Zdravotnictví bez úplatků si nedokážu ani představit

Pacienti se snaží kompenzovat zdravotníkům jejich nelehký úděl nepravidelnými příděly potravin. Jednotkou vděčnosti bývá jeden fernet, bonboniéra nebo pražená káva standard. Existují však i kreativní jedinci…

„Mám báječnou, špatně placenou práci. Jsem lékař,“ píše Michal Větrník

Pacienti se snaží kompenzovat zdravotníkům jejich nelehký úděl nepravidelnými příděly potravin. Jednotkou vděčnosti bývá jeden fernet, bonboniéra nebo pražená káva standard. Existují však i kreativní jedinci. Kdysi jsem dostal pytlík třešní. Když jsem pacientce dojatě děkoval, tak mne zarazila se slovy: „Mají to sežrat špačci nebo vy, doktore!?

Pokud je otázka postavena takto, pak je odpověď jednoznačná. Některé z darů se nedají sníst ani při nejlepší vůli. Mezi mé oblíbené nepoživatelné patří sada dřevěných kolíčků na prádlo, vařečka, fajfka a svícen ze samorostu. Ostatně před naturáliemi nás varoval již během studií jeden z mých profesorů. „Když tady někoho zavřete na 3 týdny, krmíte ho těmahle blafama, odebíráte hektolitry krve a ve finále mu uříznete nohu, co vám asi přinese??? Správně!? Otrávenou bonboniéru!? Okamžitě to zahoďte nebo s tím jděte uplatit někoho na finančním úřadě!“

Tady je morální apel podložen zcela logickým zdůvodněním našeho paranoidního pedagoga. A i kdyby nebyl? Čím je lékař oblíbenější, tím dříve ho jeho vlastní pacienti zahubí. Nevěříte? Buď zemře na otravu alkoholem, pokud začne koštovat fernety od pacientů, nebo ho skolí komplikace cukrovky po kilech čokolády či infarkt po patnácté kávě standard. Ještě nikdy mi nikdo nedal dietní tyčinku nebo neslazenou minerálku. Asi z pověrčivosti také pacienti nenosí svým lékařům věnečky a rakvičky?

Na rozdíl od profesora ze studií byl jeden z mých primářů rád, když jsme dostávali od pacientů něco na zub. Požadoval totiž jakýsi desátek z každé potraviny na oddělení. Byl neuvěřitelně mlsný. Ujídal nám svačiny a ukusoval tatranky se samozřejmostí jemu vlastní. Na oddělení byl pánem a tudíž mu patřilo, kromě našich životů, i naše jídlo. Tak tomu bylo až do chvíle, kdy přišla na vyšetření jedna stařenka. Na odchodu mi podávala cosi zabaleného do ubrousku. „Víte já i dědeček máme cukrovku, rodina bydlí v Rakousku a dcera mi pořád vozí tyhle čokolády. „My nevíme co s tím, tož jsem vám to donesla.“ Čokoláda pamatovala ještě Rakousko- Uhersko. Vybledlý obrázek na obalu ta hodná paní vylepšila zeleným ubrouskem s kytičkami. Čokoláda byla oříšková. Uvnitř oříšků se však zabydleli velcí bílí červi a vesele si tady rejdili. Takže lékaři pozor! Neberte úplatky, nebo se z toho zblázníte. Nebo ještě jinak. Koho pacienti otravujou, toho pacienti i otráví. A pomsta? Ta bývá sladká.

„Jednotkou vděčnosti pacienta k lékaři bývá jeden fernet.“

Michal Větrník, regionální deník

Ohodnoťte tento článek!