za tuto činnost lékaři vlastně nebyli honorováni, nyní by v rámci elektronizace státní správy získali tu výhodu, že by si za ni mohli sami platit.

Náklady na eNeschopenku čítají na každého lékaře (který je již elektronizován a připojen k internetu) několik tisíc korun za rok: nákup modulu k ambulantnímu SW, rozmnožení a každoroční obnovování ePodpisů, tisk formulářů na vlastní tiskárně (přestože se projekt nazývá elektronická neschopenka, musí t. č. každý lékař vytisknout 5 papírů) atd.

Jak tedy dál? Určitě bych nebyl pro zrušení projektu, ale naopak využití dvou let ke skutečné diskusi rovnocenných partnerů o racionalizaci provedení, rozložení nákladů, ale například také o nutnosti jednotlivých rubrik ve formulářích, popřípadě „putování“ dokladů mezi jednotlivými subjekty. Třeba by tak mohl vzniknout první projekt, který by nakonec uživatelé „chtěli“, nikoli „museli“.


Unknown media type: poll
1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!