Zdravotnický kompromis je chabý

koalice, logo, politické strany

Vznikající vládu zdravotnictví buď nezajímá, nebo se postoje koaličních partnerů protínají jen velmi málo.

Možná by jeden mohl od vznikající vlády čekat něco nového. Přece jen by v ní měly zasednout tři strany, z nichž jedna má za sebou sedmiletý opoziční půst, druhá politické zmrtvýchvstání a třetí nevídaný start z nuly mezi hvězdy politického nebe. Ale to by se jeden skutečně mýlil. Tedy přinejmenším pokud jde o oblast zdravotnictví.

Post, o který není rvačka

Koaliční dohoda mezi ČSSD, ANO a lidovci obsahuje ve zdravotnické kapitole snůšku frází (zdravotnictví jako veřejná služba, stabilní a nákladům odpovídající systém úhrad a podobně), velmi obecných a vágních slibů („v horizontu 2–3 let provedeme změnu koncepce úhradové vyhlášky“; „vytvoříme pravidla pro utváření sítě zdravotnických zařízení“; „zlepšíme přístup pacientů k lázeňské péči“; „zajistíme dostupnost lékárenských služeb“ a tak dále) a dvou zcela konkrétních závazků. Ty se týkají valorizace platby za státní pojištěnce a zrušení regulačních poplatků až na jeden – poplatkům je dokonce věnována celá jedna podkapitola.

Na tomto základě si lze utvořit poměrně plastický obrázek o tom, jakou váhu vznikající vláda zdravotnictví přikládá, jak konkrétními představami o jeho budoucím fungování oplývá a co v systému považuje za skutečně důležité. A pro dokreslení tohoto obrázku si uvědomme, že vášnivé spory se vedou o obsazení mnoha ministerstev, nikoli však ministerstva zdravotnictví.

Chybějící tah na branku

Sociální demokraté se u svého slovenského vzoru Roberta Fica inspirovali v mnohém, od sektorové daně po účtenkovou loterii (ta ovšem v koaliční dohodě není), ale ve zdravotnické proMartin českým socialistům slovenský drajv chybí. Zatímco Fico jako lev bojuje o znárodnění zdravotních pojišťoven, vznikající česká vláda ujišťuje, že „případné snížení počtu ZP bude realizováno až po projednání a se souhlasem koaličních partnerů“.

Žádná ucelená vize zdravotnického systému zkrátka z koaliční dohody nekouká. O působení dvou klíčových pravicových ministrů si můžeme myslet cokoli, ale jisté vizionářské zaujetí a touhu po reformě jim upřít nejde. Příští vláda žádnou reformu nenavrhuje. Jen udržování naléváním státních peněz tu do díry vzniklé ekonomickou situací země, tu do díry způsobené výpadkem příjmů z regulačních poplatků. Kde se tyto peníze z ničeho nic objeví, se zatím neví. Nejoblíbenější zaklínadla znějí „šetření“ a „audity“, ale dosud nevíme, zda skutečně fungují.

Tento přístup ke zdravotnictví je samozřejmě v zásadě legitimní, zvláště od demokraticky zvolené vlády, jen by se po sedmi letech v opozici s přístupem k plnému podpůrnému parlamentnímu aparátu dalo od ČSSD čekat víc než otřepaný slib zrušit „julínkovné“ a otevřít kohouty eráru. Ale možná je to skutečně to jediné, na čem se budoucí koaliční partneři ve zdravotnictví shodnou.

Unknown media type: poll
1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!