Zavedení kódu pro zdravotní výkon v odbornosti 902

prof. MUDr. Václav Vojta

Naše společnost již 20 let působí v České republice jako zdravotnické zařízení a výukové pracoviště Vojtovy metody. Na základě zkušeností z praxe s dětskými pacienty, studenty i terapeuty si dovolujeme poukázat na nedostatek kvality v poskytování rehabilitační péče u hybných poruch v dětském věku.

Tato situace nás vedla k navržení samostatného kódu výkonu Vojtovy metody (VM) a Bobathovy metody (BM) pro úhradu zdravotními pojišťovnami. Tento krok by vedl k označení kvalifikovaných dětských fyzioterapeutů, čímž by došlo ke zvýšení kvality poskytované péče.

V Česku existuje výukový program „Aplikace vývojové kineziologie dle Vojty u dětských (dospělých) pacientů“ a výukový program pro Bobathovu metodu jak u dětí, tak i u dospělých. Všechny tyto programy jsou certifikovány MZ ČR, ale v seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami pro úhradu nejsou zohledněny. Důsledkem je nekontrolovatelná aplikace těchto metod.

Řešení této problematiky vidíme v komplexní změně systému úhrady dětské fyzioterapie dle kvalifikace fyzioterapeuta. Zavedení samostatného kódu výkonu pro VM a BM, zejména v dětské rehabilitaci, by zajistilo zvýšení kvality péče v dětské fyzioterapii, a to s minimálními náklady a v relativně krátkém čase.

Současný systém úhrady

Dětská fyzioterapie, a to zejména problematika kojenců a dětí ohrožených hybnou poruchou, je specifickou součástí fyzioterapie. Je třeba zdůraznit, že dětská problematika není v celé své potřebné šíři zahrnuta do „základního“ vzdělání fyzioterapeuta (odborná způsobilost). Vzdělávání fyzioterapeutů v dětské problematice se od schválení zákona č. 96/2004 Sb. intenzivně vyvíjí v rámci celoživotního vzdělávání.

Současný systém úhrady zdravotní péče neodráží nároky na vzdělání fyzioterapeuta v dětské problematice, což s sebou nese mnoho negativních důsledků. Má to vliv především na kvalitu poskytované péče u dětí. V rehabilitaci kojenců a dětí ohrožených hybnou poruchou hraje zásadní roli včasná diagnostika a zahájení cílené terapie.

V ČR jsou v dětské fyzioterapii, konkrétně u kojenců a dětí ohrožených hybnou poruchou, nejčastěji používány dvě metody, Vojtova a Bobathova. V systému úhrady zdravotní péče jsou oba postupy zahrnuty do výkonu 21221 (odbornosti 902), který se nazývá „léčebná tělesná výchova na neurofyziologickém podkladě“. V tomto kódu jsou však zahrnuty i další metody jako například metoda dle Roodové, Brunstroemové, Schrothova, Klappova či Brunkovova metoda, spirální dynamika a podobně.

Zdravotní pojišťovny tento kód proplácejí na základě předložení certifikátu o absolvování jakéhokoli certifikovaného kurzu metody na neurofyziologickém podkladě. To znamená, že nevyžadují specifické vzdělání. Tento fakt můžeme interpretovat tak, že nepřihlíží ke kvalitě poskytnuté terapie. Úhrada ZP dle seznamu zdravotních výkonů rovněž nebere v úvahu náročnost přípravy na výuku, kterou musí fyzioterapeut prodělat, chce-li fyzioterapii hybných poruch u dětí provádět.

Jinými slovy – absolvování certifikovaného kurzu VM nebo BM není v současné době v Česku podmínkou pro úhradu této léčby a tím také pro jejich praktické provádění. To způsobuje, že obě metody nekontrolovatelně provádí množství fyzioterapeutů.

Důsledky aktuálního stavu

Problémy vidíme především v distribuci pacientů, organizaci práce dětského fyzioterapeuta a jeho motivaci k dalšímu vzdělávání. Současný systém nezaručuje distribuci pacientů k terapeutovi s adekvátním vzděláním. Lékař odešle spádově pacienta k fyzioterapeutovi, který dětskou terapii poskytuje. Nemá možnost si vzdělání fyzioterapeuta jednoduše ověřit. Máme sice standardizované specializační vzdělávání, ale chybí systém kontroly – zpětná vazba, zda terapii provádí ten, kdo patřičnou kvalifikaci absolvoval. Kvalifikovaný pracovník není nijak systémově zvýhodněn.

Obě tyto metody patří mezi nejčastěji využívané v rehabilitačních ambulancích v ČR, především u dětí. Pro laika, tedy i pro rodiče, není rozdíl mezi fyzioterapeutem, který absolvoval specializační kurz, a fyzioterapeutem, který jej neabsolvoval. Než zjistí, že jejich terapeut není odborník, často promeškají první rok života dítěte, který je pro pozitivní ovlivnění hybné poruchy klíčový. Dítě se dostane k vyškolenému terapeutovi na základě náhody či doporučení jiných pacientů, na doporučení lékaře výjimečně (lékař odesílá k dostupnému dětskému terapeutovi, o potřebách specifického vzdělání většinou nemá relevantní informace). Po dlouhodobější zkušenosti s terapií u neškoleného fyzioterapeuta z regionu rodič sám aktivně hledá pomoc jinde, pokud se stav dítěte nelepší.

Současný systém tedy nezaručuje, aby následně po diagnostikování hybné poruchy dítě bylo odesláno k fyzioterapeutovi s odpovídající kvalifikací. V důsledku toho je provádění VM i BM často necílené a nepřesné. Léčba pak nemá patřičný efekt a u dětí dochází k promeškání doby, která je z hlediska terapeutického ovlivnění zásadní. To dlouhodobě ovlivní kvalitu života dítěte a celé rodiny. Následná zátěž zdravotního systému jako důsledek celoživotní léčby pacienta je pak zřejmá.

Organizace práce a motivace ke vzdělávání

Motivace k absolvování kurzu na straně fyzioterapeuta (zaměstnance) je většinou velká. Po jeho absolvování by měl následně přizpůsobit svou organizaci práce potřebám dětské terapie, což mu současný systém neumožňuje. Tím je významně omezeno využití nových informací a efekt terapie. Absolvent certifikovaného kurzu těchto metod není v seznamu zdravotních výkonů označen, a tudíž ani zvýhodněn.

Evidence certifikovaných terapeutů, dostupná zdravotním pojišťovnám, by měla umožnit preferenci specificky školených fyzioterapeutů. Na základě tohoto opatření očekáváme zvýšení kvality fyzioterapie dětí, a to zejména kojenců a dětí ohrožených hybnou poruchou.

Navrhujeme: vyčlenění Vojtovy terapie a terapie dle Bobatha z výkonu 21221 (odbornost 902), zavedení samostatných výkonů terapie dle Vojty a dle Bobatha a odlišení výkonu u dětí a u dospělých.

Autorky: Bc. Věra Skaličková – Kováčiková, Mgr. Lenka Pospíšilová

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!