Zbytečná válka s praktiky

*lékař, praktik, tlak, hypertenze

Spor kolem peněz pro praktické lékaře se možná v předvolební době rozhořel více, než musel.

V jeho základu leží racionální požadavek, který lze přijmout, korigovat nebo odmítnout, ale rozhodně není potřeba jej dehonestovat. Tím méně by jej měl dehonestovat ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Přesto měl potřebu označit protest praktických lékařů za „stávku milionářů“ a „absurdní postoj“, kvůli němuž si praktici „berou pacienty za rukojmí“. Co to do ministra, který byl dosud ochoten slíbit komukoli cokoli, vjelo?

Předně je třeba říci, že požadavek praktiků má svou logiku. Němeček od svého nástupu nedělá nic jiného, než že hrne do zdravotnictví peníze po lopatách. A skoro všechny míří do nemocnic. Že se praktici (a ambulantní specialisté a všechny ostatní segmenty) dříve nebo později přihlásí o svůj díl, není nic divného či absurdního. Jestliže se kapitační platba osm let nehnula, kdo se může praktikům divit, že se u ministra, který vyhlásil ve zdravotnictví roky hojnosti, přihlásí?

To samozřejmě samo o sobě hned neznamená, že požadavek na zvýšení kapitace je zcela oprávněný. Praktici nedostávají stejné peníze jako před osmi lety. Podle dat VZP činila průměrná roční platba ordinaci praktického lékaře od této pojišťovny v roce 2010 asi 1,077 milionu korun. V roce 2015 to bylo 1,268 milionu. Pokud tedy data VZP nelžou a pokud ostatní pojišťovny zhruba drží krok s tou největší, příjem
praktických lékařů za pět let stoupl o nějakých 18 %. Pokud by Němeček přišel s tímto argumentem, mohla to být součást diskuse.

Namísto toho ministr vydal prohlášení, v němž zcela nesmyslně porovnával průměrný hrubý příjem ékaře v nemocnici bez přesčasů (38 tisíc korun) a průměrný příjem ordinace praktického lékaře (přes 200 tisíc). Samozřejmě zapomněl uvést, že nemocniční lékař obvykle nemusí ze svého platu zaplatit mzdu (a odvody) sestře, nájem, energie, nákup nových přístrojů a kompletního vybavení ordinace. Nemluvě o takových vymoženostech, jako je dovolená – ta skutečná, nikoli volno, během něhož uniká lékaři-podnikateli zisk. Porovnávat plat zaměstnance a tržby zdravotnického zařízení lze snad v hloupých internetových a hospodských diskusích, ale ministr by se takových podpásových útoků rozhodně dopouštět neměl.

Populismus před volbami

Jistě by bylo možné hovořit o postavení a důležitosti primární péče. Ale to by Němečkovi moc do karet nehrálo, bývá zvykem, že vlády na postavení primární péče v systému zdravotnictví přísahají. Dalo by se mluvit o tom, že prosté zvýšení kapitace není na dnešní dobu dost sofistikovaný nástroj financování. Že by možná bylo lepší zvyšovat (třeba výrazněji)platby těm lékařům, kteří splní určitá kritéria – například budou důsledně zvát své pacienty na preventivní prohlídky nebo vykážou jinou, předem určenou činnost. Podobné programy už dnes probíhají, a pokud by měl ministr zdravotnictví dojem, že by se jejich vliv na platby pro praktiky měl zvýšit, mohl to klidně říci.

Praktičtí lékaři jsou důležitým segmentem zdravotnictví. Není to nejvděčnější obor, nikdo se do něj moc nehrne a průměrný věk praktiků dosahuje zhruba 54 let, u pediatrů dokonce 58 let. Zasloužili by si solidní debatu o budoucnosti své branže, k níž jistě patří i debata o penězích a způsobu jejich rozdělování. Nezaslouží si slova o stávkách milionářů a populistické srovnávání hrušek s jablky. Ani vypjatá předvolební atmosféra by ministra zdravotnictví neměla přimět k tomu, aby se dopouštěl podobných výroků.

Autor je komentátorem deníku E15.

Ohodnoťte tento článek!